EMINGEROVÁ Kateřina 13.7.1856-9.9.1934

Z Personal
Kateřina EMINGEROVÁ
Narození 13.7.1856
Místo narození Praha
Úmrtí 9.9.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel

63- Spisovatel

EMINGEROVÁ, Kateřina (též Katinka, Katynka), * 13. 7. 1856 Praha, † 9. 9. 1934 Praha, hudební spisovatelka, klavíristka, skladatelka, pedagožka

Dcera pražského advokáta Jana E. († 1876 sebevražda), jehož salon navštěvovali mj. František Škroup a Bedřich Smetana. Matka Julie, žačka klavíristy J. Proksche, později vystupovala v ochotnických divadlech. Sestra Helena (1858–1943) byla malířkou. E. studovala klavír u J. Jiránka st., K. ze Slavkovských a L. Procházky. Zdokonalovala se u J. Kàana z Albestů a 1882–83 u K.-H. Bartha v Berlíně na Hochschule für Musik. Státní zkoušku složila v Praze. Veřejně vystupovala od počátku 70. let, skládala prý už od třinácti let. Ve skladbě byla soukromou žačkou Z. Fibicha a V. Nováka. Kromě sólového hraní se věnovala doprovodům a komorní hře. Komponovala taneční skladby, které měly velký ohlas na pražských plesech (polky Upomínky, 1872; Rusalka, 1873; Mignonette, 1875; kvapíky Jiskry, 1874; Vzletem, 1874; Zefyrem, 1875; Sychrovský, 1879, ad.). Od 1890 působila na pražské konzervatoři, nejprve jako korepetitorka žáků pěvkyně M. Mallingerové-Schimmelpfennigové, od 1911 profesorka obligátního klavíru, korepetice a komorní hry. Na škole působila až do odchodu na odpočinek 1928. Na koncertech školy doprovázela P. Ludikara, B. Durasovou, B. Plaškeho, Magdu Dvořákovou ad. Uznání si vydobyla hudebněhistorickými přednáškami v Obecním domě v Praze i v dalších městech, při nichž mnohdy též hrála, výtěžek často věnovala na dobročinné účely. 1916 se podílela na hudební části výstavy Praha 1750–1850 na Staroměstské radnici. Velký úspěch i kulturněpolitický význam měla 1923 její přednáška v Paříži pro sdružení Union française o starých českých mistrech, na níž uvedla skladby A. Bendy, J. Myslivečka, F. X. Duška, L. Koželuha, J. L. Dusíka a J. V. Tomáška. Pro tisk připravila sbírky starých českých skladatelů: České sonatiny I. a II. a Výběr klavírních skladeb starých českých mistrů (1918). Přátelila se se S. Podlipskou a E. Krásnohorskou, k literatuře ji přivedla K. Světlá. Počátkem 20. století přispívala do nově zakládaných listů: Ženský svět T. Novákové, Ženský obzor, Škola a rodina, Eva, Nová žena. Propagovala ženy skladatelky, interpretky a herečky (Fanny Henselová, Augusta Mary Ann Holmesová, Cecile Chaminadeová, Johanna Müller-Hermannová, Lise Maria Mayerová, Ethel Mary Smythová, Lola Beranová, Florentina Mallá, Josefina Dušková, Clara Schumannová, Eleonora Ehrenbergová, Wilhelmine Clauss-Szarvádyová, Annette Esipova- Leschetizky, Teresa Carreñová, Wanda Landowska, Vivien Chartresová, Otilie Sklenářová-Malá, Fanny Janoušková). Dlouhodobě přispívala do hudebních časopisů Dalibor, Smetana, Hudební revue, Česká hudba a do denního tisku, zvl. do Národních listů, Národní politiky a Prager Presse. Věnovala se osobnostem světové a české hudby (A. Benda, J. Mysliveček, J. V. Tomášek), cenu si uchovaly její publikované vzpomínky na B. Smetanu, A. Dvořáka či nepublikované na Z. Fibicha. Psala recenze o operních představeních Národního a Vinohradského divadla, koncertech České filharmonie, Spolku pro komorní hudbu, pražské konzervatoře, Spolku pro pěstování písní do listů Dalibor, Ženský svět, Škola a rodina. Věnovala pozornost i hudební výchově dětí a mládeže. 1919 byla jmenována Ministerstvem školství a národní osvěty konzervátorkou hudebních památek v Čechách a soustředila se mj. na záchranu pražské Bertramky. Své úspory odkázala konzervatoři.

D: orchestrální skladby (původně pro klavír, instrumentace pravděpodobně jiní autoři), výběr: Josefínský kvapík, 1878; Slovanská kytice 1879; Lesní báj, 1880; Valčík, 1882; Vzpomínky na zámek Eisenberg, 1882; Tarantella, 1882; klavírní skladby: Upomínky 1873 (též orchestrální úprava); Ni-polka, 1877–1878; Tarantella, op. 4, cca 1882; Polka melancholická, 1897; skladby pro housle a klavír: Polonéza (rkp.); Sonáta (rkp.); písně: Mně zdálo se, žes’ umřela (na slova V. Hálka, opis O. Horník, 1890), Dvě písně pro vyšší hlas, b. d.; Starosvětské písničky, 1930; Dvě písně pro vyšší hlas s průvodem klavíru (na slova J. Vrchlického, 1931; Věř, pel na křídle motýla (na slova téhož), b. d.; Jak drahokam (na slova téhož), 1883; sbory: Čtyři čtverozpěvy pro ženské hlasy, 1901; Pampelišky (na slova J. Vrchlického), rkp. Knihy: O klavírních skladbách starých českých mistrů, 1905; Republikánské vlivy v hudebním umění, 1919; Bedřich Smetana, Karel J. Barvitius, 1923; Obrázky ze staré hudební Prahy, in: Český čtenář 16, 1924, sv. 4.

L: OSND 2/1, s. 419; V. Blažek, Katinka E., in: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, 1936, s. 237–242; Pazdírek, s. 235; HS 1, s. 296–297; Grove 8 (2001), s. 185–186; www.ceskyhudebnislovnik.cz.

P: Pražská konzervatoř, písemná pozůstalost; LA PNP Praha; NM Praha, další doklady.

Markéta Hallová