FABRICIUS z Rosenfeldu a Hohenfallu Filip ?1570-18.10.1632

Z Personal
Filip FABRICIUS z Rosenfeldu a Hohenfallu
Narození asi 1570
Místo narození Mikulov
Úmrtí 18.10.1632
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 42

FABRICIUS z Rosenfeldu a Hohenfallu, Filip, * asi 1570 Mikulov, † 18. 10. 1632 Praha, zemský úředník

V polovině osmdesátých let přišel jako dietrichštejnský alumnus na pražskou jezuitskou akademii, 1589 získal titul mistra svobodných umění. Patrně bilingvní F. kromě češtiny a němčiny ovládal plynně také latinu a italštinu. Snad si přivydělával příležitostným psaním oslavných skladeb. Majetkového zajištění dosáhl 1598, kdy se oženil s Juditou Podmanickou, jedinou dědičkou staroměstského domu U Cepů, a získal rovněž tamní městské právo. Od 1605 trvale působil jako druhý sekretář německé expedice v české dvorské kanceláři, kde již předtím pracoval. V úřadu si počínal pilně a odpovědně a za to byl císařem Rudolfem II. odměněn 1608 erbem a predikátem z Rosenfeldu. 1611 postoupil na místo prvního sekretáře. Vystavěl nový dům a koupil sousední starší dům na Novém Městě pražském, který snad zamýšlel přestavět na reprezentativní rodinnou rezidenci.

Dne 23. 5. 1618 byl F. na Pražském hradě přítomen jednání stavovské deputace s místodržícími V. Slavatou a J. Martinicem ústícího v defenestraci, jejíž obětí se stal rovněž F. Z krkolomného pádu vyvázl bez zranění, okamžitě uprchl z Prahy a ve Vídni podal o události zprávu císařskému dvoru. Potom pobýval mimo Čechy, protože patřil na seznam osob vypovězených vzbouřenými stavy z Království českého. Císaři nadále poskytoval platné služby, jeho pražské hospodářství vedla manželka. Po bitvě na Bílé hoře císař Ferdinand II. na jeho utrpení a zásluhy nezapomněl. Během následujících několika let F. hromadil funkce, vyznamenání a konfiskované statky takovou měrou, že se zařadil k nejvlivnějším osobám v Čechách. Dočkal se povýšení do rytířského stavu, zlepšení erbu a přídomku z Hohenfallu. Kromě úřadu místodržícího, císařského rady a přísedícího zemského soudu se stal i podkomořím věnných měst českých královen. Rodinu zabezpečil koupí zabavených statků Řepín, Vysoká Libeň a Vrutice na Mělnicku. Četné majetky získal též v Mělníku, ziskem rozlehlého Sixtovského domu na okraji Staroměstského náměstí si otevřel i pražskou rezidenci, kde strávil zbytek života. Sloužil v české dvorské komoře, v Mělníku působil jako rekatolizační komisař a zastával funkci boleslavského krajského hejtmana za rytířský stav. Pohřben byl ve staroměstském kostele sv. Jakuba v Praze. Zanechal po sobě syna Jana Václava a dceru Ludmilu Kateřinu.

Jan Václav F. († 1639), který zdědil Řepín, Vysokou Libeň a staroměstský dům, se během krátkého života stal radou a přísedícím soudu. S manželkou Kateřinou Hrochovou z Mezilesic měl dvě dcery a syna Františka Ignáce († 1651). Vdova se podruhé provdala za císařského úředníka Jana Walderoda z Eckhausenu a přestěhovala se s rodinou do Vídně. Rod v mužské linii vymřel Františkovou předčasnou smrtí snad na kavalírské cestě. Starší dcera Judita Kateřina vstoupila do nově založeného kláštera bosých karmelitek ve vídeňské čtvrti Salzgries. Druhá dcera Johanna Klára se provdala za sekretáře dvorské komory Marka Putze z Adlerthurnu a po jeho zisku dolnorakouského panství Schrattenthal přesídlila s rodinou trvale do tamní rezidence, ačkoli měla později k dispozici i moravský statek Nové Veselí. Po Františkově smrti zdědil česká panství Řepín a Vysokou Libeň Jan Walderode, jehož dědicové jimi disponovali až do vymření rodu začátkem 19. století. Sestra Jana Václava F., Ludmila Kropáčová z Krymlova, získala pro sebe a potomky z otcovského dědictví statek Vrutici (po manželovi doplněnou o dosud užívaný přídomek Kropáčova Vrutice) a její děti po vymření přímých F. potomků si začaly psát predikát z Hohenfallu.

L: OSN 8, s. 990–991; BL 3, s. 237; RHB 2, s. 125–126; J. Kilián, F. F. z R. a H.: Život, rod a dílo defenestrovaného sekretáře, 2005 (s prameny a literaturou).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Kilián