DURDÍK Petr 22.3.1845-25.5.1909

Z Personal
Petr DURDÍK
Narození 22.3.1845
Místo narození Hořice
Úmrtí 25.5.1909
Místo úmrtí Smíchov (Praha)
Povolání

61- Pedagog 55- Jazykovědec

64- Překladatel

DURDÍK, Petr, * 22. 3. 1845 Hořice, † 25. 5. 1909 Smíchov (Praha), pedagog, filolog, překladatel

Z jeho čtrnácti sourozenců vynikli zejména bratři Josef (1837 až 1902), Alois (1839–1906) a Pavel (1843–1903). Také on započal studia nejprve na gymnáziu v Hradci Králové. Dokončil je na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. V Praze se věnoval na filozofické fakultě klasické filologii. Jako suplent působil na různých gymnáziích. 1870 se stal řádným středoškolským profesorem na Malé Straně v Praze. Zájem o literaturu projevoval od 1872 jako přispěvatel beletristických i odborných časopisů, publikoval pedagogické a filologické studie a rozpravy i překlady beletrie v periodikách Národní listy, od 1874 Listy filologické, od 1880 Světozor, od 1873 Pedagogium, později Květy, Osvěta, Lumír. 1873 získal doktorát a zaměřil se na překlady z klasických jazyků, především na Euripida: 1878 vydal knižní překlad jeho dramatu Medeia, 1883 Sofoklových Trachiňanek. Ve Výroční zprávě malostranské školy pro roky 1885 a 1894 publikoval překlad Euripidových Foiničanek. 1882–84 redigoval s Janem Maškem ediční řadu Sbírka pedagogických spisů domácích i cizích, 1886 se podílel na Encyklopedii pedagogické. 1887 se prací Pedagogika pro české školy vůbec, pro střední školy zvláště (2 sv., 1882 a 1883) habilitoval jako soukromý docent pedagogiky a od téhož roku působil na české univerzitě, kde stejný obor přednášel. Významným dílem se stala publikace Rousseau a Pestalozzi v poměru svém ku Komenskému (1888). Pedagogikou se od 1888 zabýval i jako odborný redaktor pro tuto tematiku v Ottově slovníku naučném. V 90. letech vydal překlad z ruštiny (L. N. Tolstoj, Sedmero povídek, 1890), spisovateli věnoval rovněž práci odborného charakteru Hrabě Tolstoj a vlastenectví (1897). K posledním klasickým překladům patřilo Sofoklovo drama Filoktétos (1891). Téma školské výchovy a etiky z hlediska výchovného završil D. spisem ovlivněným herbartovskou filozofií O základech mravnosti. Pokus mravouky přirozené, zvláště pro potřeby vychovatelské (1893). Po 1903 se vzdal pedagogické činnosti a od 1907 se věnoval již jen práci redaktora Knihovny Komenského. 1906 ocenilo rodiště jeho přínos klasického filologa odhalením pamětní desky od J. Kulhánka na rodném domku.

L: OSN 28, s. 306, 1145; OSN 8, s. 214; MSN 2, s. 443; KSN 3, s. 546; F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 39, 1909, č. 9, s. 850; A. Jilemnický – K. Vik, Kraj slavný kamenem, 1961, s. 188; J. Wagner, Durdíkové Alois, Josef, Pavel a Petr, 1961; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 516; I. Tretera, Spor kolem habilitace P. D., in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, s. 349n.; LČL 1, s. 619–620.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk (matrika narozených, farní úřad Hořice, sign. 47–8, čas. rozsah 1840–1851); LA PNP Praha (2 kartony).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová