ESPE Werner 5.9.1899-22.6.1970

Z Personal
Werner ESPE
Narození 5.9.1899
Místo narození Elbląg (Polsko)
Úmrtí 22.6.1970
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání

2- Fyzik

28- Strojař nebo elektrotechnik

ESPE, Werner, * 5. 9. 1899 Elbląg (Polsko), † 22. 6. 1970 Bratislava (Slovensko), elektrotechnik, fyzik, pedagog

Po maturitě na gymnáziu v rodišti 1917 (tehdy Elbing ve východním Prusku) nastoupil jako voják zdravotnické služby na západní frontu. Po skončení první světové války a krátkém studiu medicíny v Bonnu si 1919–23 zapsal fyziku na univerzitách v Berlíně a v Greifswaldu, současně i na technice v Charlottenburgu (Berlín). 1923 obhájil doktorát z fyziky na základě experimentální studie Über die Elektronen-Emission von Metallen bei Bestrahlung mit Röntgenstrahlen, která 1929 vyšla v časopise Annalen der Physik. 1924 nastoupil jako vědecký pracovník do koncernu Siemens v Berlíně, kde se 1927 stal vedoucím laboratoře výzkumného ústavu, od 1930 technickým vedoucím oddělení na výrobu elektronek a od 1934 vědeckým asistentem. 1944 byl přeložen do pobočného závodu Siemens v Rokytnici nad Jizerou, kde zůstal až do konce druhé světové války. Jako významný odborník získal povolení k pobytu v ČSR, v podniku zůstal vedoucím a zasloužil se o jeho reorganizaci zaměřenou na výrobu selenových usměrňovacích přístrojů. Od 1948 se jako vědecký pracovník n. p. Tesla Elektronika a od 1952 Výzkumného ústavu pro elektrotechnickou fyziku v Praze soustředil na výzkum v oblasti slaboproudé elektroniky. Podstatně ovlivnil vznik a vývoj elektronického a elektrotechnického průmyslu a rozvoj vědeckých pracovišť v Československu. 1955 se stal mimořádným a 1964 řádným profesorem Elektrotechnické fakulty Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě, externě přednášel i na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského a na UK v Praze. Stal se zakladatelem vakuové technologie, respektovaným specialistou nejen v Československu, ale i v zahraničí. Věnoval se i fyzice, svařování kovů, spojování skla, keramických materiálů, studiu speciálních výbojek apod. E. první odborná příručka Werkstoffkunde der Hochvakuumtechnik [Nauka o materiálech ve vysokovakuové technice, 1936] krátce po vydání v Berlíně vyšla v překladech v SSSR, USA a v Japonsku. Později ji rozšířil, doplnil o výsledky vlastních experimentů a praktické zkušenosti z výrobní praxe a vydal ve třech svazcích pod titulem Technológia hmôt vákuovej techniky (Bratislava 1957–1962). Byla přeložena také do němčiny, ruštiny a angličtiny. Vědeckými studiemi a články E. přispíval do časopisů Annalen der Physik, Electronics, Feinwerttechnik, Slaboproudý obzor, Strojnoelektrotechnický časopis, Vakuum-Technik, Wissenschaftliche Veröffentlichungen Siemens-Konzern, Zeitschrift für technische Physik aj. V Československu, Maďarsku, Německu, Rakousku a SSSR získal více než sto patentů. Stal se členem několika odborných společností, od 1966 předsedou Československého národního komitétu pro vakuovou fyziku, techniku a aplikace. 1961 získal Národní cenou NDR za vědu a techniku, 1964 Řád práce.

D: výběr: Hmoty pro elektrotechniku, zejména pro vysokofrekvenční a vakuovou techniku, 1950; Pájky a pájení, 1950 (s R. Reinbachem); Elementární základy jádrové fysiky, 1951 (s A. Kuhnem); Zirkon, jeho výroba, vlastnosti a použití ve vakuové technice, 1952; Ferritické chromželezo pro zátavy do skla ve vakuové technice, 1953; Kovar: užitečný materiál pro vakuovou techniku a stavbu přístrojů, 1953; Luminiscenční látky v elektrotechnice. Výroba, vlastnosti a použití, 1954; Vlastnosti hmot, 1956; Vakuová technika v metalurgii, 1957 (spoluautor); Plátové železo jako nový materiál vakuové techniky, in: Slaboproudý obzor 11, 1950, s. 31–39; Měď jako materiál pro vakuovou techniku 1–2, in: tamtéž 14, 1953, s. 337–353, 395–403; Luminiscenční látky pro nízkotlakové zářivky, in: Elektrotechnický obzor 43, 1954, s. 169–177; Technologie a použití rtuti ve vakuové technice, in: Slaboproudý obzor 16, 1955, s. 37–44; Zváranie vo vákuovej technike, in: Zváranie 4, 1955, s. 196–207; O výrobe a použití formovaných častí zo spekaného skla vo vákuovej technike, in: Strojnoelektrotechnický časopis 7, 1956, s. 193–200; O priepustnosti plynov technických skiel, in: tamtéž 9, 1958, s. 240–246.

L: Prof. Dr. W. E. 60-ročný, in: Elektrotechnický časopis 10, 1959, s. 265– 269 (se soupisem díla); R. Harman, Za profesorom E., in: tamtéž 21, 1970, č. 8, s. 609–610; P. Hix, Vzpomínka na profesora E., in: Československý časopis pro fysiku 21, 1971, řada A, č. 2, s. 226–228; O. Pöss, Nestor vákuovej technológie, in: Technické noviny 35, 1987, č. 47, s. 2; ESL 2, s. 47; Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku 2, b. m. 1999, s. 41–43; BLS 2, s. 450–451; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 164; Profesori STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 57.

Ľudmila Ďuranová