DYR Josef 7.1.1904-20.1.1980

Z Personal
Josef DYR
Narození 7.1.1904
Místo narození Borotín u Boskovic
Úmrtí 20.1.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání

30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství

61- Pedagog

DYR, Josef, * 7. 1. 1904 Borotín u Boskovic, † 20. 1. 1980 Praha, chemik, pedagog

Původně chtěl být zahradníkem. Při zaměstnání absolvoval 1933 reálnou školu v Praze-Karlíně a byl přijat na Vysokou školu zemědělského a lesnického inženýrství (VŠZLI) ČVUT v Praze, odbor zemědělského inženýrství. Absolvoval 1936, následujícího roku obhájil disertační práci Studie o výskytu zygometů v lesních půdách Československé republiky a složil doktorskou zkoušku; titul doktora technických věd získal 1956. Začal působit jako asistent v Ústavu zemědělské technologie u Václava Vilikovského, kde nabyl zkušeností v kvasném průmyslu. Věnoval se i studiu výběrových předmětů na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství při ČVUT. Během druhé světové války pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském a v ovocnářském družstvu v rodišti, kde se zaměřil na výrobní technologii destilátů. Po 1945 se vrátil na VŠZLI, 1946 se habilitoval z pivovarnictví, 1947 nastoupil jako ředitel ústavu zemědělské technologie po V. Vilikovském a dal podnět ke vzniku Výzkumného ústavu lihovarského a drožďářského. 1947–52 soustředil výzkumnou činnost do oblasti průmyslových fermentací, řešení úkolů ve výrobě acetonu a bu tyl alkoholu kvasnou cestou. 1952 byla ustanovena VŠCHT a D. se stal vedoucím katedry kvasné chemie a technologie na potravinářské fakultě, kde byl zvolen prvním děkanem. 1954 byl jmenován profesorem a 1954–56 zastával funkci rektora školy. Katedru řídil až do 1970, kdy odešel do důchodu, externě přednášel do 1976.

V oboru kvasné chemie ovlivnil mnoho žáků a kolegů (26 interních i externích aspirantů), spolupracoval na početných výzkumných projektech v podnicích kvasného, potravinářského a chemického průmyslu, řadu z nich i vedl. Podnikl studijní cesty, zejména do NDR. Zastával funkci poradce ministerstva potravinářského průmyslu, byl členem vědeckých společností při ČSAV (mj. předseda komise technické mikrobiologie při biologicko-lékařské sekci) a předsedou Státní zkušební komise VŠCHT pro závěrečné zkoušky pro obor kvasné technologie na Fakultě potravinářské technologie (až do 1973). Vedle četných pojednání publikoval jako autor či spoluautor na 24 monografií. Stal se laureátem Státní ceny I. stupně, 1972 nositelem medaile Emila Votočka za zásluhy o rozvoj vědy.

D: výběr: Chmelové pryskyřice: analytická a technologická studie, 1945; Kontrola výroby a výrobků v závodech zemědělsko-průmyslových (s V. Vilikovským), 1950; Lihovarství 1 (s kol.), 1955; Organické kyseliny a rozpouštědla 1, Organická rozpouštědla a některé jiné kvasné produkty (skripta), 1956; Organické kyseliny a rozpouštědla 1, Organické kyseliny (skripta), 1957; Chemie a technologie sladu a piva 2, Hlavní suroviny, sladařství (skripta), 1961; Slovník technické mikrobiologie, 1962 (s B. Hamplem); Lihovarství 2 (s V. Grégrem a A. Seilerem), 1963; Kvasná chemie a technologie 1, 1965; Chemie a technologie sladu a piva 2, Pivovarství (skripta), 1965; Výroba slivovice a jiných pálenek, J. E. Dyr (ed.), 1997; patenty, výběr: Zařízení pro nepřetržité kvašení s plynulým přívodem nezkvašené a odtokem prokvašené zápary (1957, s K. Dyrem); Způsob výroby kvasného glycerinu (1958, sM. Vernerem a O. Žváčkem); Způsob výroby krmného droždí, pekařských kvasinek a jiných mikroorganismů bez odpadních vod (1960, s V. Grégrem a J. Bártou); Způsob zvýšení výtěžnosti při výrobě droždí pekařského a krmného (1961); Způsob zvýšení výtěžnosti při výrobě droždí pekařského a krmného (1963, s V. Krumphanzlem); Způsob scezování a vyslazování při kontinuálním pivovarském varním procesu (1964, s J. Moštkem); Způsob výroby koncentrátů rodotoruly (1965, s J. Škodou, R. Prausem a J. Protivou); Způsob výroby kyseliny mléčné (1965, s V. Krumphanzlem a J. Strejčkem); Způsob isolace krmného droždí z fermentačních půd, kde zdrojem uhlíku pro růst mikroorganismů je uhlovodík (1974, s J. Mosteckým, E. Peckovou a K. Antonym).

L: M. Schätz, Historie výuky chemie. Osobnosti a události, 2002, s. 155, 158n., 183, 231; Tomeš 1, s. 282–283.

P: Archiv ČVUT Praha, fond: Rektorát, č. 17, fond: VŠZLI – odbor zemědělského inženýrství, katalog 1932–36; VŠZLI, korespondence děkanátu, kart. 5 (1. složka 7/1945); Studijní program VŠCHT Praha 1960/61, s. 57; 1972/73, s. 35 a 53; Archiv VŠCHT Praha, fond: Rektorát, J. D. – personálie.

Vít Šmerha