EISENMEIER Josef 20.12.1871-24.5.1926

Z Personal
Josef EISENMEIER
Narození 20.12.1871
Místo narození Všeruby u Plzně
Úmrtí 24.5.1926
Místo úmrtí Praha
Povolání

56- Filozof

70- Knihovník nebo pracovník informatiky

EISENMEIER, Josef (též EISENMEYER), * 20. 12. 1871 Všeruby u Plzně, † 24. 5. 1926 Praha, filozof, pedagog, knihovník

Na filozofické fakultě pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity studoval germanistiku, matematiku, fyziku a filozofii u Antona Martyho, jehož odkazem se poté odborně zabýval. Po absolutoriu (1898) nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze, kde do 1920 pracoval jako bibliotekář. 1905 se habilitoval spisem Untersuchungen zur Helligkeitsfrage z filozoficky pojaté psychologie, 1922 se stal mimořádným a 1926 řádným profesorem filozofie a psychologie na pražské Německé univerzitě. Navazoval na učení E. Macha o smyslovosti a především na psychologické konsekvence Martyho filozofie jazyka. Psychologii ztotožňoval s noetikou a ukazoval jednak vztahy jazyka k psychickým útvarům, jednak vazby psychologie jako nauky o lidském myšlení k ostatnímu empirickému poznání. Ve výzkumu obsahu a hranic vědomí se dostával do jisté souvislosti s Husserlovou fenomenologií. Patřil k představitelům druhé generace tzv. pražských brentanovců (žáků F. Brentana). K českému prostředí zachovával vazby přátelské tolerance, jako stoupenec darwinismu a mendelismu především k E. Rádlovi a jeho žákům, např. B. Seklovi.

D: Moderne Naturbetrachtung, 1913; Die Psychologie und ihre zentrale Stellung in der Philosophie. Eine Einführung in die wissenschaftliche Philosophie, Halle 1914; Die Möglichkeit bekenntnisfreier sittlicher Erziehung und deren psychologische Grundlagen, 1922; Naturerkenntnisse und Sittlichkeit, 1924; Hranice lidského poznání, 1923; J. E. – A. Kastil – O. Kraus (ed.), A. Marty, Raum und Zeit, Halle 1916; J. E. (ed.), A. Marty, Gesammelte Schriften 1–2, Halle 1916, 1920.

L: MSN 2, s. 521; BL 1, s. 304–305; J. Král, Československá filosofie. Nástin vývoje podle disciplin, 1937, s. 251; MSA 83, 1991, s. 20–21; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, 1994, A. Míšková – M. Neumüller (ed.), s. 118.

Martin Kučera