DVOŘÁK Xaver 29.11.1858-22.11.1939

Z Personal
Xaver DVOŘÁK
Narození 29.11.1858
Místo narození Hostivař (Praha)
Úmrtí 22.11.1939
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

63- Spisovatel

DVOŘÁK, Xaver (vl. jm. František Xaver), * 29. 11. 1858 Hostivař (Praha), † 22. 11. 1939 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel, pedagog

Pocházel z chudé a početné rodiny. Po maturitě (1878) na pražském Akademickém gymnáziu absolvoval teologická studia, 1882 byl vysvěcen. Krátce působil jako kaplan na Karlovarsku (Kozlov, Bochov a Žalmanov). Od 1884 až do odchodu do důchodu žil v Praze, byl kaplanem u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici, katechetou na novoměstské měšťanské škole (1884–92) a profesorem náboženství na vyšší dívčí škole (1892–1916).

Do literatury vstoupil koncem 80. let 19. století jako náboženský lyrik a mystik snažící se překonat nábožensko-didaktické cíle české duchovní poezie a usilující o umělecké ztvárnění intimních náboženských prožitků člověka žijícího v moderní občanské společnosti. Navazoval na J. Vrchlického. D. poezie vynikala formální dokonalostí, opěvoval světce, Pannu Marii, liturgii a eucharistii. Patřil k nejvýznamnějším českým katolickým poetům.

Básnická tvorba překryla D. práci inspirovanou profesí katechety. Psal učebnice náboženství, věroučná pojednání, modlitby a kázání, hlavní pozornost však věnoval odborné přípravě učitelů náboženství. Založil a několik let řídil Katechetické listy. Působil jako editor, překládal, věnoval se redigování časopisů aj.

Patřil do okruhu zakladatelů české Katolické moderny, ale zůstal mužem v pozadí. 1918 inicioval obnovu Jednoty katolického duchovenstva a ve funkci místopředsedy prosazoval umírněné církevní reformy. Na přelomu 1921/22 připravil založení Svazu přátel ideje cyrilometodějské jako nástupnické organizace zakázané Jednoty, proto byl 1922 z katolické církve exkomunikován. Po čase se sice mohl do církve navrátit, přesto zůstal svému modernistickému přesvědčení věrný až do konce života. Užíval pseudonym Pavel Arelato.

D: sbírky básní, výběr: Zlatou stezkou. Sonety, 1888; Sursum corda, 1894; Meditace, 1896; Eucharistia, 1897; Improperie, 1902; Z hlubin věků, 1904; Kontemplace, 1909; Modlitby básníkovy, 1913; Věčné touhy, 1923; Na stožáru, 1929; Praha, 1931; Mystické melodie, 1933; Zrcadlení na hlubinách, 1936; Hlas volajícího na poušti, 1938; Vánoce, 1940; dramata: Tabitha, 1895; Jidáš, 1920; učebnice a náboženské spisy: Modlitby a písně pro katolickou mládež, 1892; Mravouka katolická, 1901; Věrouka katolická, 1904; Stručná apologetika katolická, 1908; Katolický dějepis církevní, 1906; Liturgika katolická, 1909; Zpovědnice maličkých, 1919; Oheň, 1923; O „Církvi československé“, 1923; O králi mučedníkův, 1925.

L: BOS 3, s. 645; OSND 2/1, s. 313; Kunc, s. 135–137; LČL 1, s. 639 až 640; P. Marek – L. Soldán, Karel Dostál-Lutinov, 1998, s. 10–11; P. Marek, Český katolicismus 1890–1914, 2003, s. 270–271; M. Putna, Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, 1998, s. 313–317; J. Med, Spisovatelé ve stínu, 2004, s. 32–33; P. Marek, Církevní krize na počátku první Československé republiky, 2005, s. 22–23;M. Putna, Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945, 2010, s. 176–177.

P: LA PNP Praha, osobní pozůstalost (katalog P. Křivský, 1976).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Marek