DYGRÝN Josef 6.3.1918-4.6.1942

Z Personal
Josef DYGRÝN
Narození 6.3.1918
Místo narození Praha
Úmrtí 4.6.1942
Místo úmrtí průliv La Manche
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 498-499

DYGRÝN, Josef (krycí jm. Ligotický, Josef), * 6. 3. 1918 Praha, † 4. 6. 1942 průliv La Manche, stíhací pilot, účastník 2. odboje

Dětství strávil v Hněvkovicích u Humpolce. Na tříleté odborné strojnické škole se vyučil strojním zámečníkem. Zájem o letectví ho 1937 dovedl do Školy pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kde absolvoval pilotní výcvik. Po okupaci českých zemí se rozhodl pro odchod do exilu a 14. 6. 1939 přešel hranice do Polska. Po krátkém pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích odplul 29. 7. s transportem na lodi Castelholm do Francie, kde absolvoval přeškolení na francouzské letouny na základnách v Avordu, La Rochelle a ve Virsonu. V důsledku rychlé francouzské porážky se na frontu již nedostal a po kapitulaci Francie odplul 24. 6. 1940 do Velké Británie. Po přijetí do RAF se přeškolil na anglické letouny Hurricane u 6. operační výcvikové jednotky v Sutton Bridge. Odtud byl 14. 10. přidělen nejprve k 85. peruti a 22. 10. k 1. stíhací peruti. Po prvotních pilotních neúspěších, při nichž byly zcela zničeny dva letouny, se musel na sklonku 1940 doškolit v Ústřední letecké škole v Upavonu. Po návratu k 1. peruti se D. při německém náletu na Londýn (10.–11. 5. 1941) během jediné noci podařilo sestřelit tři nepřátelské bombardovací letouny. V následujících denních akcích nad kanálem La Manche a Francií pak sestřelil dva, podílel se na zničení třetího a další poškodil, čímž se 1941 stal nejúspěšnějším československým stíhačem. Při stahování pilotů k doplnění ztrát československých jednotek byl 23. 9. 1941 převelen k 310. československé stíhací peruti do Skotska a v rámci přezbrojení perutě přeškolen na modernější letouny Spitfire verzi Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Na žádost F/Lt Karla Kuttelwaschera se 20. 5. 1942 vrátil zpět k 1. peruti do Tangmere, která operovala v nočních letech nad okupovanou Francií. Zahynul při noční akci z 3. na 4. 6. nad Francií, kde měl za úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville. Příčina smrti není známa. 8. 9. moře vyneslo na anglické pobřeží u města Worthingu tělo, v němž byl podle osobní zbraně identifikován D. Pohřben byl na hřbitově ve Westwellu v Kentu 14. 9. vedle manželky Doris, roz. Reevesové, jež zemřela čtyři měsíce předtím (vzali se v září 1941). Urna s D. popelem byla 2002 přenesena do muzea v Humpolci.

Za úspěšnou válečnou činnost obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání: třikrát Československý válečný kříž 1939, medaili Za zásluhy I. stupně, medaili Za chrabrost, Československou vojenskou pamětní medaili se štítky F-VB, Distinguished Flying Medal, The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka. Na sídlišti v Praze-Černém Mostě I byla po něm pojmenována ulice a jeho památku připomíná pamětní deska na budově Městského úřadu v Humpolci.

L: J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva v RAF, 1999, s. 33; Tomeš 1, s. 281; ČBS, s. 121; F. Loucký, Mnozí nedoletěli, 1989, s. 77; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 1999, passim; 2 (1941), 2000, passim a zvl. s. 158–165; 3 (1942), 2001, passim a zvl. s. 332–336; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 63.

Jan Němeček