FÜRNBERG Louis 24.5.1909-23.6.1957

Z Personal
Louis FÜRNBERG
Narození 23.5.1909
Místo narození Jihlava
Úmrtí 24.6.1957
Místo úmrtí Výmar (Německo)
Povolání

63- Spisovatel

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

FÜRNBERG, Louis (pův. jm. Alois Moritz), * 24. 5. 1909 Jihlava, † 23. 6. 1957 Výmar (Německo), spisovatel, dramatik, překladatel

Syn německého židovského obchodníka. Brzy mu na tuberkulózu zemřela matka a otec se přestěhoval do Rybářů (Karlovy Vary), kde otevřel keramickou dílnu. Tam se F. vyučil uměleckým keramikem, ale protože od dětství trpěl plicním onemocněním, studoval 1927–29 obchodní školu v Praze. 1928 se stal členem KSČ. Zprvu se živil jako žurnalista, přispíval do řady levicových periodik. 1932–36 vedl německou divadelní agitační skupinu Echo von links a pro její potřeby vytvořil (částečně pod vlivem voicebandu E. F. Buriana) žánr scénické kantáty. 1936–37 autorsky spolupracoval se skupinou Das neue Leben. 1937 se oženil s Lotte, roz. Wertheimerovou, s níž měl syna a dceru. 1938 se léčil na plicní tuberkulózu ve švýcarském Luganu. Po německé okupaci odešel na jaře 1939 do ilegality, při pokusu o přechod hranic byl v dubnu i s manželkou zatčen. V srpnu 1939 se mu přes Itálii, Jugoslávii, Řecko a Turecko podařilo emigrovat do Palestiny. Ač tam nebyl spokojen, období exilu patřilo k nejproduktivnějším v jeho tvorbě. S W. Ehrlichem vedl Jerusalem-Book-Club, přispíval do revue Orient A. Zweiga, přednášel, zabýval se esejistikou, k níž se obrátil i na konci života. 1946 se vrátil do ČSR a pracoval jako zahraniční korespondent komunistického tisku a hlavní spolupracovník německé redakce Československého rozhlasu, angažoval se i při obnově pražské židovské obce. 1948–49 vedl oddělení pro obnovu kulturních styků se zeměmi německé jazykové oblasti na ministerstvu informací, 1949–52 byl velvyslaneckým radou na československé ambasádě v NDR, odkud byl v souvislosti s procesem R. Slánského odvolán; 1953 obdržel za novinářskou činnost Fučíkovu cenu. Jako ministerský úředník řídil 1952–54 odbor německé kultury. Ve vlasti se necítil po válce šťastný, vadila mu neobjektivita protiněmecké averze u velké části veřejnosti, proto se 1954 rozhodl pro přesídlení do tehdejší NDR. Přijal místo zástupce ředitele Národního památníku ve Výmaru (Nationale Forschungs- und Gedenkstätten der Klassischen Deutschen Literatur in Weimar). 1955 spoluzaložil časopis Weimarer Beiträge, 1956 obdržel v Německu státní cenu.

Nejvýznamnější částí F. díla je poezie. Vynikl jako agitační a didaktický básník i jako přírodní a reflexivní lyrik, obdivovatel Rilkeho odkazu. Zajímavá byla i jeho próza, zejména v kritické reflexi židovství, překládal české básníky a napsal dvě protiválečné hry (Ein Mensch ist zu verkaufen, 1936; loutková Der Frosch-Mäuse-Krieg, 1941), také v aktovce Das Eides Kolumbus (1941) se dotkl otázky židovství. Ze scénických kantát vynikly Die Feststellung (1933), Rechenschaft über uns (1933), Alarm (1933), Die Konsequenz (1934), Novemberkantate (1936), Festliche Kantate (1936), Im Namen der ewigen Menschheit (1943). Agitační poezii shrnul v souborech Echo von links. Songs und Gedichte (Berlin 1933) a Lieder, Songs und Moritaten (Basel 1936), milostné verše obsahuje cyklus Worte der Liebenden (1935). Vynikající umělecké kvality dosáhly sbírky básní Hölle, Hass und Liebe (London 1943, s předmluvou A. Zweiga), autobiografická Der Bruder Namenlos (Basel 1947), poema Die spanische Hochzeit (Berlin 1948), cyklická báseň z návratu do vlasti El Shatt (Berlin 1960, česky El Šat, 2009), Das wunderbare Gesetz (Berlin 1956). Hlubší polohu zaujal i v politicko-společenských básních sbírky Der Wanderer in den Morgen (Berlin 1951). Jako prozaik se uvedl novelou Das Fest des Lebens (Berlin 1939), v exilu vznikly prózy Mozart-Novelle (Berlin 1947, česky Amadé a Casanova, 1950), novela o jugoslávském antifašismu Vuk (1967) a nedokončený autobiografický román Der Urlaub (Berlin 1962, česky Dovolená, 1981); pozdní inspiraci mají prózy Die Begegnung in Weimar (Berlin 1952, česky Setkání ve Výmaru 1972) a Das Jahr des vierblättrigen Klees (1959). Fragment válečné povídky Lessing und Spira, v níž se pokusil o kritiku sionismu a palestinské emigrace z pozic nedogmatického marxismu, vyšel až 1967 s nedokončenou hrou z Palestiny Emigranten. Cenná je překladová antologie Aus Böhmens Hain und Flur. Verse tschechischer Dichter (1954). Sebrané spisy F. vyšly v Berlíně v šesti svazcích 1964–73. Výbor z jeho poezie uspořádala J. Urbánková pod názvem Sláva života (1954).

L: PSD 1, s. 206–207; BHDE 2, s. 349–350; H.-M. Pleßke, L. F. – sein Leben in Bildern, Leipzig 1962; H. Richter, Das lyrische Werk L. F.s, Berlin 1966; Weltfreunde. Konferenz über die Prager deutsche Literatur, E. Goldstücker (ed.), 1967, rejstřík; H. Poschmann, L. F., 1967; Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987, s. 251–252; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 138; P. Kneidl, Pražská léta německých a rakouských spisovatelů, 1997, s. 221–224; A. Mikulášek a kol., Literatura s hvězdou Davidovou, 1998, s. 110–113; J. Serke, Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou, 2001, s. 458n.; Wanderer in den Morgen. L. F. und Arnold Zweig, R. Bernhard (ed.), München 2005; D. Schiller, Der Träumer und die Politik. L. F. zum 50. Todestag, Berlin 2007.

P: http://www.kalliope-verbund.info/de/ead?ead.id=DE-611-HS-1044652 (korespondence s J. Kaczynskim, stav k 20. 1. 2016); http://www.zeit.de/1979/ 15/genossen-nur-in-der-not (korespondence s A. Zweigem, stav k 20. 1. 2016).

Martin Kučera