ERBEN Heinrich Karl 19.5.1921-15.7.1997

Z Personal
Heinrich Karl ERBEN
Narození 19.5.1921
Místo narození Praha
Úmrtí 15.7.1997
Místo úmrtí Bonn (Německo)
Povolání

11- Geolog 61- Pedagog

5- Paleontolog

ERBEN, Heinrich Karl, * 19. 5. 1921 Praha, † 15. 7. 1997 Bonn (Německo), geolog, paleontolog, pedagog, organizátor vědeckého života

Od mládí se zajímal o zkameněliny. Pod vedením paleontologa B. Boučka se seznámil zejména s trilobity středočeského spodního paleozoika (jednotka Barrandien). 1941 absolvoval v Praze gymnázium. 1941–45 sloužil jako důstojník německé armády. Poté studoval geologii, paleontologii, biologii a chemii na Humboldtově univerzitě v sovětské okupační zóně Berlína, mj. u geotektonika H. Stilleho a evolučního paleontologa O. H. Schindewolfa. 1949 se Schindewolfem odešel na univerzitu v Tübingen v SRN, kde promoval po obhájení práce Trilobiten aus dem Älteren Hercyn (Unterdevon) des Unterharzes a habilitoval se spisem o tektonice oblasti Dolního Harzu. Poté krátce působil na univerzitě ve Würzburgu. Od 1953 pracoval v Mexiku, kde se mj. podílel na přípravách 20. mezinárodního geologického kongresu (MGK). Po návratu 1956 získal místo mimořádného, 1963 řádného profesora paleontologie na univerzitě v Bonnu, kde zřídil první samostatnou katedru paleontologie v SRN. Po dvě desetiletí vedl univerzitní Paleontologický institut. Přednášel jako hostující profesor v Mexiku, USA a v afghánském Kábulu. 1986 odešel do penze.

Badatelsky se zpočátku zabýval trilobity a ranými amonity devonu. S tím souvisely 1950–60 i čtyři vydané práce s českou tematikou, v nichž srovnával stratigrafii, facie a trilobity z devonu německých (resp. rýnských) pískovcových lokalit, z českých vápenců a z armorického masivu ve Francii. Navzdory nepříznivým politickým podmínkám trvale udržoval kontakty s pražskými vědci, mj. s A. Přibylem. Za pobytu v Mexiku se začal zabývat amonity jury. Od konce šedesátých let se věnoval biomineralizacím se zaměřením na aplikaci elektronové mikroskopie při výzkumu skořápek vajíček obratlovců (např. dinosaurů) a ultrastruktur schránek měkkýšů, a to s přesahy do medicíny. Na výzkum navazovaly práce z organické biochemie, např. o aminokyselinách ve schránkách měkkýšů. Psal i filozoficky zaměřené spisy o osudu a smrti individua.

Uveřejnil sto jednadvacet prací, včetně sedmi knih. Popularizoval, vystupoval v rozhlase a v televizi. Stal se členem a 1986–88 prezidentem Deutsche UNESCO- Kommission, členem International Commission for Zoological Nomenclature. V Mezinárodní stratigrafické komisi, součásti Mezinárodní unie geologických věd (International Union of Geological Sciences, IUGS), vedl 1960–69 a 1972–76 dvě subkomise. 1973–76 byl členem vedení Mezinárodního programu geologických korelací (International Geological Correlation Programm, IGCP) spravovaného IUGS a UNESCO. Podporoval úspěšnou (1972) kandidaturu profilu v lokalitě Klonk u Suchomast nedaleko Berouna v Barrandienu jako globálního stratotypu hranice silur – devon, kterou předložil tým I. Chlupáče z Ústředního ústavu geologického v Praze. Byl oceněn řadou čestných členství a medailí.

D: Über die stratigraphischen Beziehungen zwischen böhmischem und rheinischem Devon, in: Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Monatshefte (Stuttgart) 1950, č. 2, s. 278–286; Trilobiten aus dem Älteren Hercyn (Unterdevon) des Unterharzes, in: tamtéž, Abhandlungen 1951, sv. 94, s. 150–362; Über einige neue oder wenig bekannte Acanthopyginae (Trilobita) des böhmischen und des deutschen Devons, in: Paläontologische Zeitschrift (Stuttgart) 26, 1952, s. 141–174 (s A. Přibylem); Stratigraphie, Tektonik und Faziesverhältnisse des böhmisch entwickelten Unterdevons im Harz, in: Geologisches Jahrbuch (Hannover), Beihefte 1953, č. 9, s. 1–98; El Jurásico Inférior de México y sus amonitas, México 1956; Die Grenze Unterdevon/ Mitteldevon im Hercyn Deutschlands und des Massif Armoricain – ihre Korrelation mit dem Barrandium, in: 1. Internationale Arbeitstagung Stratigraphie Silur – Devon, Bonn 1961, s. 187–208; Primitive Ammonoidea aus dem Unterdevon Frankreichs und Deutschlands, in: Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen (Stuttgart), 1960, sv. 110, s. 1–128; Die Evolution der ältesten Ammonoidea, in: tamtéž 1964, sv. 120, s. 107–212, 122; 1965, s. 275–312; Ammonoids: Early ontogeny of ultra- -microscopical shell structure, in: Nature Vol. 219, No. 5152, 1968, s. 396– 398 (s G. Flajsem a A. Siehlem); Die Entwicklung der Lebewesen – Spielregeln der Evolution, München 1975; Paleobiological and isotopic studies of eggshells from a declining dinosaur species compared with eggshells from extant reptiles and birds, in: Paleobiology (Chicago) 54, 1979, č. 5, s. 380–414 (s. J. Hoefsem a K. H. Wedepohlem); Palynologische Untersuchungen an der Kreide/Tertiär-Grenze westlicher Mediterraner Regionen, in: Palaeontographica (Stuttgart), řada B, 1986, č. 200, s. 111–163 (s A. R. Ashrafem).

L: H. Ristedt, Professor Dr. K. H. E. 75 Jahre, in: Paläontogie aktuell (Heidelberg), 1996, č. 34, s. 8–10; W. Haas, Festgabe für Herrn Prof. H. K. E. anlässlich seines 75. Geburtstages, in: Palaeontographica (Stuttgart), řada A, 1997, č. 245, s. 1–6, s. V–X (bibliografie); týž, Prof. Dr. H. K. E. verstorben, in: Nachrichten der Deutschen Geologischen Gesellschaft 65, 1998, č. 2, s. 40; F. Strauch, Nachruf auf H. K. E., in: Jahrbuch 1997 der Akademie der Wissenschaften und der Literatur Mainz, Stuttgart 1998, s. 114–117.

Pavel Vlašímský