DUBOVSKÝ Karel Sergej 29.8.1889-23.3.1943

Z Personal
Karel Sergej DUBOVSKÝ
Narození 29.8.1889
Místo narození Počenice u Kroměříže
Úmrtí 23.3.1943
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 404-405

DUBOVSKÝ, Karel Sergej, * 29. 8. 1889 Počenice u Kroměříže, † 23. 3. 1943 Berlín (Německo), důstojník, účastník 1. a 2. odboje

Pocházel z rodiny řídícího učitele. 1908 maturoval na českém reálném gymnáziu v Kroměříži, 1908–13 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Na podzim 1913 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k 25. domobraneckému pluku, kde absolvoval důstojnický kurs. Jako praporčík a velitel čety odešel v srpnu 1914 na haličskou frontu. V listopadu 1914 byl vážně raněn, po vyléčení zůstal v Kroměříži jako proviantní podporučík náhradního praporu do května 1916, pak byl znovu odeslán na frontu. Od července 1916 do srpna 1917 byl v ruském zajetí a přijal pravoslavný křest. Po přihlášce do legií ho 1917 zařadili do úderného praporu v Borispolu. Absolvoval důstojnický kurs a v hodnosti poručíka se stal velitelem roty. Brzy se přihlásil k účasti na formování československého vojska ve Francii, kam v listopadu 1917 odplul s druhým transportem I. Gibiše. V dubnu 1918 byl v Cognacu zařazen k 21. střeleckému pluku. V květnu 1918 prošel frontovou stáží u Verdunu, od června do srpna 1918 studoval důstojnickou školu v St-Maixent. Od září do listopadu 1918 velel jedné z rot 21. střeleckého pluku, účastnil se bitvy u Vouziers (nadporučík). Obdržel jmenování instruktorem československých domobraneckých praporů v Itálii. V lednu 1919 se stal zástupcem velitele III. praporu 31. střeleckého pluku, s nímž bojoval na Slovensku (kapitán). Od srpna 1919 byl posádkovým velitelem v Ústí nad Labem, 1920 studoval školu generálního štábu, 1920–21 sloužil u štábu 7. pěší divize (štábní kapitán), 1922 u štábu 1. pěší divize, 1922–23 studoval válečnou školu. 1923–24 vedl 1. oddělení štábu 10. pěší divize, 1924–28 štáb 10. horské brigády (major generálního štábu). 1928–30 byl D. podnáčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Košicích (podplukovník generálního štábu), 1930–32 velel I. praporu 14. pěšího pluku, 1932–33 zastupoval velitele 32. pěšího pluku, 1933–38 velel samostatnému cyklistickému praporu č. 4, 1938–39 18. pěšímu pluku v Plzni. Od počátku protektorátu pracoval v ilegální vojenské organizaci Obrana národa, po zatčení plukovníka J. Vlachého jako velitel západočeského krajského velitelství. Na jaře 1940 ho zatklo gestapo, byl vězněn v Plzni, Ebrachu, Bayreuthu a Berlíně. Zvláštní soud ho odsoudil k trestu smrti. Po osvobození byl povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam.

L: E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší nežli život, 2000, s. 42 až 43; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 62.

P: VHA Praha – kvalifikační listiny vojenských osob.

Martin Kučera