DVORSKÝ R. A. 24.3.1899-2.8.1966

Z Personal
R. A. DVORSKÝ
Narození 24.3.1899
Místo narození Dvůr Králové nad Labem
Úmrtí 2.8.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret

DVORSKÝ, R. A. (vl. jm. Rudolf, Antonín), * 24. 3. 1899 Dvůr Králové nad Labem, † 2. 8. 1966 Praha, klavírista, hudební skladatel, kapelník, zpěvák, herec, hudební nakladatel

Pseudonym si zvolil podle rodiště. Od dětství projevoval velké hudební nadání, učil se však hudbě jen soukromě u ředitele kůru J. Kafky a po ukončení dvouleté obchodní školy se stal úředníkem. Po vzniku ČSR přešel do Prahy jako nakladatelský redaktor a začal zpívat a na klavír hrát své šansony v kabaretu K. Hašlera v pražské Lucerně. Vystupoval pak v kabaretu Červená sedma, kde byl i kapelníkem. Horlivě komponoval populární taneční hudbu, pro niž získával podněty v hudbě importované ze Západu a uplatňující stylové momenty jazzu, resp. s ním spjaté americko-anglické taneční hudby. Mezi 1919 až 1920 napsal dvě desítky one-stepů, two-stepů, cake-walků, foxtrotů apod., jež byly většinou na svou dobu velmi kvalitní po stránce inspirace, techniky a stylu. Pak však dal přednost dráze výkonného hudebníka: vystupoval jako zpěvák a klavírista v zábavních podnicích, kde se uplatňovala nová taneční hudba a společenské tance. Začal nahrávat pro gramofonovou firmu His Masters Voice (HMV), rozvíjel čilou mezinárodní spolupráci jako skladatel i interpret, měl pravidelné pořady v začínajícím rozhlase. Jeho ansámbly získaly velkou popularitu. S F. Cinkem vedl 1925–29 kvarteto Melody Makers (obsazení: klavír, housle, altsaxofon, bicí, střídavě též akordeon, banjo, tenorsa xofon), od 1929 pak měl ještě známější těleso Melody Boys, které se rozrůstalo až na typ tanečních orchestrů 30. let, tj. mělo při spektakulárních příležitostech až padesáti členné obsazení (včetně smyčců).

D. se stal v meziválečném období nejvýraznějším představitelem taneční sweet music anglického typu. Jeho soubor i on sám vynikali atraktivností a elegancí vystupování, technickými výkony, aktuálním repertoárem. Ten byl typově velmi široký, zahrnoval dobové taneční novinky, uplatňoval předswingové a později swingové jazzové idiomy, ale také prvky lidovky (K. Vacek v něm 1931 uvedl svou později proslavenou píseň Cikánko ty krásná) a šansonu. Díky vemlouvavému zpěvu a přitažlivému zjevu se D. herecky uplatnil i v několika českých a zahraničních filmech, kde spolupracoval i jako kapelník a aranžér. Postupem doby s jeho soubory, jež působily v nejlepších podnicích v Praze a lázeňských městech, spolupracovali četní špičkoví hudebníci, např. zpěvačky Z. Vincíková, I. Zemánková, sestry Allanovy, harmonikář a skladatel K. Běhounek, bubeník a zpěvák J. Rychlík, klavíristé J. Traxler a J. Verberger. V letech okupace pořádal D. tzv. monstre-koncerty v Lucerně (s četnými účinkujícími a s různorodým repertoárem) a také zájezdy po venkově. Tyto aktivity ukončily před koncem války okupační zákazy a D. onemocnění tuberkulózou. D. i se svými ansámbly horlivě nahrával gramofonové desky; pořídil kolem dvou tisíc snímků na standardních deskách firem HMV, Kaliope, Odeon, Esta, Ultraphon (v něm byl D. akcionářem a členem správní rady). Jeho skladby (na dvě stovky písniček, šansonů, tanců) vycházely v řadě nakladatelství doma (např. Fr. A. Urbánek, M. Urbánek, Barvitius ad.), ale hojně též u řady zahraničních nakladatelů. Stal se autorem operet Bez piva ani smrt a Majorátní pán.

Další výraznou aktivitou D. byla činnost nakladatelská, kterou provozoval 1936–48. Spolupracoval s předními autory, v jazzové oblasti zejména s J. Ježkem, A. Jindrou, L. Korbařem, V. Pokorným, J. Rychlíkem, J. Traxlerem, v lidovce s V. Bláhou, K. Vackem, J. Vejvodou. Velmi populární se staly jeho písničkové edice, pro šíření dobového jazzu měla značný význam edice Super Swing Serie, která přinášela náročná aranžmá, jež pořizovali vedle již zmíněných autorů M. Ducháč, V. Kloc, K. Krautgartner, J. Verberger ad. Vydával i hudbu z poválečných tzv. malých scén, tj. obnoveného Osvobozeného divadla a Divadla satiry, jeho prostřednictvím se některé položky české populární hudby uplatnily i v zahraničí. Od skončení okupace působil jako nakladatelský pracovník v Hudební matici, Orbisu, Státním hudebním nakladatelství, Českém hudebním fondu.

Zásadním způsobem (vedle dlouhodobé nemoci) zasáhla do D. života a kariéry poválečná éra. Po únoru 1948 ho potkalo omezení činnosti, především však v první polovině 50. let byl proti němu zinscenován soudní proces. Na základě obvinění z napomáhání k útěku do ciziny byl 1953–56 vězněn a po propuštění dožíval v dočasných zaměstnáních, umělecky pak ve vzpomínkových pořadech. Vrátil se i ke kompoziční činnosti. Posmrtně se stala hitem jeho Pohádka o konvalinkách (1967).

D. patřil ve svém oboru k velkým dobovým osobnostem, byl skutečnou hvězdou. Kromě hudebního talentu disponoval stylovou a žánrovou všestranností, příjemným vzhledem a vystupováním, zdravým i dravým podnikatelským duchem. Měl historický význam v procesu příklonu většinového hudebního vkusu k typu modernější, jazzem zasažené populární hudby.

L: V. Dvořák, Začínáme od Adama, 1960; Hudba pro radost, 1962, č. 2 až 4 (vzpomínky); 1967, č. 1 (nekrolog); HS 1, s. 276; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz. Minulost a přítomnost, 1967; S. Titzl, Setkání s R. A. D., in: Hudba pro radost, 1969, č. 3–4; J. Voldán, Šli tři muzikanti, 1970, kapitola O kapelníkovi R. A. D.; J. Kotek – J. Hořec, Kronika české synkopy 1, 1975, 2, 1990, rejstřík; L. Dorůžka, Karel Vacek, 1979, zvl. kapitoly 7 a 9; týž, Panoráma populární hudby 1918–1978, 1981, rejstřík; J. Kotek, Od rejdováku k rocku. Historie české populární hudby v kostce, 1989; EJ, s. 118–119; J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu 2, 1998, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivan Poledňák