ECKERT Otto 4.3.1910-1.1.1995

Z Personal
Otto ECKERT
Narození 4.3.1910
Místo narození Kralovice u Plzně
Úmrtí 1.1.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání

75- Sochař nebo medailér

88- Umělecký řemeslník

ECKERT, Otto, * 4. 3. 1910 Kralovice u Plzně, † 1. 1. 1995 Praha, keramik, sochař

Narodil se v rodině berního úředníka a modistky. 1924–26 studoval na hořické sochařské a kamenické škole, 1926–33 pražskou Uměleckoprůmyslovou školu u K. Štipla. Už za studií začal tvořit keramické plastiky v opožděné odezvě sociálního umění 20. let (Horník, Žebrák, Milenci, Rybář). Vynikají novoklasickou tvarovou idealizací a hladkým povrchem. Zajímal se rovněž o barevnou zvířecí plastiku (Kočky, Pardál). I v návrzích plaket a odznaků se projevil jako dekoratér, který sledoval vztah barvy, dekoru a prostoru. 1929 absolvoval stipendijní pobyt Svazu československého díla v keramické továrně v Bechyni a 1933–34 v továrně Epiag v Březové, trvale se zaměřil na keramiku. 1934–39 pracoval jako návrhář v Ťoupalově keramické továrně v Praze-Břevnově, kde zahájil výzkum možností keramického dekoru a glazur v závislosti na tvarovém vyjádření objektu a jeho funkci. Od 1937 byl členem Svazu československého díla, 1939–40 spoluvlastníkem sdružení Pražská kamenina, které zaniklo po zatčení E. partnera J. Škorpila nacisty. Užitné vlastnosti předmětů denní potřeby náročně spojoval s vlastnostmi estetickými, např. v řadách váz a mis, jež vyráběl 1940–46 ve vlastní keramické dílně v Kralovicích. Externě byl výtvarníkem Moserovy porcelánky v Karlových Varech, založil výrobu hraček ve Zlíně, jako asistent se podílel na výuce v keramické škole v Bechyni a v ateliéru K. Štipla. Pro E. keramické objekty byla příznačná tvarová jednoduchost, elegance, rafinovanost dekoru, nezvyklá barevnost a kvalita různých typů glazur i ohled na účel nádob. Inspiroval se lidovými keramiky, estetikou Artělu, rondokubismem P. Janáka, funkcionalismem a požadavky Družstevní práce. V složitých, náročně provedených strukturách stylizoval chvění stébel, větví, listů, peří, chmýří, jehličí. Z novotvarů, dosud v keramice nebývalých, rozvedl série rozmanitých barevných variant. Zařadil se do lyrického proudu českého umění. Po 1945 se podílel na organizaci keramické výroby jako předseda výtvarné rady Karlovarského porcelánu a spoluzakladatel uměleckořemeslných ústředen, do keramické výroby v ČSR prosazoval umělecká kritéria. Jeho tvorba získala ohlas i v zahraničí. V 50. letech hledal vhodné tvary a dekory pro masovou výrobu, po úspěchu monumentální plastiky Keramický vlys pro Světovou výstavu v Bruselu (1958) se plně soustředil na individuální umění. Spojil keramiku a sochařství v novátorském typu keramické sochy s mělkým reliéfem či výdutí symbolického námětu a stále abstrahovanějšího tvaru. K dalšímu vrcholu jako keramik dospěl v 70. letech, kdy mistrovsky využil krystalických glazur, jež objevil, na vázách monumentálního rozměru. Tyto vázy pak převáděl v abstraktní keramické objekty, např. koule. Kromě toho tvořil pro vybavení interiérů i originální štíhlé vertikální vázy na jednu květinu, bachraté horizontální vázy na plovoucí květiny či závěsné mísy a talíře různých velikostí a barevnosti. Zvláštní postavení náleželo jednak objektům bez glazury, určeným většinou do zahrad a parků, jednak designu keramického nádobí. Do konce života zdokonaloval zejména tvarosloví váz, soklu a nohy. Významná byla E. činnost pedagogická, 1946–90 byl profesorem, 1960–66 rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Od 1956 byl členem a 1967–87 viceprezidentem Mezinárodní keramické akademie v Ženevě. Patřil k nejvýznamnějším českým keramikům. V keramické výrobě pokračuje v Kralovicích jeho syn Jan E. (* 1949).

L: J. Spurný, O. E., 1961; D. Šindelář, O. E., 1979; D. Tučná, O. E. keramické dílo, 1980; Toman 1, s. 194; Tomeš 1, s. 285; EČVU, s. 103; NEČVU 1, s. 157–158; SČSVU 2, s. 178–179.

Martin Kučera