ERBAN Karel 17.1.1901-19.2.1982

Z Personal
Karel ERBAN
Narození 17.1.1901
Místo narození Studenec (u Jilemnice)
Úmrtí 19.2.1982
Místo úmrtí České Budějovice
Povolání

63- Spisovatel

55- Jazykovědec

ERBAN, Karel, * 17. 1. 1901 Studenec (u Jilemnice), † 19. 2. 1982 České Budějovice, jazykovědec, básník

Pocházel z rolnické rodiny. Reálné gymnázium v Jilemnici ukončil maturitou 1922. Odešel do Prahy, kde se na Filozofické fakultě UK věnoval bohemistice a germanistice. Již 1919 začal publikovat literární práce, zprvu v revui pro poezii, prózu a kulturní život Lípa založenou R. Svobodovou, později v časopisech Cesta, Moderní revue aj. 1925 vydal první lyrickou sbírku ovlivněnou tvorbou básníka O. Březiny a germanisty a překladatele O. Fischera s názvem Chudý stůl. 1927 následovala knížka básní věnovaná rodnému kraji Krkonoše. Téhož roku ukončil univerzitní studia prací z lingvistiky Význam slovesných předpon v jazyce českém a odešel jako středoškolský učitel na Slovensko. Od 1931 se články v Naší řeči a Lidových novinách účastnil závažné polemiky, v níž se vedle něho uplatnili zejména představitelé Pražského lingvistického kroužku. Polemika, vyvolaná I. Olbrachtem v reakci na Hallerovu lingvistickou kritiku knihy O. Fischera Duše a slovo, se týkala pojetí jazykové kultury v konfrontaci brusičského a puristického hlediska na jedné straně a posuzování jazyka z hlediska účelnosti a jeho základních funkcí jakožto zřetele pro vytvoření předpokladů normotvorné stabilizace řeči na straně druhé. 1927–38 se za pobytu na Slovensku ve Zvolenu věnoval básnické tvorbě, vydal sbírky Vůz s plachtou (1930) a Sedm básní (1934) s motivy z dětského světa a s verši i ve slovenštině. Pak se jako příslušník první poválečné literární generace stojící v opozici k Devětsilu a poetismu odmlčel a ukončil svoji činnost pilného beletristického přispěvatele regionálních listů (např. Krkonoše, Horské prameny), jakož i např. spolupráci s knižnicí Sever a východ vycházející v Turnově a s časopisy a deníky (Právo lidu, Rozpravy Aventina, Naše řeč, Naše doba, Literární rozhledy, Lumír, Národní osvobození, Lidové noviny, Kritika, Život, Žijeme aj.).

Po návratu do Čech vyučoval 1938–52 v Českých Budějovicích, 1952–72 působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě UK a současně na Pedagogickém institutu (Vyšší pedagogické škole) v Českých Budějovicích. Vedle výuky se věnoval psaní odborných prací, zabýval se v nich problematikou obrazného a neobrazného slohu, syntaxí, jazykovou správností, frázovitostí a různými literárními druhy a směry. Užíval šifru J. N. a od 2. svazku 3. dílu Dodatků Ottova slovníku naučného jako autor hesel či jako přispěvatel časopisu Přítomnost dalších šifer K. E., IC. E. Po 1945 vydával články v periodikách Časopis pro moderní filologii a Český jazyk. Udržoval spolupráci s Prahou, zůstal v kontaktu s Výzkumným ústavem pedagogickým, kde se podílel na návrhu osnov českého jazyka, vzorových učebnic a skript, mj. i knih Větný význam slovních druhů a tvarů (1951, přeprac. vyd. 1955) a Větosloví (1955). Od 1972 žil jako penzista v Českých Budějovicích. Jeho vnukem je spisovatel, knihovník a vysokoškolský pedagog Vít E. (* 1974).

L: LČL 1, s. 666–667; 3/2, s. 1403; OSND 2/1, s. 439; MSN 2, s. 595; KSN 4, s. 125; Časopis československých knihovníků 15, 1936, s. 838; Kulturní adresář ČR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 87; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 528.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha (zde ověřené datum úmrtí).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová