DUCHAČ-VYSKOČIL František 16.4.1886-8.7.1927

Z Personal
František DUCHAČ-VYSKOČIL
Narození 16.4.1886
Místo narození Hořice
Úmrtí 8.7.1927
Místo úmrtí Hořice
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 420

DUCHAČ-VYSKOČIL, František, * 16. 4. 1886 Hořice, † 8. 7. 1927 Hořice, sochař

Pocházel z živnostnické rodiny. Po studiu na odborné kamenosochařské škole v rodišti byl přijat do ateliéru J. V. Myslbeka na pražské AVU, absolvoval 1907. Od 1909 měl v rodišti ateliér, podílel se na místní sochařské výzdobě (pomník M. Alše). Kolem 1912 spoluvytvářel hlavy k tzv. Alšovým loutkám a spolupracoval na návrzích loutek pro pražskou firmu Modrý a Žanda. Po vypuknutí války narukoval ke královéhradeckému pluku, 1915 byl v Karpatech zajat Rusy. Do československých jednotek se přihlásil 1916, s 2. střeleckým plukem se účastnil bitvy u Zborova. S prvním transportem O. Husáka v září 1917 odjel z Ruska na francouzské bojiště. Prošel výcvikem v Cognacu a byl zařazen do důstojnické zálohy 21. střeleckého pluku. Vynikl na vojenských stážích u Verdunu i při studiu důstojnického kursu v St-Maixent. V září 1918 byl převelen do Itálie, kde se stal československým styčným důstojníkem při velitelství 6. divize (kapitán). Po návratu do vlasti bojoval na Slovensku, organizoval ostrahu hranice s Maďarskem (major). Od 1920 byl zástupcem velitele Památníku osvobození, kam uložil svoje početné kresby z bojiště. V hodnosti podplukovníka se dal 1927 penzionovat s úmyslem plně se věnovat umělecké práci. Na konci života se vrátil do Hořic. Byl autorem pomníku pro bojiště legií ve francouzském Vouziers a válečného sousoší Vzdor pro kasárna v Jičíně. Jeho plastiky vynikaly robustností a náběhem ke kubizujícímu tvaru. Bratr Bohumil D.–V. (* 9. 2. 1888 Hořice, † 1939), mimo řádný posluchač dekorativní architektury u J. Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, se věnoval návrhům veřejných parků. Před válkou byl autorem hořického městského parku. 1916 padl do ruského zajetí, přihlásil se do československých jednotek a 1918 se stal referentem pro architekturu Informačně osvětového odboru Československého vojska na Rusi (kapitán). Podílel se na přípravě ubikací, na řešení pomníků padlým spolubojovníkům apod. Po návratu si otevřel kancelář v Chrudimi i Praze a mj. navrhl Státní park v Bělehradě, park na náměstí v Záhřebu či parky na pražských barrandovských terasách.

L: P. Dejev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 9–11; Toman 1, s. 179; SČSVU 2, s. 131; Knížák 1, s. 228–229; Architekti, s. 149.

P: VHA Praha, poslužné listiny legionářů.

Martin Kučera