EICHENWALD Wilhelm Ludwig 12.12.1827-9.6.1910

Z Personal
Wilhelm Ludwig EICHENWALD
Narození 12.12.1827
Místo narození Frankfurt nad Odrou (Německo)
Úmrtí 9.6.1910
Místo úmrtí Drážďány (Německo)
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 547

EICHENWALD, Wilhelm Ludwig (též Vilém, Wilem), * 12. 12. 1827 Frankfurt nad Odrou (Německo), † 9. 6. 1910 Drážďany (Německo), herec, režisér

Narození bývá udáváno chybně (Berlín 1833). Pocházel z herecké rodiny Wilhelma E. st. († 1873 Vídeň) a Friederike Eichenwald- Pieperové (1805–1889). V rodinné tradici pokračoval u kočovných společností, s nimiž hrál v německých městech (Lübeck, Chemnitz, Magdeburg, Rostock). Vlastní kariéru započal 1848 rolemi milovníků a komickými party. 1850 se přeškolil do oboru charakterního komika a vystupoval v Pešti (Deutsches Theater), v Berlíně (Königstädtisches Theater) a v Hamburku (Thaliatheater), kde s přestávkami působil do 1858. V 50. letech účinkoval se svou pozdější ženou Margarethou Hartmannovou ve Vídni. Z Hamburku odešel na dvouleté angažmá do Rigy (1858–60), kde se mu narodil syn Eduard (1859–1895), později rovněž herec. 1860–62 hrál E. v Berlíně (Victoria-Theater). V Praze pobýval s rodinou poprvé 1862–76, podruhé 1884–95, kdy jej sem jako ideálního představitele Piepenbrinka (Die Journalisten, G. Freytag) přivedl ředitel pražského německého divadla Angelo Neumann. V Lipsku byl E. zejména za éry ředitele Augusta Förstera vysoce ceněn jako vynikající představitel charakterních a komických rolí. V Praze na divadelní scéně 60. let až druhé poloviny let 70. naplnil E. potřebu po výrazném herci-komikovi. Kvalitním hereckým i hlasovým projevem a výrazovým rejstříkem byl vnímán jako moderní a mnohostranný umělec. V Praze se stal otcem dcery Marie E. (1872–1936), pozdější herečky. Vedle Willyho Thallera zosobňoval nejen dominantní hereckou postavu německého Královského zemského divadla (Königlich deutsches Landestheater zu Prag, též Deutsches Landestheater Prag), ale uplatnil se i v tenorových partiích a jako režisér veseloher. Také v pražské umělecké společnosti a jejích sdruženích se během krátké doby uvedl jako miláček obecenstva a jako jeden z vůdců Altmutter Praga a Arcadie, respektive Schlaraffie. Z Prahy zajížděl na pohostinská vystoupení do Německa. 1865 podnikl on a jeho žena, která měla v pražském zemském divadle rovněž angažmá, turné po Německu. E., platící za nejlepšího „humoristického otce“ německé, především berlínské scény (Victoria-Theater), vystoupil úspěšně jako dvorní herec v Krefeldu (Stadttheater) v charakterních rolích a kde se uplatnil současně za ředitele a podnikatele Johanna Ferdinanda Menzela vedle Ludwiga Hoffmanna a Leopolda Gréveho 1865 i jako režisér činohry a veselohry. Hostoval v Hamburku jako Falstaff ve Veselých paničkách windsdorských. 1866 vynikl v Praze v Německém zemském divadle ve vlastním benefičním představení, tříaktovce R. Benedixe Muttersöhnchen či 1868 v jednoaktovkách J. Stettenheima Die letzte Fahrt podle J. Grüna a v A. Langerově frašce Vom Juristentage a veselohře Vom Schützentage. 1874 vystoupil ve veselohře G. Mosera Ultimo (Německé zemské divadlo). 1876 odešel do Lipska (Stadttheater, 1876–82), odtud do Hamburku, kde od 1882 působil zprvu na scéně městského divadla (Stadttheater Hamburg), pak do 1884 Thaliatheater. Do činoherního souboru pražského německého divadla se vrátil 1884. Jeho umění si v Praze cenil i R. Wagner. Poté vystupoval v Novém německém divadle (Neues deutsches Theater), exceloval zejména 1890 v Ibsenově hře Ein Volksfeind. 1895 svou druhou pražskou kariéru ukončil. E. hrál a zpíval vedle komických činoherních rolí i v rozličných hudebních fraškách, komediích a vaudevillech, v operetách i operách jako tenor. Byl také ředitelem operní školy. Ke konci života přesídlil do Drážďan.

L: KSN 4, s. 21; Deutscher Bühnen-Almanach 29, Berlin 1865, A. Entsch (ed.), s. 86; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, s. 523, 629; L. Eisenberg, Grosses Biographisches Lexikon der Deutschen Bühne im XIX. Jahrhundert, Leipzig 1903, s. 225; A. Neumann, Erinnerungen an Richard Wagner, Leipzig 1907, s. 193; Neuer Theater – Almanach, Berlin 1911, s. 174; A. Bettelheim, Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog 15, in: tamtéž 1913, Totenliste 1910, sl. 23; R. Rosenheim, Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag 1883–1918 mit einem Rückblick 1783–1883, 1938, s. 49, 82; T. Herzl, Briefe und Tagebücher 1, Frankfurt/Main 1983, A. Bein (ed.), s. 744; Kosch 1, s. 381; BL 1, s. 301.

Marcella Husová