EISNER Jan 26.4.1885-2.5.1967

Z Personal
Jan EISNER
Narození 26.4.1885
Místo narození Dolní Bradlo u Chrudimi
Úmrtí 2.5.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání 52- Archeolog
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 560-562

EISNER, Jan, * 26. 4. 1885 Dolní Bradlo u Chrudimi, † 2. 5. 1967 Praha, archeolog, pedagog

Pocházel ze skromných poměrů z rodiny sklářů v Železných horách. Maturoval 1903 v Chrudimi, z hmotných důvodů směřoval nejprve ke kněžství, pak k učitelství. 1903–08 studoval dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity v Praze, patřil k posluchačům J. Golla a J. Pekaře, spolupracoval i na Zíbrtově Bibliografii české historie, ale už tehdy se pod vlivem Lubora Niederla orientoval především na archeologii. Jeho doktorská práce o závěrečné fázi jihočeských mohyl, obhájená 1910, byla první disertací z archeologie na vysokých školách v českých zemích. Stal se učitelem na gymnáziích v Praze (Nové Město, Karlín, Královské Vinohrady 1909–10, 1912–14) a v Pardubicích (1910–12). Jako záložní důstojník se zúčastnil první světové války, v níž utrpěl zranění ruky s trvalými následky. Po jejím konci ještě v létě 1919, v době závěru intervence Maďarské republiky rad na Slovensku, bojoval jako velitel roty pěšího pluku v Púchově.

Po demobilizaci na přání L. Niederla na Slovensku zůstal, aby tam prakticky založil a zorganizoval archeologii, která do té doby neměla školené odborníky. Krátce učil dějepis na gymnáziu v Turčianském Sv. Martině, ale ještě 1919 přešel na reálné gymnázium do Bratislavy, na němž setrval do 1929. Na Filozofické fakultě nedlouho předtím zřízené Univerzity Komenského v Bratislavě se stal 1924 docentem všeobecné archeologie prehistorické, jejíž katedru tam založil a vybudoval (habilitační prací o jihočeských mohylách zakončil svůj vědecký zájem o tuto oblast). Díky pedagogickým i odborným úspěchům byl jmenován na Slovensku prvním mimořádným (1929) a poté řádným profesorem (1934). Před začátkem války 1938/39 zastával funkci děkana fakulty, musel však propustit české profesory. I když ho pro jeho zásluhy nový režim toleroval, přesto sám také dobrovolně odešel.

V meziválečném období se stal zakladatelem archeologické vědy na Slovensku a učitelem první generace slovenských archeologů (Vojtech Budinský-Krička, Anton Točík aj.). Mimo univerzitu předsedal historicko-archeologické sekci Společnosti Slovenského vlastivědného muzea (dnešního Slovenského národního muzea) v Bratislavě, pro něž prováděl terénní výzkumy (Nitriansky Hrádok, jeskyně u Jasova, Stupava, Gajary u Malacek aj.), především se však věnoval raně středověkým památkám Devína u Bratislavy jako slovanské pohraniční pevnosti, kde prováděl do té doby největší archeologický výzkum na Slovensku. Hradiště zkoumal 1933–38, rozsáhlé předvelkomoravské pohřebiště v Devínské Nové Vsi 1926–33. Dále byl 1920–36 zemským konzervátorem Státního archeologického ústavu pro Slovensko (od 1937 jednatelem StAÚ pro část slovenského území), řádným členem Šafaříkovy učené společnosti, v první polovině 20. let předsedou slovenské sekce Společnosti československých prehistoriků. 1936 stál u zrodu Komise pro výzkum římského Limitu na Slovensku a stal se jejím předsedou. Významně se zasloužil o vybudování muzejnictví a archeologické památkové péče na Slovensku, podporoval i archeologickou osvětu. Soustředil kolem sebe všechny význačné neprofesionální zájemce o obor.

Zásadně přispěl k poznání pravěku a rané doby dějinné na Slovensku. Vytvořil první vědeckou koncepci historie těchto období. Poznatky uveřejňoval od poloviny 20. let v odborných časopisech slovenských (Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti, Sborník Matice slovenskej, Bratislava), českých (Památky archeologické) i zahraničních (Germania, Südostforschungen), podnikal studijní cesty do zahraničí. Průkopnická kniha Slovensko v pravěku (1933), jeho stěžejní práce, byla nadlouho nepostradatelnou v archeologickém poznání tohoto území. Zabýval se také problematikou rané slovenské historie, 1934 položil organizační základ slovenské numismatiky.

Po návratu do Prahy byl 1939 jmenován profesorem Filozofické fakulty UK, na níž kvůli následnému uzavření českých vysokých škol přednášet nezačal, a byl poslán do výslužby. Na fakultu se vrátil hned v létě 1945 při obnovení výuky jako řádný profesor všeobecné prehistorické archeologie se zpětnou platností (od 1939). Vyučoval na řádný úvazek do 1957 (byl ředitelem semináře, pak Ústavu pro slovanskou archeologii, který budoval 1945–48, kdy se spojil s Ústavem pro pravěk a ranou dobu dějinnou). Poté ještě několik let přednášel externě. Do Bratislavy se vrátil 1947 jako hostující profesor a téhož roku se podílel na kolektivním díle Slovenské dejiny I. Stal se členem ČAVU (1946) a KČSN (1948), České národní rady badatelské, na konci 1952 se zařadil mezi první akademiky ČSAV. Působil i ve Slovanském ústavu, kde jako pokračovatel L. Niederla vedl historické oddělení, po začlenění do ČSAV budoval (od 1953 do zrušení ústavu 1963) tzv. skupinu slovanských starožitností pro interdisciplinární výzkum a inicioval a redigoval sborník Vznik a počátky Slovanů (sv. 1–5, 1956–64). Po návratu ze Slovenska se plně soustředil na raně středověkou slovanskou archeologii, kromě obecnějších otázek zejména na staroslovanské šperkařství, kovářství a keramiku. Připravil k vydání českou verzi díla L. Niederla Rukověť slovanských starožitností (1953, původně 1925–26) a sám sepsal pod podobným názvem první svazek jejího modernějšího protějšku (1966). Ztráta zraku v závěru života mu nedovolila tuto ani další práce dokončit.

Byl posledním předsedou Společnosti československých prehistoriků (1940–56) i prvním předsedou České společnosti archeologické při ČSAV (1956–67), předsedou Národopisné společnosti československé. Stal se nositelem Státní ceny (1953 za knihu Devínska Nová Ves), Řádu republiky (1955), 1965 obdržel čestný doktorát UK a plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo.

D: Latène v jihočeských mohylách, in: Pravěk 7, 1911, s. 5–15; Z pravěku Pardubicka a Chrudimska, in: Obzor praehistorický 4, 1913, s. 1–5; Pohřebiště lužického typu v Srchu u Pardubic, in: PA 25, 1913, s. 36–38; O keramice ranně latènské, in: tamtéž 26, 1914, s. 1–8; K třídění keramiky hradištní, in: tamtéž, s. 164–165; Vývoj předhistorického osídlení země české, in: ČČH 20, 1914, s. 137–164; Latènské památky na Slovensku a Podkarpatské Rusi, in: Obzor praehistorický 1, 1922, s. 24–34; Hlavní úkoly archaeologického výzkumu v Podkarpatské Rusi, in: tamtéž 2, 1923, s. 111–123; Jihočeské mohyly, in: PA 33, 1922–1923, s. 1–3, 193–231; Slovensko a Podkarpatská Rus v době hradištní, in: Obzor praehistorický 4, 1925, s. 47–70; Mince t. zv. barbarské na Slovensku a v Podkarp. Rusi, in: Numismatický časopis československý 3, 1927, s. 1–27; Děvín u Bratislavy, 1932; Slovensko v pravěku, 1933; Popelnicové hroby z doby hradištní na Slovensku, in: PA 40, 1934–35, s. 82–90; Pohřebiště ze střední doby hradištní na Slovensku, in: Sborník Matice Slovenskej 13, 1935, s. 364–378; Sídliště ze starší doby hradištní v slovenském Pomoraví, in: PA 42, 1939–46, s. 94–105; Spor o přilbu sv. Václava, in: Obzor prehistorický 13, 1946, s. 5–9; K dějinám našeho hradištního šperku, in: ČNM 116, 1947, s. 142–162; Predhistorický a protohistorický výskum na Slovensku a v Zakarpatskej Ukrajine v rokoch 1918 až 1938, in: Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti 38–42, 1944–48, s. 17–42; Archeologie o velehradské otázce, in: ČSPSČ 55, 1947, s. 1–10; Základy kovářství v době hradištní v Československu, in: Slavia antiqua 1, 1948, s. 367–396; Výhledy do pravěku evropského lidstva (s J. Filipem), 1945; Devínska Nová Ves, 1952; Počátky českého šperku, in: PA 46, 1955, s. 215–226; Archeologie o kulturní jednotě slovanské, in: tamtéž 52, 1961, s. 459–464; Rukověť slovanské archeologie 1, 1966.

L: J. Sláma – M. Buchvaldek, Akademik J. E., in: AR 37, 1985, s. 241 až 243; A. Točík, E. a Slovensko, in: Slovenská archeológia 33, 1985, s. 439 až 441; T. Štefanovičová, Život a dielo J. E., in: Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave – Historica 39–40, 1989 (1991), s. 101–109; J. Sláma, Prof. J. E. a Praha, in: tamtéž, s. 119–125; B. Chropovský, J. E. a slovenská archeológia, in: tamtéž, s. 133–138; A. Habovštiak, J. E. a muzejníctvo a ochrana pamiatok, in: tamtéž, s. 153–158; S. Vencl, Archeolog J. E., in: Učenci očima kolegů a žáků, 2004, F. Šmahel (ed.), s. 198–208; ČBS 1, s. 289; BLS 2, s. 422–423; Sklenář, s. 156–158. Sborníky: E. sborník (Společnost čsl. prehistoriků svému předsedovi), 1945; Historica Slovaca 5 – E. sborník, Bratislava 1948; Slovenská archeológia 9, 1961; Sborník České společnosti archeologické při ČSAV 1, 1961 (s bibliografií).

P: Archiv AV ČR Praha; Archiv UK Praha, fond FF UK.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář