DULA Matúš 28.6.1846-13.6.1926

Z Personal
Matúš DULA
Narození 28.6.1846
Místo narození Blatnica u Martina (Slovensko)
Úmrtí 13.6.1926
Místo úmrtí Ružomberok (Slovensko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

DULA, Matúš, * 28. 6. 1846 Blatnica u Martina (Slovensko), † 13. 6. 1926 Ružomberok (Slovensko), politik, publicista, advokát

Pocházel z rolnické rodiny se silným národním cítěním. Středoškolská studia absolvoval 1858–61 na německém gymnáziu v Kežmarku a 1861–64 na maďarském v Rožňavě, od 1864 studoval práva na univerzitě ve Vídni, 1867 v Pešti. Od 1868 působil v Martině, nejprve jako advokátský koncipient u P. Mudroně a od 1871 po získaní titulu JUDr. jako samostatný advokát. 1873 se jeho manželkou stala Vilma, dcera básníka V. Paulínyho-Tótha.

Už v době studií se D. účastnil kulturního života na Slovensku, navazoval kontakty s dalšími národovci. 1863 patřil mezi účastníky zakládajícího valného shromáždění Matice slovenské, 1864 se stal spoluzakladatelem akademického spolku Slovenské okolie/okolí ve Vídni, 1869 byl jedním z iniciátorů ustavení Slovenské omladiny, k jejímž hlavním cílům patřilo šíření osvěty, organizace vzdělávacích, tělovýchovných a kulturních spolků, zábavních a vědeckých akcí; stanovy spolku však uherské úřady neschválily. Současně se angažoval v českém Sokole a Slovenské besedě. Po studiích se trvale věnoval politice. Ještě v Pešti se angažoval v Nové škole slovenské. Jako jeden z předních spolupracovníků jejího tiskového orgánu Slovenských novin jí udával politický směr. Také do Pešťbudínských vedomostí přispíval národohospodářskými úvahami. Po příchodu do Martina se definitivně přiklonil ke Staré škole slovenské, z níž se zformovala Slovenská národní strana, k jejímž vůdcům pak D. patřil déle než 40 let. Od 1876 byl místopředsedou strany, 1914 jejím předsedou. 1886 se stal spoluzakladatelem Knihkupecko-nakladatelského spolku, 1887 inicioval výstavbu Národního domu a dalších institucí v Martině. Tehdy se zabýval především otázkami ekonomickými. Ideologické aspekty a cíle svého politického úsilí popsal v článcích Choroba slovenská a lieky proti nej, které uveřejnily 1868 Pešťbudínské vědomosti. Publikoval tam pod pseudonymem Hohoš.

V následujícím období D. základní politickou koncepcí zůstala slovanská vzájemnost a obrana svébytnosti slovenského národa. Politické rysy nesla i D. advokátská praxe. 1894 obhajoval rumunské vlastence v tzv. klužském procesu, zinscenovaném uherskou vládou. Demonstroval tak solidaritu s rumunským národním hnutím v Uhersku. 1899 se účastnil spolu s dalšími národovci protestu proti soudní praxi v Uhrách, v tzv. pietrovském procesu byl odsouzen a 1900–01 vězněn v Banské Bystrici. Komplikovaným vývojem prošly D. vztahy v oblasti česko-slovenské spolupráce. 1896 patřil k účastníkům prvního veřejného vystoupení Českoslovanské jednoty v Praze, poté 1898 vedl delegaci Slovenské národní strany do Prahy na oslavy 100. výročí narození F. Palackého. Užší spolupráce s představiteli českého politického a veřejného života se tehdy neuskutečnila. Až 1911 se D. zúčastnil luhačovických porad Českoslovanské jednoty o formách hospodářské a politické česko-slovenské spolupráce. Od 1914 se jako předseda Slovenské národní strany snažil o vytvoření Slovenské národní rady, ta se však během první světové války nestačila konstituovat. Na jaře 1918 byl pověřen informovat české představitele v Praze o postojích Slovenské národní strany, jejím stanovisku hájícím právo na sebeurčení národů a myšlenku vytvoření společného státu Čechů a Slováků. 30. 10. 1918 se konstituovala v Martině Slovenská národní rada a D. jako její předseda vyjádřil přijetím Deklarace slovenského národa znovu vůli Slováků žít ve společném československém státě. I po vzniku ČSR se angažoval v politické sféře, i když jeho vliv citelně slábl. 1918–20 byl členem Revolučního národního shromáždění a předsedou Slovenského klubu poslanců. 1919 zastával funkci místopředsedy parlamentu. V prvních parlamentních volbách 1920 byl zvolen do senátu za Slovenskou národní a rolnickou stranu, jejímž byl čestným předsedou. Po rozpadu strany se stal v senátu členem klubu Československé národní demokracie, po obnovení činnosti Matice slovenské jedním z jejích tří předsedů. Byl pohřben v Martině.

L: M. D., stařešina národních pracovníků slovenských, 1926; M. Podrimavský, Slovenská národná strana v druhej polovici XIX. storočia, Bratislava 1983, s. 76n.; týž, M. D., in: D. Kováč a kol, Muži deklarácie, Martin 1991, s. 22–39; J. Švorc, Rozbíjali monarchiu, Košice 1992, s. 21–27; Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 36; S. Mathé, Dvadsaťpäť postáv modernej slovenskej politiky, Bratislava 1997, s. 31– 33; Kronika Slovenska 2, Bratislava 1999, rejstřík; Reprezentačný lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 68; BLS 2, s. 370–371.

P: Archív literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice Martin, písemná pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká