DUNOVSKÝ Jan 27.7.1849-11.11.1925

Z Personal
Jan DUNOVSKÝ
Narození 27.7.1849
Místo narození Bavorov
Úmrtí 11.11.1925
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 428

DUNOVSKÝ, Jan, * 27. 7. 1849 Bavorov, † 11. 11. 1925 Praha, spisovatel, pedagog, kulturní pracovník

Narodil se na Hradišti, podle pověsti sídle Bavora II. ze Strakonic, zakladatele města, a užíval pak s tím spjaté pseudonymy (Drahorád Hradišťský, Pavel Drahorád Hradišťský, Jan Hradišťský, J. D. Hradišťský, J. D. Hradišťanský). Studoval na reálce v Písku a v Praze na technice matematiku. Vstoupil do Umělecké besedy, kde byl aktivní ve správním výboru, od 1872 jako jednatel literárního odboru. Do Besedy uvedl J. Holečka, kterého seznámil s V. Hálkem. Spolu s nimi se podílel na rozvíjení myšlenek o jihoslovanství. Patřil k národnímu literárnímu křídlu, byl přesvědčeným zastáncem V. Vlčka. Vedle Umělecké besedy působil v literárním a řečnickém studentském spolku Slavia, kde míval přednášky s národopisnou tematikou. Od 1871 přispíval do Světozoru překlady ukrajinské poezie, do Obrazů života z jihoslovanských literatur folklorní povahy, do Hálkových Květů, kde se v pojednáních zabýval slovanskou národní poezií, od 1874 do Lumíra. S ruchovským básníkem a redaktorem J. Kálalem, otcem stejnojmenného básníka, redigoval 1872 básnický almanach jihočeské mládeže Anemónky, který byl dedikován P. Chelčickému. Korporativně v něm vystoupila jihočeská mládež a debutovali J. Vrchlický, J. Holeček a F. Herites. Jako jejich starší vrstevník se D. účastnil jihočeského literárního života, básně omladiny jižních Čech prezentoval i v pražských časopisech. Podílel se na almanachu Ruch (1873 a 1882). S J. Hrubým, K. Jirečkem, R. Pokorným a A. Ritschelem 1874 uspořádal a vydal sbírku Kytice z národních písní slovanských, téhož roku se pokusil o konverzační jednoaktovku Vyzvědač. V osmdesátých letech vydal povídkovou knížku Obrázky (b. d. 1881/82), soubor prozaických humorně laděných drobnomaleb z rodiště a okolí. Povídky inspirované přírodou a lidmi z učitelského či úřednického prostředí z rodného kraje publikoval též ve svazku Podobizny (1886). Psal balady. O slovanské lidové poezii vydal v Salonní bibliotéce populární studii Žena v písni lidu slovanského (1883). Důvěrnou znalost jižních Čech prokázal jako autor 5. dílu Ottových Čech (1890) věnovaného jihovýchodním Čechám. Užíval řadu šifer (dý, Jan Dý, j. d….ý, j.d., j. d. hrad). Byl představitelem ruchovsko-lumírovské generace. Po krátkém působení v Praze (suplent na vyšší české reálce) odešel jako středoškolský profesor na venkov. Současně přerušil styky s Besedou a odmlčel se i literárně. 1886 byl ustanoven učitelem na vyšší reálce v Hradci Králové, 1890 jmenován okresním školním inspektorem. Do odchodu do penze 1910 vedl učitelský ústav (pedagogium) v Jičíně a byl vládním radou, poté přesídlil do Prahy. Dožil v samotě a zapomenutý.

L: J. Herben, in: Ruch, 1882, s. 47; A. Klikar, Pseudonymy českých spisovatelů, in: Literární listy 5, 1884, s. 126; F. Bačkovský, Přehled dějin písemnictví českého doby nejnovější, 1898, s. 86; J. V. Neudoerfl, Stručné nástiny životopisů spisovatelů zastoupených v Čítankách pro obecné i měšťanské školy, 1906, s. 23; J. H. Písecký, Bavorovský Slavín, in: Otavan 31. 1. 1922, s. 102; J. Holeček, Pero 2, 1923, s. 35; nekrology in: Národní listy 17. 11. 1925; Lumír 52, 1925, s. 439; Naše kniha 6, 1925, s. 214 až 215; an., Rodák bavorovský J. D., in: Otavan 6. 2. 1926, s. 122; OSN 8, s. 192–193; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 515; LČL 1, s. 614–615.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová