ELBOGEN Seligman 12.7.1827-28.2.1905

Z Personal
Seligman ELBOGEN
Narození 12.7.1827
Místo narození Praha
Úmrtí 28.2.1905
Místo úmrtí Praha
Povolání 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 570
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80033

ELBOGEN, Seligman, * 12. 7. 1827 Praha, † 28. 2. 1905 Praha, cukrovarnický podnikatel

Syn Samuela E. (* 1781). Stal se zakladatelem pražské rodinné obchodní firmy Seligman Elbogen. 1876 E. koupil cukrovar v Berouně, který zmodernizoval. 1883 spoluzaložil v Krásném Březně (Ústí nad Labem) velkokapacitní tzv. suchou rafinerii. Tento moderně vybavený provoz vykupoval surový cukr z mnoha malých surováren a dodával rafinádu ze surového cukru labskou cestou na export do Německa. 1894 podnik převedl pod akciovou společnost Rafinerie cukru Krásné Březno – Aktiengesellschaft Schönpriesner Zuckerraffinerie in Prag. V následujících desetiletích postupně pod společnost ovládanou rakouským peněžním ústavem (Länderbank) přešly cukrovary v Černožicích na Královéhradecku, v Lovosicích, Tep licích-Velvetech, Velvarech, Rosicích nad Labem a v Litoli u Lysé nad Labem. 1878 E. firma koupila cukrovar v Pečkách a modernizovala ho na suchou rafinerii. Podnikal i v lihovarnictví a stal se prezidentem správní rady kolínského akciového lihovaru – Koliner Spiritusfabrik Aktiengesellschaft. Zasedal i ve správní radě Böhmische Unionbank, v předsednictvu pražské obchodní komory a byl i cenzorem Oesterreichisch-ungarische Bank. Byl rytířem řádu Františka Josefa. S manželkou Karolinou, roz. Matzkovou, měl syny Richarda (1860 až 1933), Huga (1863–1933), Karla (* 1865), Heinricha, Bedřicha (1875–1934) a dcery Emmu (* 1862), Charlotte a Lilli (* 1869). Byl pohřben do rodinné hrobky na Novém židovském hřbitově v Praze-Strašnicích.

L: F. Hantschel, Biographien deutscher Industrieller aus Böhmen, Leipzig 1920, s. 14; F. Dudek, Monopolizace cukrovarnictví v českých zemích do roku 1938, 1985, s. 209; K. C. Neumannův kalendář cukrovarnický, 1901, s. 3–4.

Miloš Hořejš