EHRMANN František 5.5.1866-11.2.1918

Z Personal
František EHRMANN
Narození 5.5.1866
Místo narození Veverská Bítýška u Brna
Úmrtí 11.2.1918
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

53- Historik

49- Náboženský nebo církevní činitel

EHRMANN, František, * 5. 5. 1866 Veverská Bítýška u Brna, † 11. 2. 1918 Olomouc, církevní prelát, spisovatel

Pocházel z česky uvědomělé chudé zemědělské rodiny. Absolvoval české gymnázium a bohoslovecké učiliště v Brně. 1890 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kooperátorem v Loděnici u Moravského Krumlova. 1892 byl vyslán do Frintanea ve Vídni, ústavu pro vzdělání diecézních kněží, jehož absolventi získali průpravu pro vyšší církevní úřady. 1895 obhájil doktorát teologie a pokračoval ve studiích na univerzitě ve Würzburgu, 1896 vydal výklad bully Unam sanctam papeže Bonifáce VIII. z roku 1302. Téma o poměru církve a státu bylo v E. době opět aktuální. Vrátil se do Brna, kde ho biskup F. S. Bauer jmenoval prefektem chlapeckého semináře (1896 až 1898), poté svým sekretářem a současně suplentem dogmatické teologie v bohosloveckém učilišti. Po vynucené rezignaci Theodora Kohna na arcibiskupský stolec v Olomouci papež 1904 povolal jako nástupce F. S. Bauera, kterého E. doprovodil na nové působiště, kde byl 1905 jmenován nesídelním a 1906 sídelním kanovníkem, 1915 se stal infulovaným prelátem – kustodem metropolitní kapituly.

E. patřil k velmi schopným organizátorům. Účastnil se založení Národní strany katolické na Moravě, tělocvičné organizace Orel, dlouhou dobu předsedal arcidiecéznímu výboru Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, organizaci, která usilovala o unionismus (E. proto též finančně podporoval mezinárodní unionistické sjezdy na Velehradě) a byl předsedou Ligy kněží arcidiecéze olomoucké. Zastával i další četné funkce v církevní správě: asesor arcibiskupské konsistoře, prosynodální examinátor, člen církevního soudu, superior kláštera voršilek v Olomouci. Záhy pochopil význam tisku ve společnosti, patřil k zakladatelům a podporovatelům katolického a lidoveckého tisku: olomoucký Našinec, brněnský Den a Hlas. Hmotně přispěl k modernizaci arcibiskupské tiskárny v Olomouci. Jako prelát-kustod podpořil peněžními dary opravu varhan v kostele P. Marie Sněžné i nezdařené restaurování souboru nástěnných maleb z přelomu 15. a 16. století v severním a východním křídle křížové chodby olomouckého dómu. Patřil k milovníkům a znalcům církevní hudby, především gregoriánského chorálu. Na konci první světové války projevoval soucit s chudými a sirotky, stal se místopředsedou Českého sirotčího spolku v Olomouci, kterému v závěti odkázal impozantní částku. Finančně podporoval Českou kolej v Římě (dnešní Nepomucenum). Publikoval většinou v časopisech, používal pseudonym Veverský. František kardinál Bauer ho 1915 navrhl jako svého koadjutora s právem nástupnictví. Přes souhlasné stanovisko svatého stolce tomu zabránil vídeňský ministr kultu a vyučování M. Hussarek, který E. označil za českého šovinistu. Byl pohřben v rodišti.

D: výběr: Církev a stát ve středověku, in: Hlídka 2, 1897, s. 6 a passim; Podle kterého zákona byl Hus upálen?, in: tamtéž, s. 68; Mravouka Kristova a Senekova, in: tamtéž 3, 1898, s. 17 a passim; O deklamaci chorálu, ostatního zpěvu latinského a českého, in: Cyrill 25, 1898, č. 3 a 4, s. 6 a passim; Ordo ad recipiendum processionaliter Episcopum ordinarium, 1902; Moravský konkurrenční zákon, in: Hlídka 10, 1905, s. 475 a passim (též zvl. otisk 1906); List papeže Pia X., daný nejd. episkopátu rakouskému z příčiny známé apostasie studentstva, in: Časopis katolického duchovenstva 81, 1915, s. 139n.; (jako Veverský), Zapějme si! Sbírka písní slovanských 1–2, 1897; překlady: W. Auer, obrázkový život svatých pro školu a dům, 1897; Moravané: stať ze spisu Evropa a svatá Stolice za dob Karlovců (A. Lapôtre), 1898.

L: KSN 4, s. 18; BOS 3, s. 729; J. Janšta, Dr. F. E. (seminární práce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Olomouc 1973, online: http://nasefarnosti. cz/pls/fwz/clanek?zkratka=FW_45, se soupisem díla, literatury a archivních pramenů).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil