DRTINA Jaroslav 16.8.1908-9.8.1967

Z Personal
Jaroslav DRTINA
Narození 16.8.1908
Místo narození Plzeň
Úmrtí 9.8.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání

70- Knihovník nebo pracovník informatiky 53- Historik

61- Pedagog

DRTINA, Jaroslav (Jiří), * 16. 8. 1908 Plzeň, † 9. 8. 1967 Praha, knihovník, bibliograf, historik, pedagog

Otec působil jako právník a později vrchní sekretář Obchodní a živnostenské komory v Plzni. D. byl synovcem a kmotřencem filozofa Františka D. (1861–1925), bratrancem politika Prokopa D. (1900–1980). Maturoval 1927 na českém reálném gymnáziu. Již tehdy podnikal studijní cesty, zejména po Německu. Po maturitě začal studovat práva na UK, po dvou letech přestoupil (1929) na filozofickou fakultu, zapsal si přednášky ze sociologie a filozofie. K rigorózu se přihlásil 1934, obhájil a promoval až 1936, mezitím vykonal prezenční vojenskou službu. 1936 nastoupil jako volontér do pražské Univerzitní knihovny. 1936–38 absolvoval knihovnické kursy u Z. V. Tobolky a složil knihovnické zkoušky. Nejprve byl finančně podporován matkou, poté z Akce na podporu nezaměstnané inteligence, od prosince 1937 byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla se stálým platem. Současně na žádost prezidenta E. Beneše (a zřejmě po přímluvě Benešova tajemníka, D. bratrance Prokopa D.) pořizoval rešerše literatury pro prezidentskou kancelář. V knihovně se stal poté správcem Knihovní zpravodajské kanceláře, 1944 komisařem archivní a knihovní služby, současně i členem výboru Ústředního spolku českých knihovníků. Od 1945 pracoval na ministerstvu školství a osvěty, kde řídil zakládání studijních knihoven (později státních vědeckých), pracoval v komisi pro reformu katalogizačních pravidel. 1945 se stal členem KSČ.

Již od druhé světové války usiloval o konstituování knihovnictví jako moderního studijního oboru podle západoevropských a amerických vzorů. 1950 převedl studium knihovnictví z Pedagogické na Filozofickou fakultu UK. Tam přešel a prosadil rozšíření dvouletého studia na čtyři roky s průvodní (nediplomovou) češtinou. 1950–52 pracoval jako externí lektor, 1952–57 pak byl prvním vedoucím katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1955 se habilitoval, ale profesura mu nebyla nikdy udělena. 1958 D. v Praze zorganizoval mezinárodní knihovnickou konferenci, spoluredigoval vědecko-teoretický sborník Knihovna. Zasloužil se o vytvoření univerzitního oboru knihovnictví, opřeného též o metody sociologické a psychologické. K D. žákům patřil i prof. J. Cejpek.

D: Die Kulturfunktion der Prager National- und Universitätsbibliothek in Vergangenheit und Gegenwart, 1939; Česká bibliografie, 1944; Knížka pro čtenáře (s J. Zíkou), 1946; Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu, 1950 (spoluautor); Za zvýšení ideovosti v knihovnictví a bibliografii, 1952; Předmětový katalog, 1957 (též německy Der Schlagwortkatalog, Leipzig 1961); Základy bibliografie, 1957; Knihovna jako instituce socialistická, 1961; Bibliografie, 1968.

L: Š. Pasiar, Náčrt života a diela J. D. 1908–1967, in: Z teorie knihovnictví: vědecko-teoretický sborník věnovaný památce doc. Dr. J. D., CSc., 1970, s. 9–24; MČE 2, s. 188; ČBS, s. 119; Tomeš 1, s. 260; Knapík, s. 75; J. Cejpek, J. D., in: Bulletin SKIP 2003, č. 2; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 96; M. Kratochvílová, J. D. a jeho vliv na vývoj studijního oboru knihovnictví na pozadí historických událostí (disertační práce Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK Praha, 2003, se soupisem pramenů a literatury).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivana Pittnerová, Jiří Martínek