ESMARCH Carl Bernhard Hieronymus 3.12.1824-?21.1.1887

Z Personal
Carl Bernhard Hieronymus ESMARCH
Narození 3.12.1824
Místo narození Sønderborg (Dánsko)
Úmrtí 21./22.1.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání 58- Teoretik nebo historik státu a práva
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 23-24

ESMARCH, Carl Bernhard Hieronymus (též Karl), * 3. 12. 1824 Sønderborg (Dánsko), † 21./22. 1. 1887 Praha, právník, pedagog, spisovatel, překladatel

Narodil se na ostrově Als (německy Alsen), podle něhož později zvolil svůj literární pseudonym Karl von Alsen. Pocházel ze staré, významné šlesvicko-holštýnské právnické a pastorské rodiny. Jeho děd, úředník, justiční rada a zednář Christian Hieronymus E. (1752–1820), byl literárně činný a stal se spoluzakladatelem významného německého uskupení Göttinger Hainbund. S manželkou Margharetou Cäcilií Valentinerovou měl dvě dcery, s druhou ženou Friderike Niemannovou devět dětí. Jeden ze synů, Johann Philipp Ernst E. (1794–1875), byl tchánem spisovatele Theodora Storma. Otec E., Heinrich Carl E. (1792–1863), právník a právní spisovatel, se oženil s Annou Prehnovou (1801–1880) z Kielu. Zabýval se šlesvicko- holštýnským právem a 1848 byl členem frankfurtského parlamentu.

Heinrichův jediný syn E. navštěvoval dómskou školu ve Šlesviku, pak do jara 1843 Katharineum v Lübecku. Poté studoval práva na univerzitě v Bonnu, pokračoval v Heidelberku, kde absolvoval tři semestry. V Kielu složil soudcovské zkoušky. 1848 po promoci v Heidelberku odešel s otcem do Frankfurtu nad Mohanem. Současně se připravoval na doktorát práv. 1850 bojoval jako poručík ve šlešvicko-holštýnském vojsku proti Dánům u Idstedtu a Friedrichstadtu. Poté se v Göttingen habilitoval prací Inter moram solvendi et culpam a debitore praestandam, quae sit differentia a začal přednášet římské právo. Počátkem 1854 byl povolán na Jagellonskou univerzitu do Krakova, kde se 1855 stal řádným profesorem římského práva. Napsal a 1856 tam vydal stěžejní práci Römische Rechtsgeschichte (3., rozšíř. vyd. 1887). Již 1857 byl povolán na pražskou univerzitu, kde se na právnické fakultě stal kolegou A. Brinze, od 1867 K. Czyhlarze. Na škole působil třicet let jako řádný profesor římského práva, 1869/70 byl děkanem právnické fakulty, 1877 rektorem univerzity. K výuce sloužily E. práce Grundsätze des Pandektenrechtes zum akademischen Gebrauche (Wien 1859–60) a drobný spis Pandektenexegeticum (1875–76). V letech 1872–73 vydal monografii Vacuae possessionis traditio.

E. se věnoval i překladům ze švédštiny a staronorštiny, a to jak děl metrických (Axel od E. Tegnéra, 1856, 2. vyd. 1880; severský epos Edda, 1871), tak i odborných. Podle spisu S. A. Muromceva vydal Was heisst Rechtsdogmatik. V mládí, ještě anonymně, otiskl báseň Der Sieg von Bornhöved (Kiel 1847) a epos Der Hort der Dichtung. Eine Göttersage in 16 Gesängen (Leipzig 1853). Poezie i drobná próza ho zajímala celý život, přispíval jimi do časopisů a deníků. Samostatně vydal sbírky Aus alten und neuen Tagen (Berlin 1860), ke stému jubileu narození právníka F. C. Savignyho uveřejnil 1879 oslavnou báseň. Pod pseudonymem publikoval epické básně, např. hrdinskou ságu Knud Laward oder der Held von Schleswig (Hamburg 1865). Jako konzervativec se nikdy nesmířil s anexí Šlesvicka-Holštýna Pruskem.

Byl ženatý s Idou, roz. Aegidiiovou (* 14. 1. 1829 Bad Freienwalde, Německo, † 28. 4. 1863), s níž měl syna Bernharda (* 1858) a dceru Elisabeth (* 1860), provd. za Carla von Wartenburga.

L: Karl E., Nachruf, gehalten im Deutschen akademischen Juristenverein von Hofrath Prof. Dr. K. R. v. Czyhlarz, in: Juristische Vierteljahrsschrift, Organ des deutschen Juristenvereines in Prag 19 (Neue Folge 3), 1887; týž, in: Mitteilungen des deutschen Juristenvereines 19, 1887, s. 8n.; ADB 48, s. 429–432; OSN 8, s. 752; RSN 2, s. 493; BL 1, s. 319; Die deutsche Karl-Ferdinands Universität in Prag unter der Regierung Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 109, 473.

P: NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 110, obraz 762.

Marcella Husová