EDLINGER rodina výrobců hudebních nástrojů

Z Personal
EDLINGER rodina výrobců hudebních nástrojů
Narození ?
Úmrtí 8.10.1690
Místo úmrtí Augsburg (Německo)
Povolání 88- Umělecký řemeslník
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 524

EDLINGER, rodina výrobců hudebních nástrojů

Kořeny české větve rodiny E. sahají do Augsburgu, kde působil Thomas E. († 8. 10. 1690), loutnař a houslař. Oženil se s Alžbětou, roz. Humlovou.

Syn Tomáš E. (též Thomas II., * 23. 11. 1662 Augsburg, Německo, † 20. 1. 1729 Praha), houslař a učitel, znal nástroje tyrolské školy a je možné, že vzdělání získal u Jacoba Stainera. Po smrti otce přišel do Prahy, kde se stal tovaryšem Linharta Pradtera, po jehož smrti (před 1692) se staral o dílnu a 1692 se oženil s jeho vdovou Barborou (1653–1701), dcerou pražského loutnaře a houslaře Ondřeje Otta. 1692 získal měšťanské právo na Malé Straně. Po sňatku plně převzal Pradterovu dílnu v Loutnařské ulici (Ostruhová, dnes Nerudova) čp. 210 – dům U Tří housliček. Druhý dům U Tří andělů v Loutnařské ulici čp. 254 koupil 1711 za 3500 rýnských zlatých od D. Sartoria.

Kromě houslí se věnoval výrobě viol da gamba, louten a viol d’amour. V dílně vychoval řadu následovníků, k významným žákům lze počítat Sebastiana Raucha, Jana Schewerleho, Jana Jiřího Helmera a Jana Oldřicha Eberleho.

Měl dva syny: Bernarda Tomáše E. (* 1695) a Josefa Jáchyma E. (též Josephus Joachymus, * 7. 3. 1693 Praha, † 30. 5. 1748 Praha), který se vyučil u otce, poté cestoval a pracoval asi patnáct let v Itálii v Cremoně, Římě, Neapoli, Bologni, Ferraře a Benátkách. 1728 se vrátil do Prahy, 1729 převzal po otci dílnu v Loutnařské ulici, kde zhotovoval housle, loutny a kytary. 1728 získal měšťanské právo na Malé Straně a stal se členem jezuitského bratrstva a šestipanského úřadu. Nikdy se neoženil, majetek odkázal příbuzným, kostelům a chudobincům. E. byl pohřben v kostele ve Sv. Janu pod Skalou u Berouna. Houslařská dílna připadla čtyřletému Josefu Michlovi, synovi jeho hospodyně, který však nepokračoval v houslařském umění.

L: E. Homolka, Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí, 1896, s. 7–8; W. L. Lütgendorff, Die Geigen- und Lautenmacher, Frankfurt am Main 1913, s. 192–194; F. Skokan, Svět houslí, 1965, s. 143–144; K. Jalovec, Deutsche und österreichische Geigenbauer, 1967, s. 64; R. Budiš, Housle v proměnách staletí, 1975, s. 35; F. Šrámek – V. Pilař, Umění houslařů, 1989, s. 102–103; Dlabač 1, s. 361; RSN 2, s. 395; OSN 8, s. 383; HS 1, s. 292; BL 1, s. 296; LDM 1, s. 322 (se soupisem další literatury); www.ceskyhudebnislovnik.cz.

Peter Balog