DUDA Josef 3.3.1883-8.7.1945

Z Personal
Josef DUDA
Narození 3.3.1883
Místo narození Beroun
Úmrtí 8.7.1945
Místo úmrtí Písek
Povolání

23- Lesník nebo myslivec

61- Pedagog

DUDA, Josef, * 3. 3. 1883 Beroun, † 8. 7. 1945 Písek, lesník, pedagog

Byl synem stavitele Františka D. a Anny, roz. Kadeřávkové. Do 1902 studoval na státní vyšší reálce na Královských Vinohradech (Praha). Už jako středoškolák se zajímal o přírodu. Pod vedením známého berounského lesmistra J. V. Černého se seznamoval se základy lesnictví a pravidly myslivosti a rozhodl se pro práci lesníka. 1902–03 absolvoval jednoroční lesnickou praxi v polesí Vorderstift na schwarzenberském velkostatku Český Krumlov. 1903–06 studoval na lesnickém odboru VŠZ ve Vídni, kde byl promován titulem lesní inženýr. Po splnění vojenské povinnosti pracoval 1907–20 ve stát ní službě při hrazení bystřin na několika místech v českých zemích, např. prováděl rozsáhlé zahrazení a zalesňování v povodí Bečvy na Valašsku. Složil státní zkoušku pro lesnickotechnickou službu u vídeňského ministerstva zemědělství. V lednu 1920 byl jmenován profesorem na Státní vyšší škole lesnické v Písku. 1921 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti a získal úřední oprávnění civilního inženýra pro lesnictví. Na škole učil lesní stavby, zeměměřičství a další odborné předměty, 1932/33 zastupoval nemocného ředitele. 1924 inicioval založení státní pokusné lesnické stanice, organizačně nezávislé na škole, a do 1933 ji spravoval. Shromáždil speciální sbírku dřevokazných hub a fotografií anatomických řezů dřeva, zabýval se hlavně racionalizací lesní těžby a anatomickým rozborem dřeva, spolupracoval jako odborný poradce na vynálezu hluboké impregnace dřeva sublimací. Pak odešel na Slovensko, kde byl 1933–38 ředitelem Vyšší lesnické školy v Banské Štiavnici a současně 1933–36 přednostou Ústavu pro lesní biologii. Dále se věnoval otázkám racionalizace lesní těžby. 1938 se vrátil do Čech, po roce působení na lesnickém ústavu v Písku odešel do výslužby.

D. propagoval lesnictví a dřevařství, zúčastnil se několika krajinských a zemědělských výstav v Praze, kde získával diplomy. Pro studenty zpracoval přednášky z nauky o strojích, z lesní těžby a stavitelství, některé vyšly tiskem (Nauka o strojích, 1921). Přispíval hesly do prvního svazku Naučného slovníku lesnického (1934) či články a recenzemi do lesnických časopisů.

Zasedal v komisi pro zjišťování ztrát v dřevoprůmyslu při Masarykově akademii práce a ve zkušební komisi pro zkoušky učitelské způsobilosti na nižších a vyšších lesnických školách a pro úředníky lesnických výzkumných ústavů v oboru lesní těžba a technologie. Od 1927 byl členem druhého lesnického odboru ČAZ.

L: MSB 4, s. 191; SBS 1, s. 515–516; BLS 2, s. 357; Ing. J. D. padesátníkem, in: VČAZ 9, 1933, s. 179; Ředitel Ing. J. D. šedesátníkem, in: tamtéž 19, 1943, s. 211–212; Za Ing. J. D., in: tamtéž 20, 1946, s. 204 až 205; D. Zachar – K. Kovácsová, Výskumný ústav Lesného hospodárstva vo Zvolene, Bratislava 1973, s. 16; G. Novotný, Československé střední lesnické školství a ředitel škol Miloš Adamička (1872–1946), in: Zprávy lesnického výzkumu – Reports of forestry research, 2001, sv. 46, č. 4, s. 239–249 (kde další literatura).

Gustav Novotný, Ľudmila Ďuranová