DVOŘÁČEK Jiří 8.6.1928-22.3.2000

Z Personal
Jiří DVOŘÁČEK
Narození 8.6.1928
Místo narození Vamberk
Úmrtí 22.3.2000
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel

DVOŘÁČEK, Jiří, * 8. 6. 1928 Vamberk, † 22. 3. 2000 Praha, hudební skladatel, pedagog, organizátor

Narodil se v hudbymilovné rodině. 1943–47 vystudoval hru na varhany na pražské konzervatoři u J. B. Krajse a J. Reinbergera. 1947–49 byl varhaníkem a středoškolským hudebním pedagogem. Skladbu studoval u J. Řídkého (1949–51) a V. Dobiáše (1951–53) na AMU, na níž pak 38 let pracoval, od 1956 byl členem katedry skladby, 1979–89 ji jako profesor vedl, 1973–76 byl děkanem hudební fakulty. Mezi D. žáky patřili skladatelé Eduard Douša, Jan Grossmann, Vojtěch Saudek, Štěpán Rak, Evžen Zámečník, Zbyněk Matějů aj. D. současně pracoval ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (předseda 1987–89), v Českém hudebním fondu (předseda výboru 1970–74, 1982–87), v Ochranném svazu autorském.

Jako skladatel začal s úpravami lidových písní. Zpočátku ho ovlivnila česká klasická hudba první poloviny 20. století, zejména V. Novák, postupně dospěl k novodobé melodicko-rytmické i zvukově barevné představivosti. Od počátku 60. let užíval při zachování tonálního základu i dodekafonii a prvky nových skladebných technik. V D. tvorbě mezi 10 orchestrálními skladbami dominovaly Ex post s koncertantním klavírem (1963) a Quattro episodi (1971). Zkomponoval 20 vokálních skladeb většinou na sociální či vlastenecká témata, písňové cykly Jitřní monology (1959) a Také mnou žije Amerika (1966), sborové cykly Mužské sbory (1955), Z deníku vězně (1960), Mobilizace (1966, cena V. Nejedlého 1967), Zpěv rodné zemi (1968), Otázky (1969) a kantátu Žiji a zpívám (1978, cena A. Zápotockého 1980). Námětům milostným věnoval písňový cyklus Prstýnek z trávy (1972) a ženský sbor Ó lásko (1978), dětem Dětské zpívání na pokračování (1975) a Jarní hrátky (1981). Napsal 33 komorních skladebně tradičních, interpretačně i posluchačsky přístupných instrumentálních kompozic: Dechový kvintet (1951), Sonata capricciosa pro housle a klavír (1956), Etudy pro klavír (1959), Sonatina di bravura pro klavír (1960). Technicky novátorské byly Meditace pro klarinet a bicí nástroje (1964, verze s klavírem 1984) a Dialogy pro flétnu a klavír (1973, basklarinetová verze 1987 jako Dramatické dialogy). K syntetizujícím, vytříbeně stylizovaným skladbám se zařadily Hudba pro harfu (1970), Due per duo pro lesní roh a klavír (1970), Hudba pro violu a klavír (1976, na paměť Ladislava Černého), Sonáta pro varhany (1980), Hra klarinetu s klavírem (1982), Finále pro housle a akordeon (1990), Slzy pro klavír (1992), Trio pro klarinet, housle a klavír (1994). D. jediná opera Ostrov Afrodity na námět boje za osamostatnění Kypru (1967) byla uvedena 1971 na saské scéně Landesbühnen Sachsen Radebeul a také v Opavě. D. zkomponoval i řadu skladeb lehčího žánru. 1983 byl jmenován zasloužilým umělcem.

L: HS 1, s. 276; Tomeš 1, s. 272–273; M. Kuna, U J. D., in: Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 177–179; A. Martínková a kol., Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 63–64; L. Zenkl, Pověz mi živote..., in: Opus musicum 20, 1988, č. 4, s. 122–125; týž, J. D., 1998; J. Vičar, Věřím v kvalitu lidského ducha, in: Hudební rozhledy 41, 1988, č. 11, s. 241; www.ceskyhudebnislovnik.cz.

P: NM Praha – České muzeum hudby (písemná pozůstalost).

Mojmír Sobotka