ERTL Václav 13.4.1875-12.2.1929

Z Personal
Václav ERTL
Narození 13.4.1875
Místo narození Dobříš
Úmrtí 12.2.1929
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 20-21

ERTL, Václav, * 13. 4. 1875 Dobříš, † 12. 2. 1929 Praha, bohemista, překladatel

Pokřtěn byl Václav Antonín. Vystudoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě pražské univerzity, 1902–19 učil na středních školách (mj. na pražské reálce v Ječné ulici), poté řídil Kancelář Slovníku jazyka českého České akademie věd a umění při přípravě Příručního slovníku jazyka českého. Ženatý byl s Boženou, roz. Bílou.

Významná byla E. činnost v oblasti jazykové kultury, lexikologie, lexikografie a mluvnice. Zásadní ráz mělo jeho působení v časopisu Naše řeč (1917–29): od prvního ročníku byl jejím přispěvatelem, od druhého členem redakční rady, od třetího odpovědným redaktorem. Jeho zásluhou se prostřednictvím časopisu rozvinul obecný zájem o český jazyk. V teoretických statích se E. věnoval výkladům jevů mluvnických (např. českého slovosledu, nominativu apod.) nebo lexikálních (významů slov), publikoval i články etymologické. Uveřejňoval též úvahy obecnějšího rázu (o vyučování mateřštině na našich školách, o jazykové správnosti apod.), kritické příspěvky se týkaly prací bohemistických a jazykové stránky literárních děl. Vyzdvihoval nutnost instituce věnující se národnímu jazyku a nezbytnost institucionalizované vědecké péče o jazyk, která by vědeckou i státní autoritou působila preventivně proti diletantství a kulturní nedbalosti v jazyce a vychovávala k úctě k mateřskému jazyku (rázně odmítal užitečnost tzv. brusů, vůči pronikání cizích prvků do jazyka, v té době zejména němčiny, zastával postoj víceméně antipuristický). Kladl důraz na přirozený vývoj jazyka a na respektování jazykového úzu. Našel nové kritérium jazykové správnosti: normu spisovného jazyka mají určovat dobří autoři, tj. spisovatelé, jejichž jazyk jest tak čistý a správný, že může býti vzorem a pramenem poučení všem.

Své články uveřejňoval zejména v časopise Naše řeč, zčásti v denním tisku, v Národních listech, Národní politice, dále ve Věstníku českých profesorů, ve Volných směrech. Používal řadu pseudonymů, mj. V. Marek, V. Musil, V. Nerad, V. Nešpor, V. Švarc.

Významně zasáhl do vývoje české mluvnice. Přepracoval Gebauerovu mluvnici, do té doby založenou především na staročeských příkladech, příkladové pasáže obohatil o citace z děl autorů novějších (A. Jirásek, B. Němcová, E. Krásnohorská, J. Zeyer ad.), nově napsal část věnovanou tvoření slov, doplnil i další oddíl o významosloví a vlastních jménech. Mluvnicky orientovanou učebnici napsal též pro potřeby slovenského školství po 1918. Stal se autorem, popř. spoluautorem, několika literárněhistorických příruček a učebnic. Věnoval se i překladům z francouzštiny. Od 1917 byl dopisujícím, od 1920 mimořádným členem České akademie věd a umění, od 1925 Královské české společnosti nauk.

D: Časové úvahy o naší mateřštině, 1929; Stručné dějiny literatury české doby střední (s J. Vlčkem), 1909; Rukověť dějin české literatury, 1910; Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské, 1914; Čítanka pro vyšší třídy škol středních s úvodem do mluvnice staročeské, 1915; Krátká mluvnice česká, 1915; Stručná mluvnice česko-slovenská, 1919; překlad: A. France, Epikurova zahrada, 1898.

L: OSN 28, s. 390; OSND 2/1, s. 446; ČAV U, s. 98; Tomeš 1, s. 295; K. Hodura, V. E., in: Naše řeč 33, 1949, s. 47–49; F. Daneš, Sto let od narození V. E., in: tamtéž 58, 1975, s. 249–255; R. Večerka, Biograficko-bibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, in: Linguistica online, 2008; J. Pleskalová – M. Krčmová – R. Večerka – P. Karlík (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007, s. 557–561; http://ujc.avcr.cz/ lingviste/ertl-vaclav.html.

P: NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 110, obraz 736.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Stanislava Kloferová