ENGELHARDT Hermann 10.3.1839-24.1.1918

Z Personal
Hermann ENGELHARDT
Narození 10.3.1839
Místo narození Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo)
Úmrtí 24.1.1918
Místo úmrtí Drážďany (Německo)
Povolání

61- Pedagog

6- Botanik

ENGELHARDT, Hermann, * 10. 3. 1839 Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo), † 24. 1. 1918 Drážďany (Německo), pedagog, paleobotanik

Otec pracoval jako báňský inženýr v černouhelném dole v Oberhohndorfu v revíru Zwickau – Oelsnitz (Sasko). E. měl od mládí zájem o přírodu, zvláště o botaniku a zkameněliny, které sbíral na haldách u černouhelných dolů v okolí rodiště. Od 1853 navštěvoval učitelský seminář ve Freibergu. Poté působil jako pomocný učitel a domácí učitel na různých místech saského venkova. Od 1861 přednášel přírodní vědy v učitelském semináři v Drážďanech-Friedrichstadtu, od 1869 na reálném gymnáziu Dreikönigschule v Drážďanech-Neustadtu. Zajímal se o moderní pedagogické metody v duchu Pestalozziho, usiloval o jejich zavádění do praxe. O těchto otázkách napsal v 60. letech několik článků do německých pedagogických časopisů. 1907 odešel do výslužby.

Ve společnosti Isis v Drážďanech se spřátelil s profesorem tamní techniky H. B. Geinitzem, který se mj. zabýval paleobotanikou, a v E. vzbudil zájem o dosud neprobádanou terciérní flóru Saska. V prvních paleontologických publikacích se E. 1869 věnoval morfologii listů a fauně z oligocénu u Seifhennersdorfu v Žitavské pánvi (u Varnsdorfu). Brzy rozšířil svůj zájem na český terciér, zejména v okolí Bíliny, kde se v té době začínalo průmyslově těžit hnědé uhlí. Důležitým podnětem pro něj se stalo seznámení s otcem jednoho z žáků A. B. Castellim, horním správcem Zálezelského uhelného těžařstva, které vlastnilo hnědouhelné doly v izolované pánvi u Horních Zálezel poblíž Litoměřic, jenž mu poskytl svou nepublikovanou soukromou sbírku. 1870 uveřejnil drobný příspěvek o nálezech z Blankartic na severovýchodním okraji Českého středohoří. Následovala 1872 rozsáhlá studie s českou tematikou o nálezech v pyroklastikách u Hrobčic (Robschütz) jižně od Bíliny. Castelli a Theodor Held, činovník agilního Přírodovědeckého spolku v Ústí nad Labem, poskytli E. nálezy z pískovců a křemenců z vrchu Hradiště (v té době Purberg) u Černovic (Tschernowitz) u Chomutova (publikace 1877, 1878). Těžiště E. badatelského zájmu se přesunulo do severočeské pánve, především okolí Mostu a Duchcova, ale také Kadaně, Valče i na Sokolovsko. Soukromé sbírky mu poskytli závodní z některých dolů a další místní sběratelé, v 90. letech pak i přírodovědec J. E. Hibsch. E. studoval i exempláře ve sbírce Jana Krejčího na české technice v Praze. Stal se mezinárodně uznávanou autoritou v oboru terciérní paleobotaniky, proto se na něho obraceli se žádostí o určení nálezů němečtí i zahraniční geologové. Na základě zaslaného materiálu E. popsal terciérní flóry z pruského Dolního Slezska (nyní Polsko; publikace 1877–92), z Bosny a Hercegoviny (1883–1913), Bolívie (z oblasti centra těžby rud stříbra a cínu Cerro de Potosí, 1887–94), Chile (1890–91, 1905), Grónska (1897), Sardinie (1897–98), Štýrska (1902), Malé Asie (nyní Turecko, 1903), z Fajjúmu v Egyptě (1907) a z různých částí Německa (po 1900 nálezy z Porýní aj.). V posledním období se věnoval určování nálezů (většinou listů) z eocénního uhelného lomu v Messelu u Darmstadtu, které mu poslalo vedení lomu. E. vy pracoval rozsáhlý rukopis, který po jeho smrti připravil do tisku jeho žák P. J. Menzel. E. psal i o dalších geologických tématech, o spraších v Sasku, fosilních obratlovcích, zemětřesení, hnědém uhlí, vývoji Krušných hor, terciérním diatomitu z Altenschlirfu z pohoří Vogelsberg (1914) aj. Celkově uveřejnil v různých vědeckých časopisech 125 prací, z toho 34 s českou tematikou. Dokladový materiál k jeho publikacím byl z větší části ztracen, zřejmě zničen v Drážďanech během druhé světové války.

Obdržel četná vyznamenání, na jeho počest bylo pojmenováno několik nových fosilních flór, např. rod Engelhardtia z čeledi ořešákovitých.

D: Auf welche Weise kann die Volksschule ihrer Wirksamkeit einen nachhaltigen Einfluss sichern?, in: Sächsische Schulzeitung 25, 1860, s. 197 až 200; 26, 1860, s. 205–211; Flora der Braunkohlenformation im Königreich Sachsen, in: Preisschriften der Fürstlich Jablonowskischen Gesellschaft (Leipzig) 16, 1870, s. 1–70; Ueber den Kalktuff im Allgemeinem und den von Robschütz mit seinem Einschlüssen insbesondere, in: Programm der Realschule 1. Ordn. zu Neustadt-Dresden, 1872; Tertiaer - pflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirge, in: Nova Acta der Leopoldinisch- Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 38, 1876, č. 4, s. 341–440; Über die Cyprisschiefer Nordböhmens und ihre pflanzlichen Einschlüsse, in: Sitzungsberichte der Naturwissenschaftlichen Gesellschaft Isis (Dresden), 1879, s. 131–152; Die Tertiaerflora des Jesuiten grabens bei Kundratitz in Nordböhmen, in: Nova Acta der Leopoldinisch- Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 48, 1885, č. 3, s. 259–408; Über die Flora der über den Braunkohlen befindlichen Tertiaerschichten von Dux, in: tamtéž 57, 1891, č. 3, s. 129–219; Über böhmische Kreidepflanzen aus dem Geologischen Institut der Deutschen Universität Prag, in: Mitteilungen aus dem Osterlande (Altenburg) 5, 1892, s. 86–118; Fossile Pflanzenreste aus dem Polierschiefer vom Natternstein bei Zautig, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 16, 1896, s. 1–10; Über die von mir bestimmten fossilen Pflanzen Grönlands, in: Grönland-Expedition der Gesellschaft für Erdkunde 2, Berlin 1897, s. 358–373; Die Tertiaerflora von Berand im Böhmischen Mittelgebirge, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 18, 1898, s. 23–72; Prilog poznavanju tercijarne flore najšire okoline Donje Tuzle u Bosni, in: Glasnika Zemanskog Muzeja u Bosni i Hercegowini 13, 1901, s. 473–526; Über tertiäre Pflanzenreste von Flörsheim am Main, in: Abhandlungen der Senckenbergschen naturforschenden Gesellschaft (Frankfurt a. M.) 29, 1911, s. 307–406; Die alttertiäre Flora von Messel bei Darmstadt, in: Abhandlungen der Hessischen Geologischen Landesanstalt zu Darmstadt 7, 1922, s. 17–128, P. Menzel (ed.).

L: V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého, 1897, s. 35–36 a 201; J. Deichmüller, H. E. Nachruf, in: Leopoldina (Halle) 55, 1919, č. 7, s. 64–68, 8, s. 70–72 (bibliografie); F. Němejc, Paleobotanika. 1–4, 1959–75, passim; S. Hurník – E. Knobloch, Einige Ergebnisse paläontologischer und stratigraphischer Untersuchungen im Tertiär Böhmens, in: Abhandlungen des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie zu Dresden 11, 1966, s. 17–161; N. Pantić, Doprinos Bedricha Katzera poznavanju fosilnich flora Bosne i Hercegovine, in: Geološko glasnik (Sarajevo) 20, 1975, s. 163–164; NDB 4, s. 512; DBE 3, s. 118; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, s. 117–152, zejména s. 126; H. Walther, Die Bedeutung von Hanns Bruno Geinitz für die Paläobotanik in Sachsen, in: Geologica saxonica (Dresden) 46–47, 2001, s. 61–67; M. Radoň, Albin Benedict Castelli, in: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189–230, zejm. s. 205–206; Z. Kvaček – Z. Dvořák – K.Mach – J. Sakala, Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, 2004, s. 10–11 a 151.

Pavel Vlašímský