EHRENBERGOVÁ Eleonora 1.11.1832-30.8.1912

Z Personal
Eleanora EHRENBERGOVÁ
Narození 1.11.1832
Místo narození Modrá Hůrka u Týna nad Vltavou
Úmrtí 30.8.1912
Místo úmrtí Ondřejov u Prahy
Povolání 78- Hudební interpret
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 536-537

EHRENBERGOVÁ, Eleonora (vl. jm. Gayerová, též z Ehrenbergů), * 1. 11. 1832 Modrá Hůrka u Týna nad Vltavou, † 30. 8. 1912 Ondřejov u Prahy, zpěvačka

Pocházela z úřednické šlechty. Predikát von Ehrenberg získal 1764 její praděd, pražský lékárník Anton Franz Gayer. Otec, vysoký soudní úředník, byl 1818 povýšen na svobodného pána. Po jeho brzké smrti ji matka svěřila do výchovy k pražským voršilkám, kde E. získala základy hudebního vzdělání. 1847 až 1852 žila ve Vídni u tety Hrzánové z Harasova, která ji podporovala při studiu hry na klavír, 1852 byla přijata na pražskou konzervatoř, kde ji zpěvu vyučoval Giovanni B. Gordigiani a hudební teorii J. B. Kittl.

Poprvé vystoupila na veřejnosti 1854 ve Stavovském divadle pod taktovkou F. Škroupa v operách G. Donizettiho Lucie z Lammermooru a Nápoj lásky. Od počátku uplatňovala svůj vysoký soprán v duchu italského belcanta s početnými ozdobami a koloraturou. Stala se dokonalou představitelkou rolí v italských a francouzských operách. 1854 byla angažována ve Štětíně, odtud přešla do Hamburku (1856–58; tam se školila u K. Töpfera) a Lipska (1858–61). Hostovala na dalších německých scénách a několikrát zpívala v Praze (1856).

Po vystoupení v titulní roli v opeře Dinora od G. Meyerbeera 1861 ji angažoval F. Thomé na tři sezony pro Stavovské divadlo. Pražské opeře zůstala věrná až do 1885. Účinkovala i v českých představeních a po otevření Prozatímního divadla 1862 se stala členkou jeho operního souboru. Dostávala velké úlohy v operách D.-F. Aubera, V. Belliniho, G. Donizettiho, G. Meyerbeera, W. A. Mozarta, G. Rossiniho či G. Verdiho, přispíval k tomu i úzký osobní vztah s dirigentem a operním šéfem Janem N. Maýrem. 1866 zpívala na premiéře Smetanovy Prodané nevěsty v roli Mařenky. Z českého repertoáru se uplatnila ve Smetanových (Dalibor, Libuše) či Dvořákových (Dimitrij) operách. Objevovala se i na českých koncertech vlasteneckého či charitativního rázu, hostovala v divadlech v Plzni, Olomouci a Českých Budějovicích.

S přibývajícím věkem postupovala své místo novým sólistkám Národního divadla. Na jeho jevišti uzavřela kariéru rolí Leonory ve Verdiho Trubadúrovi 1885. Několik let pak účinkovala jako koncertní pěvkyně (naposledy na Žofíně 1896). Uchýlila se do Ondřejova, kam za ní do vily Eleonora dojížděli žáci a kde se snažila udržovat společenský život, mj. se podílela na vykoupení pozemků pro zbudování hvězdárny; od 2005 ji proto připomíná i jméno planetky (58579) Ehrenberg, obíhající Slunce v pásu mezi Marsem a Jupiterem.

1909 byla u příležitosti pětistého uvedení Prodané nevěsty jmenována čestnou členkou Národního divadla. Dnes ji připomíná pamětní deska na ondřejovské vile a hrob na tamním hřbitově. Ve filmu V. Kršky Z mého života (1955), kde ji ztvárnila J. Pechová, ne zcela právem vystupuje jako namyšlená primadona.

L: OSN 8, 435–436 a 28, s. 328; OSND 2/1, s. 361; MSN 2, s. 512; KSN 3, s. 17; MČE 2, s. 272; HS 1, s. 293; ND a jeho předchůdci, s. 89–90; ČBS, s. 131; Tomeš 1, s. 287; www.ceskyhudebnislovnik.cz; L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1938, s. 47–52; M. Martínek, První prodaná Mařenka, in: Magazín Práva 1. 3. 2003; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích, Osobnosti 19. století, 2006, s. 132–135; Český hraný film 3, 2001, s. 364-366; archiv.narodni-divadlo.cz; http://rodopisna- revue-online.tode.cz; www.hosting.operissimo.com.

Miloslav Martínek