FAFEK-SOLAN Josef 14.3.1911-31.5.1984

Z Personal
Josef FAFEK-SOLAN
Narození 14.3.1911
Místo narození Podhořany (č. o. Nelahozeves)
Úmrtí 31.5.1984
Místo úmrtí Sobotka
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 45

FAFEK-SOLAN, Josef, * 14. 3. 1911 Podhořany (č. o. Nelahozeves), † 31. 5. 1984 Sobotka, malíř

Pocházel z rodiny železničního úředníka Emila F. a Evženie, roz. Ottomanské. Otec padl 1917 na italské frontě, F. od 1916 vyrůstal u babičky v Dolním Bousově na Sobotecku. Matka se znovu provdala a F. se kvůli hmotné nouzi rodiny vyučil zedníkem. Od 1925 žili v Horním Růžodole, jedné ze čtvrtí Liberce, a F. pracoval jako poštovní pojezdný. Proti vůli nevlastního otce, avšak hmotně podporován babičkou, mohl 1931 absolvovat Školu uměleckých řemesel v Bratislavě, kde studoval u L. Majerského a J. Alexyho, soukromě u Ľ. Fully. Kromě toho v Praze navštěvoval večerní Uměleckoprůmyslovou školu, kde studoval v ateliéru V. Sychry. Po vojenské prezenční službě žil v Praze, živil se jako průmyslový výtvarník a vyučoval. Stal se asistentem v ateliéru A. A. Zahela (1933– 36), publikoval básně v časopisech (např. Český sever). Od 1936 pracoval na Ředitelství pošt a telegrafů v Praze, Liberci a Mladé Boleslavi. Aby finančně zajistil rodinu, přivydělával si malováním a tvorbou pohlednic, učil ve výtvarných kurzech. Čerpal inspiraci ze severočeské krajiny. Když byl 1944 opět přeložen do Prahy k Telegrafnímu stavebnímu úřadu, rodina zůstala v Mladé Boleslavi. Koncem války se aktivně zapojil do odboje, přijal krycí jméno Solan a účastnil se bojů partyzánských jednotek a revolučních gard na Mladoboleslavsku a v pohraničí. 1945 se profesionalizoval jako výtvarník, usadil se v Jablonném v Podještědí, stal se zakládajícím členem sdružení Výtvarní umělci severu a organizoval jeho výstavy. Od 1949 se jako projektant vedle výtvarného umění věnoval územnímu plánování na Liberecku a pracoval pro Československou akademii zemědělskou. 1966–68 se zabýval sociálně-geografickým terénním průzkumem v českolipském okrese.

Po kubizujících malířských kompozicích ze čtyřicátých let, vrcholících v cyklu Masky, a následném dočasném příklonu k doktríně socialistického realismu, se od konce padesátých let vyznačovalo jeho rozsáhlé malířské dílo barevnou i tvarovou expresivitou, zatímco v kresbě (často kolorované) a grafice setrvával u moderně pojímaného realismu. V období tzv. normalizace se jeho malířský rukopis nezměnil, naopak exprese se ještě zvýraznila (např. olej Radary, 1972), F. však přijímal společenské funkce (předseda severočeské pobočky Svazu českých výtvarných umělců, vedoucí stranické skupiny, krajský inspektor kultury) a byl oceněn vysokými státními vyznamenáními, 1975 jmenován zasloužilým umělcem. Patřil ke znalcům severočeské krajiny a krajiny Českého ráje, bravurou se vyznačovaly i jeho obrazy z cest po Sovětském svazu, hlavně Gruzii a Dálném východu.

L: Toman 1, s. 207 (s chybným místem narození); J. Dolejš, J. F.-S. Obrazy, kresby, grafika, 1977; J. Hlaváček, J. F.-S. Výběr z díla, 1979; SČSVU 2, s. 205.

P: SOkA, Česká Lípa, osobní pozůstalost (inventář M. Vojtíšková, 1986).

Martin Kučera