DUŠEK Vavřinec Josef 5.11.1858-17.3.1911

Z Personal
Vavřinec Josef DUŠEK
Narození 5.11.1858
Místo narození Praha
Úmrtí 17.3.1911
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
53- Historik
79- Sběratel nebo upravovatel lidových písní
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 450-451

DUŠEK, Vavřinec Josef, * 5. 11. 1858 Praha, † 17. 3. 1911 Praha, dialektolog, folklorista, historik

Vystudoval historii a slovanskou filologii, působil jako pedagog v Praze (na reálce v Karlíně, na gymnáziu na Vinohradech). 1909 odešel do penze.

Těžištěm jeho práce byla činnost dialektologická (žák J. Gebauera a A. Leskiena), napsal několik studií o jihočeských nářečích (zabýval se jevy hláskoslovnými a tzv. kmenoslovnými, tj. slovotvornými). Jako stoupenec mladogramatické školy propagoval studium živého jazyka a podnikl řadu nářečních výzkumů. V duchu dobových teorií hledal v hranicích dialektů hranice předhistorického, kmenového osídlení. Byl pověřen vedením jazykového odboru na Národopisné výstavě českoslovanské (NVČS, 1895). Připravil jeho program, před dokončením příprav však onemocněl a funkce se vzdal. Odbor měl mj. představit i dialekty národního jazyka, D. proto zorganizoval nářeční výzkum. Inspirován metodou německého lingvisty G. Wenkera (plošný sběr materiálu podle jednotného dotazníku a zaznamenávání získaných jevů na mapu, tzv. jazykovězeměpisná metoda) vypracoval návod k získávání nářečního materiálu (Jak sbírati zvláštnosti mluvy lidové) a dotazník o 50 větách (v počtu 2 000 exemplářů), který rozeslal k vyplnění po území Čech, především venkovským učitelům. Věty měly být převedeny do nářečí. Podle vyplněných dotazníků vytvořil Dialektickou mapu Čech (1894; naše první nářeční mapa vzniklá na základě korespondenční ankety, 102 × 72 cm; uložena v Národopisném muzeu, kopie z 1919 v Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze). Ve sborníku z výstavy pojednal o českých nářečích v kapitole Řeč lidu v Koruně české a na Slovensku. S D. zájmy dialektologickými souvisela i činnost folkloristická, zejména sběratelství lidových písní (byl předsedou Pracovního výboru pro lidovou píseň). Vypracoval pokyny pro sběratele písní (Kde a jak jest sbírati dialektický material). Shromáždil na 1 000 lidových a pololidových písní (z nich třetinu s nápěvem, u ostatních zapsal pouze text), zejména z jižních a západních Čech. D. zájmy o historii se soustředily zvláště na dějiny Ruska (pořídil překlad Miljukovových Obrazů z dějin ruské vzdělanosti). Publikoval též studie o našich významných osobnostech (např. o V. V. Tomkovi, F. Bartošovi). Používal řadu pseudonymů, mj. A. A. Zaruckij, E. Kotek, K. Zdrůbek, V. Jošek, Vas. Ruslan.

Za práci organizátorskou, metodickou, propagační, sběratelskou a vědeckou získal 1896 ocenění bronzovou medailí za zásluhy NVČS, v květnu 1897 byl jmenován zakládajícím členem Národopisné společnosti českoslovanské a Národopisného muzea.

D: dialektologie: Jak sbírati zvláštnosti mluvy lidové, 1892; Hláskosloví nářečí jihočeských I. Konsonantismus, 1894, II. Vokalismus, 1897, III. O změnách slabičných a o kvantitě, 1908; Kmenosloví nářečí jihočeských, 1902; Dialektická mapa Čech, 1894; Řeč lidu v Koruně české a na Slovensku, in: Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895, K. Klusáček – L. Niederle – F. Schaffer – F. A. Šubert (ed.), b. d. [1895], s. 83–96; Příspěvky k dějinám české dialektologie 1, in: ČČM 69, 1895, s. 175–189, 466–479; historie: Archiv královského města Loun, 1889; Astrachaň, 1897; Dr. Václav Vladivoj Tomek: 1830–1888, 1888; Padesátileté panování J. V. císaře Františka Josefa I. a jeho význam pro povznesení blahobytu, literaturu a umění v rakouskouherské říši, 1899; František Bartoš, in: Národopisný věstník českoslovanský 1, 1906, s. 182–186; překlady: P. N. Miljukov, Obrazy z dějin ruské vzdělanosti I, 1902, II, 1903, III, 1910; Putzgerův historický školní atlas k starým, středním a novým dějinám: o 35 hlavních a 64 vedlejších mapách pro vyšší a střední školy rakousko-uherské, 1900; folkloristika: Kde a jak jest sbírati dialektický material, in: Rozpravy filologické věnované J. Gebauerovi, 1898, s. 112–116.

L: OSN 8, s. 231; 28, s. 307; OSND 2/1, s. 304; AČA 21, 1910, s. 58 až 60 (s dílčí bibliografií); Kudělka – Šimeček, s. 102–103 (s dílčí bio-bibliografií); J. Hlavsová, Z tradice vzájemných vztahů české dialektologie a etnografie, in: Naše řeč 66, 1983, s. 132–141; táž, Dialektologie na Národopisné výstavě českoslovanské r. 1895, in: tamtéž 67, 1984, s. 18–30; ČAVU, s. 89n.; Tomeš 1, s. 280; Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, J. Pleskalová – M. Krčmová – R. Večerka – P. Karlík (ed.), 2007, s. 349–351; Národní album, s. 104, 158; nekrolog in: ČČH 17, 1911, s. 263; AČA 22, 1912, s. 148n.

P: LA PNP Praha, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Stanislava Kloferová