FÜRTHOVÉ rodina průmyslových podnikatelů

Z Personal
FÜRTHOVÉ rodina průmyslových podnikatelů
Narození 22.10.1796
Místo narození Sušice
Úmrtí 26.9.1849
Místo úmrtí Sušice
Povolání 36- Ostatní průmyslová odvětví

FÜRTHOVÉ, rodina průmyslových podnikatelů

Zakladatelem průmyslového podnikání se stal Bernard F. (* 22. 10. 1796 Sušice, † 26. 9. 1849 Sušice). Pocházel z rozvětvené rodiny Daniela F. (1746–1826), židovského obchodníka s peřím a vlnou. Spolu s bratrem Izákem (1776–1836) se zpočátku věnoval otcově obchodu. 1840 začal spolupracovat s prvním sušickým výrobcem zápalek V. Scheinostem, kterému pro jeho rozrůstající se podnikání dodával suroviny potřebné k výrobě. F. si pracovitého a řemeslně zdatného Scheinosta připoutával stále těsněji půjčkami, které mu dlužník splácel zápalkami, oba se poté stali společníky a nakonec se F. úplně zmocnil výroby zápalek a Scheinost, který měl původně oprávnění k jejich výrobě, se stal jeho zaměstnancem. F. vedle toho obchodoval i s jiným zbožím, např. tabákem. 1842 získal oprávnění k výrobě zápalek a fosforu. Jeho vzkvétající podnik vyžadoval k dalšímu rozmachu více místa, nové zdroje surovin i zařízení a další obchodní kontakty. Dosavadní najímané prostory nestačily, a proto 1844 zažádal o povolení stavby továrny na zápalky a fosfor, jež vzápětí obdržel. Začal rychle stavět dvě tovární budovy u silnice do Dobršína, které dokončil na sklonku téhož roku. Otevřel si tak cestu k další expanzi. Fosfor a zápalky vyráběl kromě Sušice i ve filiálce ve Zlaté Koruně, 1849 ve svých výrobnách zaměstnával již na tisíc osob a poskytoval obživu i dalším lidem na Sušicku. Produkoval rozmanité třecí zápalky se sírou, doutnající zápalné hubky, třecí voskové zápalky, papírové a dřevěné fidibusy (zapalovače dýmky), zápalky bez síry s masou vzdorující vlhku a podobná zapalovadla, dřevěný drát v kotouči a balíčku, surový fosfor, čistý fosfor v tyčích a hrudkách a fosforečnan vápenatý. Továrna prosperovala a již 1847 a 1849 se rozrostla o nová křídla. Uprostřed činorodé práce F. zemřel. Byl pohřben na starém židovském hřbitůvku v baště sušického opevnění. Firmy se ujala manželka Anežka, roz. Weilová (* 1801), s níž měl F. čtyři syny a která značnou měrou přispěla k obchodnímu rozvoji sirkárny. Továrna vyráběla i pro zahraniční trhy v Evropě a od 1843 měla odbyt též v Orientu. Vývoz tehdy tvořil asi čtvrtinu výroby. Dědicem sirkárny se stal nejstarší syn Daniel F. (* 12. 10. 1826 Sušice, † 16. 6. 1911 Sušice), který ji řídil do 1890, kdy do tehdy již veřejné společnosti přistoupil jeho syn Bernard F. (* 23. 8. 1854 Sušice, † 30. 3. 1937 Vídeň, Rakousko) a o dva roky později i další syn Arnošt (též Ernst) F. (* 8. 4. 1865 Sušice, † 4. 1. 1943 Paříž, Francie).

Oba bratři byli zkušenými odborníky v zápalkovém průmyslu. Koncem 19. století propukl v sirkařském průmyslu konkurenční boj způsobený nadprodukcí a střetem velkých a malých výrobců. Východiskem se 1903 stalo založení akciové společnosti na zápalky a leštidla ve Vídni SOLO, v níž se spojilo šest rakousko-uherských sirkáren. Bernard odešel do správní rady ve Vídni, Arnošt zůstal vedoucím ředitelem v Sušici, a to až do 1913, kdy svého bratra do Vídně následoval. V té době již světově proslulé sušické sirkárny ve společnosti SOLO dominovaly. Po první světové válce a rozpadu monarchie vykoupila 1922 její podniky na území ČSR akciová společnost Helios. Vznikla tak firma SOLO, Spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny se sídlem v Praze. Vrchním technickým a odborným dozorem všech továren koncernu byl pověřen Arnošt F. Společnost existovala do podzimu 1938, kdy po mnichovské dohodě fúzovala se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu v Praze, a to již bez účasti Arnošta, který s rodinou emigroval a od 1939 žil ve francouzském exilu. 1942 tam byl zatčen gestapem, do konce roku internován v koncentračním táboře Drancy u Paříže; vzápětí po svém propuštění zemřel.

Po druhé světové válce vznikl ze znárodněné továrny 1946 národní podnik SOLO, závody na zápalky se sídlem v Sušici, do něhož byla začleněna i továrna v Lipníku nad Bečvou. Výroba zápalek v českých zemích pokračovala ještě více než šedesát let a skončila 2008.

Arnoštovi i Bernardovi početní potomci žijí převážně v USA a udržují dodnes kontakty s původní vlastí svých předků. 1998 založili nadaci Ernsta F. pro studenty z rodin zaměstnanců sušického podniku a věnovali pamětní desky Arnošta F. pro sušické Muzeum Šumavy a vestibul sirkárny.

L: V. Holý, Počátky sušického sirkařství, 1964; J. Brabec, Dějiny továren na zápalky v Sušici, 1975; Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska… 2, M. Myška (ed.), 2008, s. 93; M. Pritchard, Among Strangers, Family Story, Northampton (Massachusetts) 2010; G. Gaugusch, Wer einmal war 1, Wien 2011, s. 828–834.

Stanislav Bojanovský