Biografický slovník
ERNST Wenzel Karl 26.3.1830-6.8.1910
| Wenzel Karl ERNST | |
 | |
| Narození | 26.3.1830 |
|---|---|
| Místo narození | Liščí (č. o. Lipová u Šluknova) |
| Úmrtí | 6.8.1910 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
63- Spisovatel 46- Představitel povstání do r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 18-19 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76833 |
ERNST, Wenzel Karl, * 26. 3. 1830 Liščí (č. o. Lipová u Šluknova), † 6. 8. 1910 Vídeň (Rakousko), spisovatel, žurnalista, pedagog
Rodiště se tehdy jmenovalo Röhrsdorf. Pocházel z rodiny dráteníka a pro tuto práci byl rodiči určen. Přesto prosadil ambice studovat, nejprve na gymnáziu v Litoměřicích, od 1847 v Praze na univerzitě. Za účast v revoluci 1848, kdy mj. patřil k studentskému spolku (buršenšaftu) Marcomania, byl vojenským soudem na pražských Hradčanech odsouzen k patnácti letům těžkého žaláře a 1849–54 vězněn v pevnostech Josefov a Mukačevo. 1854 při amnestii u příležitosti zásnub císaře Františka Josefa I. byl propuštěn, avšak až do 1860 zůstal pod policejním dohledem. Pokračoval v přerušeném studiu dějin, filozofie a filologie na pražské filozofické fakultě. Za práci Senec[a] und sein Verhältnis zur Stoa und zum Christentume získal druhou cenu. Po dokončených studiích nemohl kvůli perzekuci z 1848 získat učitelské místo, živil se proto soukromým vyučováním a doučováním a spolupracoval s časopisem Bohemia. Poté redigoval časopis Erinnerungen. Už jako student přispíval povídkami do německy psaných časopisů a kalendářů a získal cenu za lidové vyprávění. 1860 nastoupil po změně poměrů jako učitel geografie a historie na Vyšší reálku v České Lípě. 1869 odešel natrvalo do Vídně. 1869 byl profesorem zeměpisu a dějin na Schottenfelder Staatsoberrealschule v sedmém vídeňském okrsku, 1870 byl povolán do zkušební komise pro obecné a měšťanské školy a ustanoven okrskovým školním inspektorem. Do penze odešel 1891 jako školský rada.
Od šedesátých let se intenzivně zabýval literární tvorbou. Uveřejňoval novely, humoresky, žánrové obrázky, lidová vyprávění a kalendářová čtení, v nichž se tematicky i motivicky obracel k severním Čechám. Zejména časopisecky vydal příběhy ze starověku Geschichte des Altertums (1873), pokusil se i o historický román Wien und Rom a singspiel Kaiser Josef in Lobendau (1883). Zabýval se také otázkami překladu, např. jazykovým srovnáním kořenů a kmenů českých a německých slov (Böhmische Stamm- und Wurzelwörter in Sprachvergleichung). Od devadesátých let náležel ve Vídni do okruhu překladatelů (F. Adler, O. Winický, O. Malybroková-Stillerová aj.), který kolem sebe shromáždil chirurg a překladatel E. Albert pro svoji čtyřsvazkovou antologii české poezie určenou německy čtoucímu publiku (Poesie aus Böhmen, 1892, Neuere Poesie aus Böhmen, 1893, Neuste Poesie aus Böhmen, 1895, Lyrisches und Verwandtes aus der böhmischen Literatur, 1900). Knižně vydal znovu Geschichte des Altertums pro žáky obecných škol a povídky Junges Leben und Streben (1900). Těžiště tvorby soustředil do poezie: do básnických sbírek Lose Blätter (1905), Bunte Blätter (1906) a v rodném dialektu severních Čech vydaných veršů Nordböhmische Heimat (1908).
Pohřben byl na vídeňském Ústředním hřbitově. O E. památku se intenzivně zasazovala jeho žena Luisa: po otištění povídky Aus vergangenen Jahrhunderten ve sborníku Bund der Deutschen in Bildern (1911, v Praze též samostatně s podtitulem Erzählungen aus Deutsch-Böhmens Geschichte) a překladů českých lidových písní do němčiny Tschechische Volkslieder in neuen Übersetzungen v Čechische Revue (5, 1912, 1. seš., s. 1–7) iniciovala 1913 knižní vydání manželových pamětí o době vězení Gefängniserlebnisse von Prager Studenten (1848–1854), k nimž připojila předmluvu se životopisem. 1913 byla na E. rodném domě odhalena pamětní deska. 1930 zahrnuly výbory Heitere Erzählungen a Gedichte průřez z jeho povídkářské i básnické tvorby.
L: H. von Lobsdorf, Lieder der Heimat, 1871, s. 79–83; L. Eisenberg, Das geistige Wien: Künstler- und Schriftsteller-Lexikon 1, Wien 1893; C. Kosel, Deutsch-österreichisches Künstler- und Schriftsteller-Lexikon, P. G. Rheinhardt (ed.), Wien 1902–1906; nekrology: in: DA 10, 1910–11, s. 251–252 (zde soupis E. děl); Mitteilungen des Nordböhmischen Exkursions Klubs 33, 1910, s. 209–210; O. Horpynka, Schulrat W. E. Das Lebensbild eines Schulmannes und Dichters, in: 38. Jahresbericht der k. k. deutschen Staatsrealschule in Karolinenthal… 1913–14, 1914, s. 3–21; Jaksch, s. 59; E. J. Knobloch, Kleines Handlexikon Deutsche Literatur in Böhmen-Mähren-Schlesien von den Anfängen bis heute, München 1976 (2. vyd.), s. 22; BL 1, s. 317; MSA 98, 1990, s. 18–19.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha; Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8.
Marcella Husová
