FALTOVÁ Ludmila 26.9.1890-8.12.1944

Z Personal
Ludmila FALTOVÁ
Narození 26.9.1890
Místo narození Žerůtky (u Boskovic)
Úmrtí 8.12.1944
Místo úmrtí Žerůtky (u Boskovic)
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista

64- Překladatel

FALTOVÁ, Ludmila (roz. Pospíšilová), * 26. 9. 1890 Žerůtky (u Boskovic), † 8. 12. 1944 Žerůtky (u Boskovic), redaktorka, překladatelka

Dětství prožila v okolí Boskovic, zejména v Rozhraní a Bradle, kam se její rodiče střídavě stěhovali. Od 1904 studovala na dívčím lyceu Vesna v Brně. Po absolvování 1910 se stala redaktorkou a působila převážně v zemědělských listech. Po první světové válce se zapsala na romanistiku na Masarykově univerzitě a zapojila se do okruhu intelektuálů kolem J. Mahena. 1923 se provdala za sociálně demokratického politika a redaktora Josefa Faltu (* 17. 10. 1895 Železný Brod, † 9. 6. 1973 Chicago, USA), s nímž žila do jeho vynucené emigrace 1939. Od 1925 počala přispívat překlady a informativními články o současném dění v cizích literaturách i referáty o překládaných autorech do deníků a časopisů, zejména Práva lidu, Nivy, Lidových novin, od 1930 do Panoramy. Orientovala se na soudobou literaturu, zejména severskou, dále na nizozemskou a německou. Poprvé uvedla do českého prostředí řadu vrcholných děl. Své překlady podepisované Lída Faltová vydávala od 1925 knižně. Po díle Ch. F. Ramuze Nemocní se uzdravují (1925) pracovala s manželem na převodu Listy z pole a káznice od K. Liebknechta (1926). Ve spolupráci s nakladatelstvími, která se zaměřovala na moderní evropské literární dění (Družstevní práce, Evropský literární klub aj.), samostatně přeložila (s výjimkou jedné spolupráce s K. Bedrnou z 1941) početná díla (R. Boylesve, Poučení o lásce, 1928, A. Londres, Ženy prodané, 1928, C. Vautel, Láska po Pařížsku, 1928). Roku 1931 přesídlila s rodinou do Prahy. Od 1935 rozšířila časopiseckou spolupráci o Literární noviny, Národní osvobození, Evropský literární klub, od 1942 o Čteme. Současně přispívala do brněnských listů Ruch, Stráž socialismu, Svoboda.

Mimořádné znalosti francouzštiny, němčiny, norštiny, a především nizozemštiny tříbila častými cestami. Jejím nejplodnějším obdobím byl přelom třicátých a čtyřicátých let, kdy ročně přeložila i deset objemných próz. Oblíbila si nizozemské autory, k nimž patřili J. Fabricius (Jeli tudy komedianti, 1933, Lvi hladovějí v Neapoli, 1934, Melodie dálek, 1934, Plavčíci kapitána Bontekoea, 1935, Tanec kolem šibenice, 1936), Multatuli (Příběh malého Waltra Pieterse, 1932) a M. Székely-Lulofsová (Guma klesá, 1935, Kuli, 1937), kteří díky F. překladům získali v Čechách mimořádný čtenářský ohlas. Nebývalý zájem o vlámskou venkovskou prózu provázel její další tvůrčí období na sklonku třicátých a během čtyřicátých let, kdy se věnovala A. Colenovi (Romance z Brabantu, 1937, Ves u řeky, 1937, Dobrák vrah, 1938, Tři bratři, 1939, Hospoda U nesváru, 1942, Koruna života, 1943, Rašelináři, 1946). Vedle R. Jordána Vonky se F. stala nejen jednou z prvních českých překladatelek z nizozemštiny, ale i tou nejplodnější. Z němčiny převedla romány A. Neumanna Nový César (1934) a Císařství (1936) a Mládí krále Jindřicha Čtvrtého (1938) od H. Manna.

Četná nová vydání zlepšovala její tíživou finanční situaci, do níž od konce třicátých let stále více zabředávala. Vysilující práce, jíž se snažila překonávat životní krizi po manželově emigraci a synově zatčení, jí podlomila zdraví. Zemřela, aniž by se dočkala synova propuštění z vězení či manželova návratu. Byla zpopelněna v brněnském krematoriu (Brno se někdy mylně udává jako místo úmrtí) a pohřbena v Praze-Bubenči. Její překlady opětovně vycházely po celé následující půlstoletí.

L: nekrology: er, Lída F. zemřela, in: Lidové noviny 16. 12. 1944; Panorama 21, 1945/46, s. 6–7; Literární noviny 15, 1946, s. 28; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo. Literární místopis Čech, Moravy a Slezska, 1947 (kde chybná data); J. Kunc, Kdy zemřeli? …, 1962, s. 52; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 532; LČL 1, s. 680–681; BL 1, s. 328.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha (s ověřenými doklady).

Marcella Husová