ELTSCHKNER Antonín 4.6.1880-22.2.1961

Z Personal
Antonín ELTSCHKNER
Narození 4.6.1880
Místo narození Polička
Úmrtí 22.2.1961
Místo úmrtí Brno
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

55- Jazykovědec

ELTSCHKNER, Antonín, * 4. 6. 1880 Polička, † 22. 2. 1961 Brno, kněz, světící biskup

Narodil se v rodině tkalce. Po středoškolských studiích na litomyšlském gymnáziu byl v říjnu 1900 poslán do Říma do české papežské koleje (Bohemika), kde absolvoval teologická studia na univerzitě papežského státu a současně Akademii sv. Tomáše Akvinského. Doktorát teologie obhájil 1905, kdy přijal kněžské svěcení. Po návratu do Čech působil jako kaplan a učitel náboženství a němčiny na pražských gymnáziích, a to až do 1926, kdy byl zvolen kanovníkem pražské metropolitní kapituly. 1927 se stal prvním ředitelem Katolické akce, finančně podporoval katolické misie ve světě, kolej Nepomucenum v Římě a stavbu kostelů na pražských předměstích. Od 1928 působil v zemské školní radě za katolickou církev. 1931 byl jmenován generálním vikářem, 1933 titulárním biskupem zefyrským a světícím pražským biskupem a stal se předsedou arcibiskupského církevního soudu.

Cestoval po Evropě, putoval do Palestiny, kde 1935 jako zástupce československého episkopátu posvětil Cyrilometodějskou smírnou svatyni na Olivové hoře v Jeruzalémě, a navštívil i řadu dalších nábožensky významných míst. Mezinárodní kulturní styky udržoval i díky znalosti esperanta, předsedal Lize katolických esperantistů v Československu, stal se členem esperantské sekce Katolické rady (1925) a autorem drobných článků v časopisech (Espero, Katolika, Paříž). Zastával 1922 až 1925 úřad předsedy katolické sportovní organizace Orel a od 1925 funkci místopředsedy místní organizace lidové strany na Vinohradech. Stál v čele Ústavu pro zmrzačené a k práci neschopné dívky v Praze.

Za okupace byl 1940 jmenován (po smrti Š. Bárty, kterého již dříve fakticky zastupoval) českobudějovickým biskupem. Jmenování nebylo konzultováno s německými úřady a stalo se příčinou diplomatické roztržky mezi Německem a Vatikánem, nakonec nenabylo platnosti. Přesto během druhé světové války biskupské funkce z pověření papežského stolce vykonával, ovšem jen jako světící pražský biskup. Po válce 1947 byl do českobudějovického úřadu uveden J. Hlouch. E. se cítil opomenut, a proto se rozešel s kardinálem Beranem a vedením katolické církve. Jako jeden z mála biskupů udržoval oficiální vztahy s komunistickým režimem a stal se jediným státem uznávaným světícím biskupem v Čechách. 1951 podepsal slib věrnosti republice, účastnil se oficiálních církevních akcí, stal se nositelem Řádu republiky a spolupracoval s prorežimní Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultou v Litoměřicích (díky tomu mohla být platná tamní kněžská svěcení), jeden čas byl kandidátem ÚV KSČ na obsazení místa pražského kapitulního vikáře. Současně ovšem tajně vysvětil (1949) na biskupa Kajetána Matouška a do jisté míry pomáhal při organizování skryté církve. Byl pohřben na hřbitově u sv. Markéty v pražském Břevnově.

L: S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945–1989, 2007, s. 82; P. Blet, Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů, 2001, s. 114–115; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 86; K. Kaplan, Stát a církev v Československu v letech 1948–1953, 1993, rejstřík; J. Machula, Doplnění řady, in: Katolický týdeník 3, 1992, č. 2, s. 8; V. Vaško, Neumlčená: kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce, 1990, 1, s. 146, 2, s. 111, 116, 206; Zpravodaj východočeského krajského výboru Svazu katolického duchovenstva, 1980, č. 3, s. 23; Multimediální databáze souboru křesťanských bohemikálních jmenných autorit ve 20. století, CD-ROM, 2003; B. Svoboda – J. V. Polc, Kardinál Josef Beran, 2008, rejstřík.

P: F. Verner, Kartotéka katolických autorů 1913–2000 (rkp.) uloženo v Centrální katolické knihovně Praha; V. Petera, Géniové Církve i vlasti, sv. 13 (rkp.), uloženo tamtéž (http://www.cdct.cz/petera/index.html).

Eva Novotná, Jiří Martínek