Biografický slovník
ECK Jindřich 2.11.1877-12.2.1970
| Jindřich ECK | |
 | |
| Narození | 2.11.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 12.2.1970 |
| Místo úmrtí | Příbram |
| Povolání |
89- Průmyslový výtvarník 88- Umělecký řemeslník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 515 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46163 |
ECK, Jindřich, * 2. 11. 1877 Praha, † 12. 2. 1970 Příbram, umělecký řezbář
Syn řezbáře Jindřicha E., potomek počeštěné větve rodu řezbářů a intarzistů, usazeného od 17. století v Chebu. Vyučil se u otce a absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu u J. Kastnera a J. Kotěry, s nimiž uzavřel přátelství a kteří ho získali pro estetiku secese a moderny. V jejich týmu se podílel na návrhu interiéru Uměleckoprůmyslové školy pro Světovou výstavu v Paříži (1900). Po praxi v továrnách na nábytek v Lipsku, Curychu a pražské firmě Emil Gerstel, kde pracoval jako návrhář, převzal 1913 závod po otci v Praze na Malé Straně v Mostecké ulici a téměř výhradně se soustředil na tvorbu rámů. V rámařství představoval evropskou špičku. V mladších letech řezal například i mariánský oltářík nebo vázy a jiné nádoby, vynikající uměřeností tvaru, jednoduchostí a účelností. V tvaru rámů a jejich dekoru, vždy korespondujících s tématem obrazu, navazoval na francouzské klasicistní vzory 17. až 18. století a osobitě je rozvíjel v kontaktu s moderním výtvarným uměním. Rámy většinou sám navrhoval, zprvu zpracovával i návrhy cizí, např. Kotěrovy a Jurkovičovy. Spolupracoval s řadou výtvarníků od M. Alše po J. Slavíčka a R.Wiesnera. Od 1905 byl členem SVU Mánes, později Svazu československého díla. Úspěšně se představil na mnoha domácích i zahraničních výstavách. Podílel se na zařízení interiérů zámku rumunského krále v Sinaji a vypracoval bohatě řezaný strop velkého salonu zámku v Novém Městě nad Metují. 1948–52 pracoval jako návrhář v rámařském družstvu Lyra v pražské Libni. Na závěr života se přestěhoval do Příbrami.
L: Toman 1, s. 193–194; EČVU, s. 102–103; SČSVU 2, s. 177; Tomeš 1, s. 285; NEČVU 1, s. 157.
Martin Kučera
