ENGEL Josef 19.1.1830-28.4.1900

Z Personal
Josef ENGEL
Narození 19.1.1830
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 28.4.1900
Místo úmrtí Olomouc
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 92- Umění - ostatní 43- Významný představitel obecní správy

20- Finančník nebo pojišťovák

ENGEL, Josef, * 19. 1. 1830 Bratislava (Slovensko), † 28. 4. 1900 Olomouc, politik, obchodník

Byl synem Wilhelma E. a Sophie Emilie, roz. Kašpárkové. Otec, vídeňský rodák, pracoval jako bankovní účetní u firmy W. C. Hirsch v Olomouci, kde se 1830 s rodinou usadil, převzal rovněž kupecký dům č. 194 U Bílé růže a později zasedal v městském zastupitelstvu. E. po absolutoriu nižšího gymnázia pomáhal otci v obchodě a učil se kupcem. Cestoval po Itálii, Německu a Francii. Dva roky pracoval jako obchodní příručí u firmy Engros a ve Fischerově koloniálu v Kärntnerstrasse ve Vídni. 1859 se vrátil do Olomouce, převzal obchod a oženil se s Emilií, dcerou vlivného advokáta, člena obecního výboru a bývalého říšského poslance F. Mandelblüha. 1861 byl E. poprvé zvolen (dále pak též 1865, 1866, 1868, 1872) do městského zastupitelstva, a to ve třetím voličském sboru. Jako zastupitel se věnoval hlavně nižšímu školství a získal důvěru a vážnost. Po smrti předchůdce K. Schröttera přijal 1872 volbu starostou, působil v úřadě pět volebních období do 1896. V čele magistrátu se postaral o všestranný rozvoj Olomouce. Jako úspěšný podnikatel a schopný organizátor ovlivňoval rozhodujícím způsobem hospodářské a peněžní poměry. Již 1868 žádal se dvěma spolupracovníky v petici ministerstvo války o zrušení pevnosti v místě a o odstranění hradeb. Petice byla zamítnuta, avšak od 1876 bylo zahájeno postupné bourání bran a opevnění, a tím i nová etapa ve vývoji města a výstavba širokých komunikací. Dosáhl vyrovnaného rozpočtu, prosadil mj. stavbu železného mostu, budovy poštovního a telegrafního úřadu, výkup pevnostních pozemků a jejich převod do obecního majetku, dostavbu nádražní třídy a městského vodovodu z kvalitních pramenišť, zřízení městské vyšší reálky a muzeí průmyslového (Kaiser Franz Josef-Gewerbemuseum in Olmütz) i historického s obrazárnou, opravu sloupu Nejsvětější Trojice (dnes památka UNESCO) a kašen či obnovu orloje. Při jeho slavnostním odhalení 1898 vystoupil naposledy veřejně. Předtím krátkou dobu 1895–97 zasedal jako poslanec vídeňské říšské rady.

Působil jako ředitel olomoucké Břidličné důlní společnosti (Schieferbergbaugesellschaft in Olmütz) a senior filiálky Rakousko- uherské banky. Olomouc považoval za německé město, stranil Němcům a Čechům nepřál. Byl výborný řečník a hbitý debatér. Kromě podpory uměleckého sběratelství se zasloužil o vydávání městských statistických ročenek a 1866 podrobně popsal události prusko-rakouské války ve vztahu k Olomouci (E. Kriegstagebuch aus dem Jahre 1866 se stal kapitolou v knize W. Müllera Geschichte der königlichen Hauptstadt Olmütz. Von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, 1882). 1865 přijal členství v olomoucké OŽK, pak byl označován titulem komorní rada, 1880 jmenován čestným občanem města, obdržel rytířský kříž Řádu železné koruny třetí třídy a Řádu Františka Josefa I. Měl několik dětí. Syn Friedrich E. (1867 až 1941) pracoval jako soudce v Salcburku a ve Vídni, 1920 až 1932 byl prezidentem obchodního soudu a 1919–34 členem ústavního soudního dvora, zastával čelné funkce v organizacích právníků v meziválečném Rakousku.

E. byl pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně na náklady města.

L: Heller 2 (1888), s. 25, 4, s. 31–32; BL 1, s. 311–312 (kde neúplný soupis literatury); J. Kux, Geschichte der königlichen Hauptstadt Olmütz bis zum Umsturz 1918, 1937, s. 511 a rejstřík; týž, Verwaltungsgeschichte der Stadt Olmütz, 1942, s. 317; V. Spáčil – M. Tichák, V čele města Olomouce. Správa města a její představitelé v průběhu staletí, 2002, s. 42–43; P. Kladiwa – A. Pokludová – R. Kafková, Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. 2/1. Muži z radnice, 2008, s. 225–330.

P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, úmrtní matrika řkt. f. ú. Olomouc – sv. Michal, sv. VII, inv. č. 5613, fol. 1041.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný