EGGENBERG Hans Ulrich 1568-18.10.1634

Z Personal
Hans Ulrich EGGENBERG
Narození červen 1568
Místo narození Štýrský Hradec (Rakousko)
Úmrtí 18.10.1634
Místo úmrtí Lublaň (Slovinsko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

EGGENBERG, Hans Ulrich, * červen 1568 Štýrský Hradec (Rakousko), † 18. 10. 1634 Lublaň (Slovinsko), politik, diplomat, finančník

Pocházel z původně kupecké rodiny ze Štýrska, povýšené do šlechtického stavu. Ještě otec Seyfried von E. († 1594) byl horlivým protestantem. E. absolvoval protestantskou univerzitu v Tübingen, ale sám kolem 1600 konvertoval ke katolicismu, což mu otevřelo cestu ke kariéře. Sblížil se s arcivévodou Ferdinandem Štýrským (budoucím císařem Ferdinandem II.). Patřil k jeho důvěrnému okruhu a stal se postupně jedním z nejmocnějších katolických velmožů habsburské monarchie. Jako člověk s osobním šarmem a brilantním diplomatickým talentem, přitom velmi ohebný a korupční, se záhy dopracoval k úspěchům v podnikání i politické kariéře.

Bojoval krátce ve španělském vojsku a navštívil Nizozemí, Španělsko a Itálii. Již 1598 dosáhl baronského titulu, od 1602 zastával funkci zemského hejtmana v Kraňsku, od 1603 člena Ferdinandovy tajné rady a krátce nato prezidenta dvorní komory. 1615 Ferdinand jmenoval E. nejvyšším hofmistrem a prezidentem tajné rady a místodržícím pro rakouské země. Po smrti bezdětného císaře Matyáše, na jehož místo nastoupil Ferdinand II., se E. stal fakticky prvním ministrem habsburské monarchie. Byl pověřován důležitými diplomatickými misemi a pomocí obratných peněžních operací zvětšoval své jmění. Po 1616 dal přebudovat starý hrad Eggenberg před hradbami Štýrského Hradce na velký zámek a reprezentativní rodové sídlo.

Po bitvě na Bílé hoře přesunul své zájmy z alpských zemí do Čech. Vyslovil se pro tvrdé tresty proti rebelům. Jako císařův první ministr podporoval u dvora válečné plány Albrechta z Valdštejna a patrně se podílel i na jeho finančních machinacích. Opustil ho až v závěru jeho kariéry, kdy se Valdštejn stal pro vídeňský dvůr neúnosným. Za věrné služby a úhradu části válečných dluhů císař E. 1622 daroval panství Český Krumlov (od 1628 s titulem vévody krumlovského), přičemž záhy k nim připojil četné další jihočeské statky, mj. Prachatice, Netolice, Chýnov, Orlík a Zvíkov. 1623 ho Ferdinand II. povýšil na říšského knížete, měl také právo razit vlastní mince. V té době vlastnil rozsáhlá panství v rakouských zemích s celkovým ročním příjmem 600 tisíc zlatých. Nakonec ale politicky padl. Pro podezření, že byl zapleten do Valdštejnovy zrady, byl vzdálen od dvora a krátce před smrtí se vrátil do Štýrska.

S manželkou (od 1598) Marií Sidonií z Thannhausenu měl pět dcer (dvě z nich brzy zemřely) a syna Jana Antonína (1610–1649), který se stal jeho nástupcem a dědicem. Vnuk Jan Kristián (1641–1710) se významně zasloužil o rozkvět barokní kultury a umění v Čechách.

L: RSN 2, s. 401; OSN 8, s. 398–399; ADB 5, s. 663–666; MSN 2, s. 505; KSN 2, s. 606; MČE, s. 266; H. Zwiedineck-Südenhorst, H. U. von E., Freund und erster Minister Kaiser Ferdinands II., Wien 1880; J. Andritsch, Landesfürstlicher Berater am Grazer Hof (1564–1619), in: Innerösterreich 1564–1619. Joannea. Publikationen des steiermärkischen Landesmuseums und der steiermärkischen Landesbibliothek, A. Novotny – B. Sutter (ed.), Bd. 3, Graz 1964, s. 73–118; G. Mann, Wallenstein, Frankfurt am Main 1971, passim; J. Franzl, Ferdinand II. Kaiser im Zwiespalt der Zeit, Graz – Wien – Köln 1978, passim; J. Janáček, Valdštejn a jeho doba, 1978, rejstřík; P. Juřík, Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové, 2008, rejstřík.

Dušan Uhlíř