EISLER Artur 10.3.1887-1944

Z Personal
Artur EISLER
Narození 10.3.1887
Místo narození Bystřice nad Pernštejnem
Úmrtí listopad 1944
Místo úmrtí Osvětim (Polsko)
Povolání 74- Architekt

EISLER, Artur, * 10. 3. 1887 Bystřice nad Pernštejnem, † listopad 1944 Osvětim (Polsko), architekt

Byl druhým z pěti synů Theodora (Bohdana) E. a Ernestiny (Arnoštky), roz. Herrmannové. Vystudoval pozemní stavitelství pravděpodobně na německé technice v Brně a byl promován stavebním inženýrem. 1921 si zřídil stavební podnikatelství. 1922 přistoupil za společníka mladší bratr Mořic, 1930 se podnik změnil na firmu Ing. Artur E., komanditní společnost, podnikatelství staveb pozemních, železobetonových a inženýrských. Osobně ručícími společníky, komplementáři, byli bratři Artur a Mořic, komandisty nejmladší bratr Otto a stavitel František Hýbl, avšak Hýbl a Otto z ní s celým svým majetkem 1937 vystoupili. Společnost úzce spolupracovala s dřevařským podnikem bratra Huga, takže byla soběstačná v provádění většiny běžných zakázek. Ke stavbě náročnějších objektů, jakým byla např. pravděpodobně nejznámější práce společnosti, vila Tugendhat (1928–30), přizvala i další československé a zahraniční firmy a dodavatele.

Podnikatelství, proslulé kvalitou prací, působilo převážně v Brně. Provádělo novostavby nájemních a rodinných domů, veřejných budov, strojírenských, elektrotechnických a textilních továren, koželužen, cementáren, vápenic, parních cihelen, tiskařských závodů, skladišť, železničních vleček a obchodů a pak adaptace starších budov. Mimo Brno vybudoval podnik několik škol, administrativních budov a továrních objektů. V malé míře byly zastoupeny stavby projektované přímo E. nebo jeho zaměstnanci. Jako projektant pracoval také bratr Otto. Většinu staveb navrhli projekční kanceláře či samostatně působící brněnští, mimobrněnští i zahraniční architekti po vítězství podnikatelství v ofertním řízení a po výběru připravované stavby autorem. K projektantům patřili často věhlasní umělci a legendy československé i světové architektury, jako např. Leopold Bauer, Ludwig Mies van der Rohe, Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Emil Králík a Zikmund Kerekes.

Na počátku německé okupace byl E. spolu se svými čtyřmi bratry zatčen gestapem a vězněn na Špilberku a v Kounicových kolejích. Odtud byl 1942 transportem deportován do Terezína. Do Osvětimi se dostal 28. 10. 1944, několik dní poté zahynul v plynové komoře. Stejný osud stihl manželku Irenu, roz. Beranovou (* 26. 2. 1897 Brno), jež byla stejným transportem deportována do Terezína i do Osvětimi.

E. firmu zabavilo gestapo a 1940 byl do obchodního rejstříku zapsán jako treuhänder JUDr. Karl Tauschinsky. Podnik byl pronajat a ihned prodán německému staviteli Seppu Schuriovi. 1945 byl jmenován jeho národním správcem Mořic E., 1948 byl ustanoven správcem národní podnik Konstruktiva Praha. E. firma se stala součástí národního podniku Československé stavební závody, později Průmyslové stavby Brno.

Arturův starší bratr a stavební podnikatel Hugo E. (* 21. 10. 1884 Bystřice nad Pernštejnem, † březen 1943 Göteborg, Švédsko) byl rovněž stavebním inženýrem. Informace o době a místě studia nejsou známy. Oženil se s Helenou, roz. Sperberovou, ovdovělou Riesenfelderovou (* 4. 1. 1888 Olomouc, † Velká Británie), spolu vychovali syna Hanuše (též Jana, * 22. 10. 1923 Brno, † Velká Británie). 1922 obdržel koncesi tesařského mistra se sídlem závodu na dnešní třídě Kpt. Jaroše 6 v Brně. Tehdy zahájila činnost na Dornychu č. 6 jeho další firma Dřevařské podniky stavební Ing. Hugo E., jež vyráběla okna, dveře, podlahy a další výrobky a od 1923 také nábytek. K tomu získal stavitelskou koncesi se sídlem v dnešní Úzké ulici č. 7. Spolu s bratry byl 1939 zatčen a vězněn na Špilberku. Po propuštění se E. rodině a bratru Ottovi podařilo uprchnout do Norska a později do Švédska, kde dožil. V listopadu 1945 získal jmenování národním správcem E. firmy Otto. Národní správa byla zrušena v září 1947 a podnik přešel na vdovu Helenu zastoupenou týmž. 1948 byla firma znárodněna a 1949 začleněna do národního podniku Československé stavební závody.

Bratr Artura a Huga, Mořic E. (* 10. 7. 1888 Bystřice nad Pernštejnem, † 1972 Brno), byl rovněž stavebním inženýrem (detaily o studiu však nejsou známy) a společníkem podnikatelství bratra Artura. Zůstal svobodný a bezdětný. 1939 byl zatčen a vězněn postupně na Špilberku, v Dachau, Buchenwaldu, Ravensbrücku, Sachsenhausenu, Osvětimi a znovu v Buchenwaldu, kde ho 1945 osvobodila americká armáda. Po repatriaci se stal národním správcem stavební firmy Schurius (dříve Artur E.), která byla po únoru 1948 znárodněna. Předposlední z bratrů, Leo E. (* 18. 3. 1890 Bystřice nad Pernštejnem, † 20. 2. 1943 Osvětim, Polsko), pracoval jako prokurista banky. Oženil se s Emilií, roz. Kafkovou (* 19. 6. 1896 Sokolnice, † 1986 Brno), spolu měli syna Jiřího (* 1. 5. 1932 Brno). Po zatčení 1939 byl E. vězněn na Špilberku a v Osvětimi.

D: stavby provedené podnikem Artura E. v Brně: přestavba nájemního domu, 1922, Úvoz 23–25; nájemní dům, 1923, Gorazdova 6; palác DOPZ, 1926–27 (projektanti Z. Kerekes, O. a K. Kohnovi), Moravské nám. 3; vila, 1926–27 (L. Bauer), Preslova 1; hotel Avion, 1927 (B. Fuchs), Česká 20; Moravská zemská životní pojišťovna, tzv. palác Morava, 1927–29 (E. Wiesner), Divadelní 3; přestavba nájemního domu, 1928, Úvoz 21; vila Tugendhat, 1928–30 (L. Mies van der Rohe), Černopolní 45; Všeobecný penzijní ústav, 1931–32 (E. Králík), Burešova 20; nájemní dům s vlastním bytem, 1932–37, Grohova 59; další realizace: židovský hřbitov, 1926, Náchod; letištní stavby, 1927, Prostějov; přípravna tkalcovny, 1927, Červený Kostelec; městská plynárna, 1932–33, Bratislava; obecná škola, 1934 až 1935 (J. Freiwald a J. Böhm), Bystřice nad Pernštejnem.

L: L. Kudělková, Ing. A. E., podnikatelství staveb. Příspěvek k dějinám brněnské meziválečné architektury, in: Forum Brunense 2007, s. 177–184 (kde soupis díla, pramenů a literatury).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková