DVOŘÁK Rudolf Vincenc 18.4.1861-21.2.1919

Z Personal
Rudolf Vincenc DVOŘÁK
Narození 18.4.1861
Místo narození Křetín u Letovic
Úmrtí 21.2.1919
Místo úmrtí Zábřeh na Moravě
Povolání 53- Historik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 491-492
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46118

DVOŘÁK, Rudolf Vincenc (též DWOŘAK), * 18. 4. 1861 Křetín u Letovic, † 21. 2. 1919 Zábřeh na Moravě, pedagog, historik

Byl synem kamenického mistra a majitele gruntu. 1880 maturoval na českém gymnáziu v Brně. Vlivem prof. V. Royta se rozhodl pro studium dějepisu, zeměpisu a němčiny na pražské české univerzitě, kde na něj působili mj. J. Goll, A. Rezek, V. V. Tomek a J. Emler. Po absolutoriu a po zkušebním půlročním pobytu na novoměstském gymnáziu v Praze se 1885 vrátil do Brna. Učil na Prvním českém gymnáziu, 1890 přešel jako suplent na nižší, později II. vyšší gymnázium na Starém Brně, kde se 1892 stal definitivním profesorem. V ústavu vedeném osvíceným ředitelem F. Bartošem, známým národopiscem, našel dobré podmínky a spolupracoval s historiky F. Šujanem a F. Kameníčkem.

D. napsal několik učebních příruček a pozoruhodných historických prací: např. stať O methodě dějepisného vyučování na nižších gymnasiích (1894–95) či obsáhlé učebnice Všeobecný dějepis v obrazech 1–3 (1894–95, s F. Šujanem) a Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středních 1–3 (1895–1900, s F. Kameníčkem). Předtím již příspěvky vypracovanými v semináři J. Golla prokázal příklon k obsáhlejším tématům. V polovině 90. let 19. století zahájil desetiletí své nejaktivnější činnosti ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně, který uskutečňoval projekt rozsáhlé Vlastivědy moravské. D. se ujal zpracování dějin Moravy, prologem byly politické dějiny země pro heslo v Ottově slovníku naučném. 1899–1905 vyšlo pět svazků o celkovém rozsahu 1 380 stran. Navzdory některým chybám a nedostatkům (kritické recenze B. Navrátila, J. V. Nováka, A. Nováka, pozitivnější H. Trauba a Z. Nejedlého) vytvořil syntetické dílo, shrnující dosavadní vědění o historické Moravě do 1848, určené širší veřejnosti. Látku podal pragmaticky, používal plynulý a poutavý styl i eticko-výchovné momenty. K tématu se vrátil ještě jednou: 1906 vydal stručnější Dějiny Markrabství moravského. Na dobu osmi desetiletí se tak staly jedinou syntézou dějin země do konce feudalismu (1992 reedice).

Na kvalitu D. práce mělo vliv členství v Matici moravské (od 1894), kde působil v historické sekci, ve výboru (od 1902) a jako první jednatel (od 1905). V matičním periodiku publikoval desítku historických statí. Znovu se vracel k pramenům, editoval jednání moravských sněmů do 1848, studoval selské bouře od 17. do 19. století. V knize Poslední robotní vzpoura na Moravě r. 1821 (1907) využil policejní relace i poddanskou literaturu, konfrontoval problematiku poddanství v názorech úřednictva, šlechty i duchovenstva a podal podnětný pohled na předbřeznové Rakousko. Tímto metodicko-průkopnickým dílem naznačil, že vedle učebnicové popularizační zkratky je schopen také neotřelých pohledů na minulost. To prokázal již dříve sondami do hospodářských dějin ve statích zaměřených na finanční zatížení Moravy za císařů Františka I. a Ferdinanda V., když objasňoval fiskální přechod od staré kontribuční soustavy k modernější a pro stát výhodnější soustavě daňové. 1908 D. odešel na místo ředitele matičního gymnázia v Zábřehu. Dosavadní odborné působení nahradil osvětově protigermanizačním. Své Dějiny Moravy se rozhodl doplnit o zpracování novější doby. Vydal několik studií týkajících se roku 1848, pracoval zřejmě i na dějinách Zábřehu, avšak rukopis se nedochoval. 1903 byl jmenován čestným občanem Králova Pole (Brno) a 1908 dopisujícím členem KČSN v Praze.

D. nadšeně přivítal vznik samostatného státu řečí 29. 10. 1918 na zábřežském náměstí. Jeho jménem byla pojmenována ulice v Zábřehu. Bratrem byl architekt František Alois D. (1852 až 1925).

D: výběr: Styky Slovanů Polabských s říší německou za krále Jindřicha I. a císaře Oty I., in: Program c. k. vyššího gymnasia v Brně na školní rok 1885/86, s. 3–20; Poměr císaře Fridricha III. k Uhrám za krále Ladislava Pohrobka a Matyáše Corvina až po mír šoproňský 1433–1463, in: tamtéž, 1888/89, s. 3–15; Morava. Dějiny politické, in: OSN 17, s. 677–696; Dějiny Moravy od nejstarších dob až do roku 1848, 1–5, 1899–1905; Finanční břemena Moravy za císaře Františka I. (1792–1835), in: ČMM 28, 1904, s. 145–163, 311–330, 437–461; Finanční břemena Moravy za císaře Ferdinanda Dobrotivého (1835–1848), in: tamtéž 29, 1905, s. 13–32, 150–164, 278–294; Jednání sněmů moravských v letech 1792–1835 a 1835–1848, 1–2, 1904–1906; Prameny k dějinám poslední selské vzpoury na Moravě z r. 1821, in: Sborník prací historických k 60. narozeninám J. Golla, 1906, s. 320–333; František Matouš Klácel a založení Moravských novin r. 1848, in: ČMM 32, 1908, s. 1–31; Dějepis mocnářství rakousko-uherského pro 8. třídu škol gymnasijních, 1909 (s F. Kameníčkem); Změny ve zřízení městském na Moravě r. 1848, in: ČMM 34, 1910, s. 14–33; 35, 1911, s. 273–289, 430–442; 37, 1913, s. 126–148; Všeobecný dějepis 1–3, 1920–1923 (s A. Novákem a F. Šujanem).

L: OSN 28, s. 311; MSN 2, s. 468; Kutnar, s. 631n.; Slezsko 9, s. 30; nekrology: Moravský sever 28. 2. a 7. 3. 1919, Moravská orlice 28. 2. 1919, Venkov 5. 3. 1919; R. D., dějepisec moravský. Pamětní spisek, A. Procházka (ed.), 1919; F. Kameníček, R. D., in: ČMM 43–44, 1919–20, s. 578 až 579; R. Schenk, Dvacet pět let českého gymnasia v Zábřeze, 1921, s. 14 až 17, 20; R. D., moravský historik. Sborník k 100. výročí jeho narození, 1961 (se soupisem díla); G. Chaloupka, R. D. a jeho dílo, in: ČMM 80, 1961, s. 298–305; F. Rabenseifner, R. D., druhý ředitel gymnasia, in: Průvodce kulturou Zábřeha 6, 1971, s. 10–11; F. Spurný, R. D. 1861–1919, in: Historiografie Moravy a Slezska 2, 2006, s. 71–78.

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 396, řkt. f. ú. Křetín, matrika narozených sv. V, oddíl pro Křetín, fol. 65.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Fišer