EBERLE Johann Jakub 19.7.1718-29.8.1783

Z Personal
Johann Jakub EBERLE
Narození 19.7.1718 (datum křtu)
Místo narození Mašťov u Podbořan
Úmrtí 29.8.1783
Povolání

75- Sochař nebo medailér

88- Umělecký řemeslník

EBERLE, Johann Jakub (též EBERL), * 19. 7. 1718 (datum křtu) Mašťov u Podbořan, † 29. 8. 1783, truhlář, sochař, řezbář

Pocházel z rodiny kováře Mathesa E. a Ludmily, roz. Kranzlové. Prvního školení se mu dostalo v truhlářské dílně strýce Antona E. Na doporučení kantora J. G. Sachera a faráře Zachariáše Waldtmanna byl v první polovině 30. let poslán do řezbářské dílny Šimona Thallera v Praze, kde se seznámil nejen s prací svého mistra školeného v Bavorsku, ale i s tvorbou F. M. Brokoffa. 1744–45 pobýval v Římě (později byl přezdíván il Romano). Studoval římské mistry, především C. Rusconiho, P. S. Monnotona, P. Legrose, G. Mazzuoliho apod., pro něž byl typický odklon od radikálního baroka G. L. Berniniho ke klidnějšímu statuárnímu pojetí. V Římě se oženil s Vídeňankou Terezií Stegrovou.

Po polovině 40. let se vrátil do severozápadních Čech a s rostoucím počtem zakázek vybudoval vlastní dílnu. 1752 vytvořil čtveřici monumentálních postav ze dřeva a štuku pro hlavní oltář Dientzenhoferova kostela sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech. Postava sv. Petra z karlovarského souboru byla obměnou mramorové sochy sv. Petra (1705) z galerie apoštolů v římské lateránské bazilice. V kostele vyzdobil i kazatelnu a vyřezal sochu sedícího Mojžíše. Podobné monumentální figury realizoval 1756 pro hlavní oltář městského kostela sv. Jakuba Většího v Sokolově. 1757 se stal autorem soch pro hlavní oltář městského kostela sv. Václava v Lokti, 1765 v kostele Panny Marie v Kynšperku nad Ohří nebo v dnes již zaniklých Krbicích u Chomutova (kolem 1770). V jeho díle jsou patrny prvky povrchového stylismu a rutiny, např. v postavách apoštolů v kostele sv. Mikuláše v Droužkovicích u Chomutova (okolo 1760).

Pracoval také pro církevní řády, především pro křížovníky s červenou hvězdou v Karlových Varech, v Lokti, Kynšperku nad Ohří a na poutním místě v Chlumu sv. Máří u Chebu, kde tvořil v 60. letech. Naposledy byl doložen v jihočeském cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna, z několika E. prací se později hlavní oltář dostal do farního kostela v Chýnově u Tábora.

L: Dlabač 1, s. 358–363; RSN 2, s. 388; MČE 2, s. 256; BL 1, s. 292; Toman 1, s. 193; J. Opitz, Katalog der Austellung heimatlicher Barock-und Rokokoplastik der Bezirke Kaaden, Komotau und Saaz, 1927, s. 6, 11, 16–17, 19; O. J. Blažíček, Rokoko a konec baroku v Čechách, 1948, s. 49; týž, Sochařství baroku v Čechách, 1958, s. 259–261, 268, 293, 331, 337, obr. 315–318; týž, Umění baroku v Čechách, 1971, s. 173, obr. 148; E. Bachman, Plastik, in: Barock in Böhmen, München 1964, s. 156; J. Neumann, Český barok, 1974, s. 70–71, 173, 231–232, obr. 236; Thieme – Becker 10, s. 301; NEČVU, s. 156; B. Vašíček, Říkali mu Il Romano, in: Památky – příroda – život 23, 1991, č. 1, s. 19–21; V. Valeš, Sochařské dílo J. E., in: tamtéž, s. 21–23; K. Cirglová, J. E. – sochař českého pozdního baroka, in: Umění 47, 1999, č. 6, 472–493; táž, Postavení tvorby J. E. z Mašťova v kontextu pozdně barokního sochařství, in: Barokní umění v severozápadních Čechách, 2003, s. 163–170.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Sehnal