DUBSKÝ Ota 10.1.1886-25.10.1956

Z Personal
Ota DUBSKÝ
Narození 10.1.1886
Místo narození Hrejkovice u Milevska
Úmrtí 25.10.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání

64- Překladatel 61- Pedagog

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

DUBSKÝ, Ota (též Otto), * 10. 1. 1886 Hrejkovice u Milevska, † 25. 10. 1956 Praha, filolog, překladatel, pedagog

Syn učitele Františka D. a Rozálie, roz. Komzákové, pokřtěn jako Otto Jaroslav D., bratr archeologa Bedřicha D. (1880 až 1957). Nižší školy vychodil v Milevsku, poté odešel do Českých Budějovic, kde 1905 maturoval. Dva roky studoval romanistiku na filozofické fakultě v Praze. 1907 se vzdělával v Paříži. 1909–11 působil jako středoškolský profesor na dívčím lyceu v Chrudimi. 1911–20 vyučoval na obchodní akademii v Plzni. 1913 se v Josefově oženil s Boženou, roz. Waltrovou a měli dva syny Otu a Josefa (1917–1996). 1915 vydal třídílnou Francouzskou cvičebnici pro obchodní školy (další vydání 1917 a 1920). Na základě práce La farce de Maître Pierre Pathelin … získal 1918 titul PhDr. Od 1919 redigoval s A. Tyrpeklovou plzeňský časopis pro mládež Mladá stráž a přispíval do Časopisu pro moderní filologii, Naší vědy a Sborníku historického muzea, kde otiskl pojednání Zaklínací formule a lidová říkadla v západních a jižních Čechách. K překladu L. Brothiera Populární dějiny filozofie (1919) sestavil formou přílohy Stručný přehled dějin filozofie. 1920 odešel do Prahy a do 1945 byl profesorem na Českoslovanské obchodní akademii. Současně působil jako lektor francouzštiny na Vysoké škole obchodní. 20. léta 20. století věnoval beletristickým překladům z francouzštiny. Úspěch získal zejména 1921 scénicky uvedenými komediemi Fraška o kádi (knižně 1923, 1950) a Mistr Petr Patelin (1923). Pod pseudonymem Duchesne přeložil řadu společenských románů a próz, např. A. A. Bourgeois, Hrbáč (1923), J. Barbey d’Aurevilly, Bezejmenná historie. Stránka historie (1924), tři práce od C. Bergera (Neznámý soupeř, 1924, Podivuhodné dobrodružství Jima Stappletona, 1925, Úžasný objev doktora Lorda, 1925), L. Chadourna Neklidné dospívání (1924), R. Bazina Čtyři malé děti (1926), H. de Balzaca Venkované (1926), J. Draulta Spaste duši! Já jsem milionář! (1926), A. Macharda Vlkodlak (1926). Mezi čtenářsky vděčné tituly patřily také další D. převody, zejména A. Dumase st. (Kněžna Flora, 1926, Syn odsouzencův, 1927), A. Cahueta (Maska zlatých očí, 1927) či J. H. Rosnyho (Láska míšenky, 1927). Koncem 20. let se přeorientoval na odborné překlady (B. Faÿ, Panoráma soudobé literatury francouzské, 1929, G. Clemenceau, Demosthenes, 1930, G. M. Haardt, L. A. Dubreil, Napříč Afrikou, 1930, dvousvazkové dílo P. Valéryho Varieté, 1930). Zároveň publikoval v periodikách Český lid, Kmen, Literární noviny, Lumír, Rozpravy Aventina, překlady v plzeňském měsíčníku Pramen a články literárního charakteru v novinách (Český deník, Národní listy). Pohádce jako žánru se teoreticky věnoval v Národopisném věstníku českoslovanském a 1925 překladem českých pohádek do francouzštiny Recueil de contes populaires tchécoslovaques. Od 1935 redigoval Knižnici slovanských autorů dramatických, 1935–36 knižnici Přítel knihy. Po odchodu do důchodu působil ještě po 1946 na Vysoké škole obchodní, do 1949 v nakladatelství A. Srdce, kde spolupracoval na knižnici hodnotných překladů světového divadelního repertoáru, a jako pedagog na Českém vysokém učení technickém a 1955–56 na Vysoké škole železniční. Platil za velmi kvalitního překladatele krásné prózy, dramat a esejů z francouzštiny i do francouzštiny i za fundovaného autora literárněhistorických, lingvistických a folkloristických studií, učebnic a slovníků. Z jazykovědných a literárních romanistických studií to byly především 1930 v Paříži vydaná Sur quelques particularités dans l’emploi du cas régime et du cas prépositionnel dans la fonction du complément adnominal a doma vytištěná knižní monografie La Chanson de Roland či studie Essais sur l’évolution du genre chevaleresque dans les littératures romanes ve Věstníku Královské České společnosti nauk 1932. Národopisné články psal do Revue de Traditions populaires a do Plzeňska. Oblibě se těšily jeho učebnice jazyka i korespondence, hospodářský slovník, lexikografické studie (Struktura francouzského hospodářského jazyka, 1940 s J. Čadou, Cvičební text francouzské obchodní korespondence pro vyšší obchodní školy, 1943, Česko-francouzský frazeologický slovník obchodní a technický, 1940, Francouzská cvičebnice pro obchodní školy, 1950). Zajímal se o divadlo, především ochotnické, působil jako organizátor přehlídek Jiráskův Hronov. Některé D. překlady, např. z Molièra (Bařtipán, 1926, Zpanštělý měšťák, 1927), R. Martina du Garda (Závěť strejčka Louly, 1925) a A. Oehlenschlägera (Lampa Aladinova, 1928) se dočkaly scénického uvedení.

D: další překlady: P. Géraldy, Preludium (1928); Rachilde, Namalovaná žena (1928); táž, Věž lásky (1928); H. de Balzac, Petr Gresson. Neznabohova duše (1928); odborné práce: Cvičebnice francouzské obchodní korespondence pro 3. roč. akademií obchodních a pro abiturientské kursy (1935, s Č. Syrovým); Francouzsko-český slovník (1943); Translations commerciales par correspondence (1949); Česko-francouzský hospodářský slovník (1955).

L: OSND 2/1, s. 270; MSN 2, s. 414; KSN 3, s. 525; Padesát let obchodní akademie v Plzni, 1936, s. 118; Čteme 2, 1940, s. 294; nekrolog Z. Hampejs, in: Časopis pro moderní filologii 39, 1957, č. 2/3, s. 190–191; Cizí jazyky 1, 1957, č. 1, s. 44; J. Kunc, Kdy zemřeli?… 1937–1962, 1962, s. 47; LČL 1, s. 611–612.

P: SOA Třeboň, Matrika narozených římskokatolického farního úřadu Milevsko, kniha 17, s. 233; Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová