DURÈGE Jacob Heinrich Karl 13.7.1821-19.4.1893

Z Personal
Jacob Heinrich Karl DURÈGE
Narození 13.7.1821
Místo narození Gdaňsk (Polsko)
Úmrtí 19.4.1893
Místo úmrtí Praha
Povolání

1- Matematik

61- Pedagog

DURÈGE, Jacob Heinrich Karl, * 13. 7. 1821 Gdaňsk (Polsko), † 19. 4. 1893 Praha, matematik, pedagog

Prarodiče odešli z Francie v době pronásledování hugenotů, rodiče se usadili v Nizozemsku. D. 1841 absolvoval gymnázium v Danzigu (Gdaňsku) v tehdejším Prusku. Poté studoval matematické vědy na univerzitách v Bonnu, Berlíně a Königsbergu (dnes Kaliningrad, Rusko), kde se stal asistentem na hvězdárně u slavného matematika a astronoma F. W. Bessela, po jehož smrti 1846 asistentské místo opustil. Dobré materiální zázemí mu umožnilo, aby se na čas věnoval pouze vědě (stal se soukromým učencem). 1849 dosáhl doktorátu filozofie na univerzitě v Berlíně; v disertaci řešil pohyb sférického kyvadla pomocí eliptických funkcí bez použití přibližných metod. 1851 odjel s manželkou a rodinou do Ameriky, kde pak farmařil v Milwaukee (Wisconsin), působil také jako violoncellista v Milwaukee Musical Society. Po šesti letech se vrátil do Evropy a k matematice. Usadil se v Curychu, kde se 1857 habilitoval na polytechnice (a 1858 i na univerzitě) pro matematiku, 1862 získal titul honorárního profesora. Tehdy poprvé vyšlo jeho dílo Theorie der elliptischen Funktionen (Leipzig 1861). Věhlas, který si získal vědeckými pracemi i pedagogickou činností, mu 1864 dopomohl ke jmenování řádným profesorem matematiky na polytechnice v Praze. Přednášel německy především diferenciální a integrální počet, diferenciální rovnice, analytickou geometrii prostoru a analytickou mechaniku. 1869 byl jmenován řádným profesorem matematiky na pražské univerzitě. Šlo o obsazení řádné profesury matematiky uvolněné jmenováním prof. K. Hornsteina ředitelem pražské hvězdárny a profesorem teoretické a praktické astronomie. 1874/75 zastával D. úřad děkana filozofické fakulty. Od 1882 působil na pražské německé univerzitě, 1888 byl navržen do funkce rektora, kterou však nepřijal. K jeho kolegům v profesorském sboru pražské univerzity patřili mj. fyzikové F. Lippich a E. Mach. 1892 byl penzionován, nadále však učil jako čestný profesor. Na univerzitě vypisoval pravidelný dvousemestrový kurs diferenciálního a integrálního počtu a spolu s F. Lippichem vedl matematický seminář. Vedle toho přednášel o specializovaných matematických tématech (křivky v prostoru a křivé plochy, eliptické funkce, funkce jedné komplexní proměnné, variační počet, Fourierovy řady, počet pravděpodobnosti a metoda nejmenších čtverců a další). V zimním semestru 1891/92 vypsal např. přednášku Gaussova teorie plochy s aplikací na geometrii ploch o konstantním záporném zakřivení a vztah k neeukleidovské geometrii.

Byl 1866 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk (jako host přednášel v přírodovědecko-matematické třídě již v prosinci 1864; vystoupil koncem 1884, společně s profesory německé univerzity v Praze G. Laubem a M. Willkomem), dopisujícím členem Akademie věd ve Vídni (zvolen 1882), dopisujícím členem Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (zvolen 1891) a Société royale des sciences de Liège ad.

Napsal několik samostatných matematických spisů (většina vyšla ve více vydáních, popř. i formou moderní reedice a překladů do angličtiny), několik desítek článků do matematických a fyzikálních časopisů (Archiv für Mathematik und Physik, Zeitschrift für Mathematik und Physik, Mathematische Annalen, Journal für reine und angewandte Mathematik ad.), do protokolů Vídeňské akademie věd a Královské české společnosti nauk a dalších periodik. Samostatnou práci věnoval životu a práci Friedricha W. Bessela.

Jeho hlavním matematickým dílem se stal spis o teorii eliptických funkcí (Theorie der elliptischen Functionen, Leipzig 1861). Poslední kapitolu o funkcích komplexní proměnné následně rozpracoval a vydal samostatně (Elemente der Theorie der Functionen einer complexen veränderlichen Grösse, Leipzig 1864). Vyšel přitom z prací německého matematika B. Riemanna. Vydání díla v anglickém překladu v USA 1896 přispělo významně k seznámení amerických matematiků s Riemannovou teorií funkcí komplexní proměnné.

D: Bessel’s Leben und Wirken, Zürich 1861; Theorie der elliptischen Functionen (Versuch einer elementaren Darstellung), Leipzig 1861 (4. vyd. tamtéž, 1887); Elemente der Theorie der Functionen einer complexen veränderlichen Grösse (Mit besonderer Berücksichtung der Schöpfungen Riemanns), Leipzig 1864 (4. vyd. tamtéž, 1893; překlad do angličtiny G. E. Fisher a I. J. Schwatt, Philadelphia 1896; 5. vyd. nově zpracované L. Mauerem, Leipzig 1906); Die ebenen Curven dritter Ordnung (Eine Zusammenstellung ihrer bekannteren Eigenschaften), Leipzig 1871; články, výběr: Cyklische Curven, in: Zeitschrift für Mathematik und Physik 9, 1864; Untersuchung über die Anwendung der imaginären Grössen in der Curvenlehre, in: Archiv für Mathematik und Physik (Greifswald) 42, 1864, s. 1–41; Ein Verfahren zur Herstellung von Modellen für die Art von Flächen, welche Riemann bei seinen Untersuchungen über die Functionen einer complexen Variabelen eingeführt hat, in: Sitzungsberichte der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag, 1864, s. 112 až 122; Über eine leichte Construction der Curven dritter Ordnung, welche durch die imaginären Kreispunkte hindurchgehen, in: tamtéž, 1869, s. 55 až 58; Ueber die Kegelschnitte, welche eine Curve dritter Ordnung osculiren, in: tamtéž, 1870, s. 47–62; Ueber fortgesetztes Tangenteziehen an Curven dritter Ordnung mit einem Doppel- oder Rückkehrpuncte, in: Abhandlungen der königl. Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen 3, 1868, s. 1–25 (též in: Mathematische Annalen 1, 1869, s. 509–532); Ueber die Curve 3ter Ordnung, welche den geometrischen Ort der Brennpunkte einer Kegelschnittschaar bildet, in: Mathematische Annalen 5, 1872, s. 83 až 94; Ueber die Formen der Curven dritter Ordnung, in: Journal für reine und angewandte Mathematik (Berlin) 75, 1873, s. 153–165; 76, 1873, s. 59–60; Zur Analysis situs Riemann’scher Flächen, in: Sbb. Wien 69, Abteilung 2, 1874, s. 115–120; Ueber die Doppeltangenten der Curven vier ter Ordnung mit drei Doppelpunkten, in: tamtéž, 72, 1875, s. 495 až 516; Ueber die von Möbius gegebenen Kriterien für die Art eines durch fünf Punkte oder fünf Tangenten bestimmten Kegelschnittes, in: tamtéž 82, 1880, s. 123–134; Ueber die Hoppe’sche Knotencurve, in: tamtéž 82, 1880, s. 135–146; Ueber Körper von vier Dimensionen, in: tamtéž 83, 1881, s. 1110–1125.

L: nekrolog E. Suess, in: ÖAW Almanach 43, 1893, s. 264–265; F. Stark – W. Gintl – A. Grünwald (ed.), Die k. k. Deutsche technische Hochschule in Prag 1806–1906 (Festschrift zur Hundertjahrfeier), 1906, s. 354 (foto s. 40); Poggendorff 3, s. 392n. (s bibliografií); OSN 8, s. 214n.; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 617n.; ČVUT, rejstřík; Historisch-Biographisches Lexikon der Schweiz 2, 1924, s. 351; L. Nový a kol., Dějiny exaktních věd v českých zemích, 1961, s. 391 a rejstřík; DUK 3, rejstřík.

P: Archiv ČVUT Praha, seznamy přednášek; Archiv UK Praha, seznamy přednášek; Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, členské spisy KČSN a Německá akademie; Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Wien, Unterricht-Allgemein, Fasz. 1128, PA H. D.

Emilie Těšínská