FÜRSTENBERGU z, šlechtický rod

Z Personal
z FÜRSTENBERGU šlechtický rod
Narození 1557
Úmrtí 1599
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 510

z FÜRSTENBERGU, šlechtický rod

Počátky rozvětveného rodu původem z jihozápadního Německa (Švábsko) spadají do 11. století. Jeho prvním členem, který žil v Čechách, byl Albrecht (1557–1599), nejvyšší podkoní císaře Rudolfa II., jenž se oženil s Alžbětou z Pernštejna. V polovině 18. století byl rodu dědičně propůjčen knížecí titul. Panství a statky na Křivoklátsku připadly rodině 1723 na základě sňatku Josefa Viléma Arnošta (* 13. 4. 1699 Augsburg, Německo, † 29. 4. 1762, Vídeň, Rakousko) s Marií Annou z Valdštejna (* 22. 2. 1707 Křivoklát, † 12. 11. 1756, Vídeň, Rakousko); zdědil je jejich syn Karel Egon I. (1729–1787). Na statcích byl 1756 zřízen fideikomis. V dalších generacích připadly majetky potomkům Karla Aloise (1760–1799). Kníže Karel Egon II. (1796–1854) získal na základě rodové dohody 1803 fideikomis Křivoklát a 1804 po smrti Karla Jáchyma z knížecí primogenitury i říšská území na jihu Německa. Ta ztratila po zániku Svaté říše římské původní suverenitu a stala se součástí okolních německých států. Uspořádání poměrů po vídeňském kongresu toto řešení zachovalo, ve vlastnictví rodu ovšem majetky zůstaly. Po smrti Karla Egona II. došlo opět k jejich rozdělení mezi syny: Karel Egon III. (1820–1892) převzal majetky v německých oblastech (majorát Donaueschingen) a založil primogenituru knížecí rodové linie, Maxmilián Egon I. (1822–1873) obdržel Křivoklát a stal se zakladatelem sekundogenitury knížecí linie, nejmladší Emil Egon (1825–1899) Králův Dvůr, kde 1866 zřídil fideikomis. Posledním Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl Joachim Egon (1923–2002).

Landkraběcí linii rodu patřila Weitra na česko-rakouském pomezí. Jejím zakladatelem byl Ludvík Vilém August Egon (1705–1759) a k nejvýznamnějším příslušníkům patřili olomoucký arcibiskup Bedřich Egon (1813–1892) a jeho bratr Arnošt Filip (1816–1889). Tato linie vymřela 1932, a majetky tak připadly knížecí větvi rodu.

L: Bohemia 72, 1899, č. 135, s. 6; I. Tittel, Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter im Königreiche Böhmen, 1906, s. 161; Lišková, s. 71; L. Höbelt, Adel und Politik, in: Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, Weitra 1994, s. 371–373; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 82–84; Almanach českých šlechtických rodů, 1999, s. 148; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, 2001, s. 86–92.

Jaromír Patočka, Lenka Procházková