FÜGNER Jindřich 12.9.1822-15.11.1865

Z Personal
Jindřich FÜGNER
Narození 12.9.1822
Místo narození Praha
Úmrtí 15.11.1865
Místo úmrtí Praha
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 479-480

FÜGNER, Jindřich (pův. jm. Heinrich), * 12. 9. 1822 Praha, † 15. 11. 1865 Praha, obchodník, spoluzakladatel Sokola

Pocházel z rodiny pražského obchodníka s textilem Petra F. (* 1787 Litoměřice) a Franzisky, roz. Schmidtové, z Broumova; měl pět sourozenců. K příbuzným z matčiny strany patřil liberecký podnikatel J. Liebig, kterého v začátcích Fügnerovi podporovali. Manželem F. sestry Wilhelminy († 1849) se 1848 stal konzervativní politik J. A. Helfert. F. se pokládal za Pražana německého původu, česky se učil až v dospělosti. Od 1832 navštěvoval piaristické gymnázium v Panské ulici, 1836 z něj vystoupil. Na otcovo přání se začal zaučovat v obchodě. Otec ho vyslal nejprve do Terstu, od 1844 cestoval F. po Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii, kterou si velmi oblíbil. Po praxi převzal 1846 řízení rodinného podniku spolu se zastupováním liberecké firmy J. Liebiga. 1848 založil vlastní firmu v pražské Havířské ulici.

Za podpory historika a publicisty A. Springera si doplňoval nedostatečné vzdělání. Založil si knihovnu, zajímal se o hudbu, koupil si vlastní varhany, sbíral hudebniny a pokoušel se komponovat. 1854 se F. vzdal obchodu s textilem a převzal zastupování pojišťovny Nuova Società Commerciale d’Assicurazioni z Terstu, která postupně získávala českou klientelu. Ta F. přiváděla blíže k Čechům a ke slovanství. 1859 se stal členem pražské OŽK, 1861 byl zvolen do nového pražského zastupitelstva. Prosazoval užívání těsnopisu, založil Těsnopiseckou jednotu a 1859–62 byl jejím prvním předsedou. 1861 řídil stenografickou kancelář českého zemského sněmu. Inicioval vznik nové české těsnopisné soustavy, která by nahradila německou soustavu Gabelsbergovu, což se podařilo po několika desetiletích. 1864 přijal funkci ředitele pražské Hypoteční banky.

Po delší známosti se 1853 oženil s Kateřinou Tureckou (1834–1906), dcerou správce velkostatku Dietrichštejnů a majitele statku ve Zbuzanech (u Prahy). 1854 se jim narodila dcera Renáta (1854–1937), pojmenovaná podle filozofa Reného Descarta. F. sbližování s českým národním prostředím se projevilo právě při výchově dcery; její i F. výuku češtiny měl na starosti domácí učitel J. Novotný. Rodina téměř zpřetrhala svazky s pražskými Němci. F. 1861 organizoval loterii ve prospěch osiřelé dcery K. Havlíčka Borovského Zdeňky. Na počátku šedesátých let si počeštil křestní jméno na Jindřich.

F. s rodinou trávíval léto na Křivoklátsku, mj. u Hudlic v myslivně Na Králi. V nedalekém Novém Jáchymově poznal Friedricha Tirsche (tj. Miroslava Tyrše), který tam učil v rodině železářských podnikatelů Bartelmusových. Při společných procházkách se zrodila myšlenka vytvořit jazykově český tělocvičný spolek (obdobu německých turnerů), který by působil v duchu antické kalokagathie (tj. jednota zdravého ducha a zdatného těla). Po vydání Říjnového diplomu (1860) a poměrně liberálního spolkového zákona oba přátelé svoji ideu realizovali a založili Pražskou tělocvičnou jednotu Sokol. Ve F. domácnosti a soukromém Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici se scházeli zástupci radikálnějších českých kruhů (E. Grégr, M. Tyrš, E. Tonner, R. Thurn-Taxis), kteří 1862 ustavili vedení budoucího Sokola pražského (F. se stal starostou, Tyrš zástupcem). F. financoval úpravy sálu hostince U Apolla v Ječné ulici, kde se konala první veřejná cvičení a 1. června slavnost svěcení spolkového praporu, jehož autorem byl J. Mánes. Sympatie k italskému sjednocovacímu hnutí inspirovaly F. k zavedení červených košil jako součásti sokolského kroje.

Řady sokolů rychle rostly, členové, kteří se oslovovali bratři, se pod heslem „Tužme se!“ věnovali cvičení prostných a na nářadí, v řecko-římských i pěstních zápasech, šermu (v něm F. vynikal) a jízdě na koni. Sokolská myšlenka se šířila na kolektivních výletech na venkov, kde se zakládaly nové jednoty. Pražský Sokol musel záhy z Apolla odejít a sály Konviktu ani další prostory, které si bratři najímali, už nevyhovovaly jejich potřebám. F. koupil za vlastní prostředky pozemek v Mezibranské ulici. Podle návrhu V. I. Ullmanna na něm 1863 vyrostla budova Sokola pražského. 1864 tam našla domov i F. rodina. Nedlouho poté F. nečekaně zemřel na otravu krve. Jeho pohřeb navazoval na řetěz národních manifestací, které reprezentovaly rostoucí sílu české Prahy a českého národního hnutí.

V literatuře se traduje představa o nerozlučném přátelství zakladatelů Sokola. F. dcera Renáta se 1872 provdala za Tyrše, F. pokračovatele. Busty obou zdobily mnohé české veřejné prostory. Oslavou přátelství se stal společný náhrobek na Olšanském hřbitově. Nad otcovým i manželovým odkazem bděla Renáta, autorka literárně laděných vzpomínek, která spravovala jejich osobní archivy. Poněkud stranou pozornosti tak zůstala charakteristika jejich vzájemného poměru, kterou ve studii Miroslav Tyrš (1934) přinesl J. Bartoš.

F. rodný dům v Růžové ulici čp. 970 je označen pamětní deskou.

L: nekrolog, in: Národní listy 17. 11. 1865; OSN 9, s. 753; OSND 2/1, s. 760; MSN 2, s. 894; MČE 2, s. 535; ÖBL 1, s. 380; BL 1, s. 401; ETK 1/1, s. 207; 2/1 s. 163; Řeč, kterou měl dne 19. listopadu 1865 Eduard Grégr nad hrobem J. F., starosty pražského Sokola, 1865; E. Tonner, J. F., in: Památník Sokola Pražského, 1883, s. 3–13; J. F. Nástin jeho života a působení. K uctění 20leté památky úmrtí prvního starosty svého vydala Pražská tělocvičná jednota Sokol, 1885; J. F. Vzpomínky sokolské. Upravil Jar. B. Zyka, 1920; J. F. 1822–1922. K stým narozeninám tělocvičné jednoty Sokol, 1922; F. čítanka. Na paměť stých narozenin zakladatele Sokolstva. Uspořádal R. V. Novák, 1923; R. Tyršová, J. F. Paměti a vzpomínky na mého otce 1–2, 1927; L. Jandásek, Sokolství J. F., 1935; Z dopisů Kateřiny Turecké, provdané F., J. F. Urban (ed.), 1938; M. Radoňová-Šárecká, Ozářené krby, 1945, s. 203–218; V. Havlíček, J. F., 1948; J. Marek, Založení Sokola a jeho úloha v šedesátých letech 19. století, 1965; týž, J. F. K stému výročí smrti prvního starosty Sokola Pražského, in: Teorie a praxe tělesné výchovy 13, 1965, s. 485–488; J. Novotný, Sokol v životě národa, 1990; I. Štěpánová, Renáta Tyršová, 2005, passim; P. Valenta, J. F. a Richard Dotzauer, Dvě osobnosti podnikatelského života v počátcích kapitalismu (diplomová práce, FF UK, Praha, 2006); R. Sak, Miroslav Tyrš, 2012, s. 48–91.

P: NM, Praha, Archiv tělesné výchovy a sportu, fondy J. F., Kateřina F., Renáta Tyršová.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloslav Martínek