FÖRSTER Josef 22.2.1833-3.1.1907

Z Personal
Josef FÖRSTER
Narození 22.2.1833
Místo narození Osenice (u Jičína)
Úmrtí 3.1.1907
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 319

FÖRSTER, Josef (též FOERSTER), * 22. 2. 1833 Osenice (u Jičína), † 3. 1. 1907 Praha, varhaník, dirigent, skladatel

Syn hudebníka a učitele Josefa F. (1804–1892) a Anny, roz. Kocverové. Na varhanické škole F. studoval 1851/52, poté do 1857 působil jako varhaník kláštera ve Vyšším Brodě, 1858 v Praze v kostelech sv. Vojtěcha, 1858–61 sv. Mikuláše na Malé Straně a 1862–64 sv. Trojice ve Spálené ulici. Po smrti ředitele kůru v kostele sv. Vojtěcha J. Holoubka byl od října 1863 prozatímně a od února 1864 definitivně ustanoven jeho nástupcem. Úspěšně uváděl tzv. figurální (efektní, interpretačně náročné) mše s hostujícími sólisty Prozatímního a později Národního divadla, 1874–77 také s A. Dvořákem jako varhaníkem. Poté co se 1873 v Kolíně nad Rýnem seznámil s ceciliánským reformním hnutím, spočívajícím v potlačení operních kompozičních prvků, které odvádějí pozornost od soustředění na vlastní obsah bohoslužeb, zaměřil repertoár na díla Giovanniho Gabrieliho, Orlanda di Lasso, G. Pierluigiho da Palestrina aj. Díky svým úspěchům byl 1887 ustanoven ředitelem kůru v Chrámu sv. Víta na Hradčanech, současně však až do poloviny 1888 vykonával stejnou funkci i u sv. Vojtěcha, kde ho v závěrečném období podle potřeby zastupoval jeho syn Josef Bohuslav, který mu zpočátku také vypomáhal jako varhaník v Chrámu sv. Víta. F. nastudované a řízené hudební produkce obdivovala česká hudební veřejnost i zahraniční hudebníci při návštěvách Prahy. Byl uznávaným virtuosem na harmonium a jako varhanní virtuos a vynikající improvizátor byl první, kdo 1885 hrál na varhany v nově postaveném Rudolfinu, kde pak pravidelně koncertoval. Za spornou lze pokládat jeho podporu výměny historických varhan za nové nástroje, které částečně nahrazovaly zvuk celého orchestru. Od 1857 působil na varhanické škole, od 1863 též na učitelském ústavu a 1866–1903 na pražské konzervatoři, kde vyučoval zprvu zpěv, od 1879 i hudební teorii.

V jeho skladatelské tvorbě převažovala liturgická či náboženská tematika, zprvu vycházel z reformních zásad (Chorální mše; Mše sv. Vojtěcha), později svůj styl uvolnil a používal novějších harmonií (Missa jubilaei solemnis); ohlasy starých českých rorátních zpěvů obsahuje Missa Bohemica. Kromě toho komponoval moteta, hymny, responsoria, sbory k sňatku, varhanní a klavírní skladby a věnoval se také harmonizaci písní. Jeho učebnice Nauka o harmonii, která mezi 1887–1937 vyšla v osmi českých vydáních a též německy a chorvatsky, byla tehdy považována za nejlepší svého druhu. F. psal také do hudebních časopisů referáty a studie o duchovní hudbě.

1892 se stal členem ČAVU, obdržel čestný kříž Pro ecclesia et pontifice a další vyznamenání. Dvakrát se oženil. Jeho první manželkou byla Marie, roz. Hladíková (1837–1878), s níž měl mj. syna, skladatele Josefa Bohuslava (1859–1951), druhou ženou se stala Františka, roz. Splavcová (1847–1928). Byl pohřben do rodinného hrobu v Praze na Olšanských hřbitovech.

D: výběr: 7 mší – op. 20; op. 31; op. 32; op. 35; op. 36; op. 38a; op. 38b; 3 rekviem – op. 33; op. 34; op. 37; 2 Te Deum; 15 Pange lingua; kantáta Otec vlasti, 1878; Katolický varhaník (úpravy kostelních písní), 1860; Praktický návod ku hře na varhany, 1862.

L: Národní album, s. 110; OSN 9, s. 389; Pazdírek 1, s. 277; Riemann 1, 1959, s. 52; HS 1, s. 342–343; MGG 6, sl. 1381; Grove 9, s. 51–52; http://www.oxfordmusiconline.com/ (stav k 18. 2. 2015); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/ (stav k 18. 2. 2015); J. B. Foerster, Co život dal, 1942, s. 117–119; týž, Poutník 1–2, 1942, passim; V. Němec, Pražské varhany, 1944, passim (přesná data působení v pražských chrámech, částečně kritika); A. Džbánek a kol., Poutník se vrací, 2006, passim; F. Jirásek, Obrana reformy církevní hudby, in: Cyril 32, 1905, č. 1, s. 2–7; K. Stecker, J. F., in: Hudební revue 2, 1909, č. 10, s. 495–500; C. Sychra, J. F. st. „Missa solemnis“, in: Smetana 1, 1911, č. 15, s. 231–233; H. Doležil, J. F., in: Tempo 12, 1933, č. 6, s. 209–212; C. Sychra, J. F., in: Cyril 69, 1943, č. 5–8, s. 49–58 (se soupisem skladeb); J. Ludvová, Česká hudební teorie novější doby, 1850–1900, in: Studie ČSAV 15, 1988, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka