FALTUS František 5.1.1901-6.10.1989

Z Personal
František FALTUS
Narození 5.1.1901
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 6.10.1989
Místo úmrtí Praha
Povolání

29- Stavař

61- Pedagog

FALTUS, František, * 5. 1. 1901 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1989 Praha, stavební odborník, pedagog

Pocházel z rodiny vídeňských Čechů. Absolvoval reálku a vystudoval stavební inženýrství na vídeňské technice (1923). Na doporučení profesora mostního stavitelství F. Hartmanna nastoupil jako statik a konstruktér v projekční firmě Waagner-Biro, kde pracoval na projektu ocelového mostu přes kanál Dunaj – Odra – Labe. 1925 po obhajobě disertační práce Příspěvek k výpočtu staticky neurčitých konstrukcí byl jmenován doktorem technických věd. 1926 přesídlil do Československa a získal zaměstnání ve Škodových závodech v Plzni v oddělení konstrukcí mostů, později byl povýšen na vedoucího oddělení pro svařování. 1928 se v Curychu seznámil s novinkou ve spojování ocelových konstrukcí svařováním elektrickým obloukem. Rozpoznal její význam a inicioval v Plzni zahájení výzkumu. Po zdokonalení praxe svařování stál u zrodu tehdy největšího celosvařovaného příhradového mostu o rozpětí 50 m, který byl postaven 1931 v areálu Škodových závodů. 1933 byl vybudován celosvařovaný silniční most přes řeku Radbuzu v Plzni (dnešní Tyršův most) o rozpětí 51 m. Oba patřily k prvním svého druhu na světě. Po 1935 se věnoval i svařování ve zbrojní výrobě a opevňovacích stavbách a začal publikovat. 1938 se ucházel o působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, ale uzavření českých vysokých škol to neumožnilo. Během druhé světové války zůstal ve Škodovce. Po osvobození začal suplovat přednášky na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, 1946 byl jmenován řádným profesorem železných konstrukcí staveb mostních a pozemních a podílel se na obnově Ústavu mostního stavitelství, podle západoevropských vzorů inicioval zřízení svářečské laboratoře. Stal se vedoucím katedry ocelových konstrukcí, kterou až do 1972 vedl. 1949/50 byl zvolen děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství, 1966–69 vykonával funkci proděkana pro konstrukce a dopravní stavby na fakultě stavební. Pobýval na stážích ve Švédsku (1946) a v USA (1947), podnikl studijní cestu do Číny.

Jako člen expertních týmů se podílel na konzultacích a poradách týkajících se stavitelské praxe. Účastnil se většiny projektů ocelových staveb: první spřažený ocelobetonový most přes Váh v Bytči na Slovensku, Švermův (nyní Štefánikův) most v Praze (1949–51), most přes Vltavu u Žďákova (1958–67) s největším plnostěnným svařovaným obloukem na světě, přemostění Nuselského údolí v Praze (1967–73), hala velké kovárny Nové huti v Ostravě-Kunčicích, hangár F na ruzyňském letišti, sportovní hala Rondo v Brně, reaktorová hala podniku Škoda Plzeň aj. Poskytoval poradenství i v dalších oblastech, jako byly svařování tlakové nádoby první československé atomové elektrárny A1, základy turbogenerátorů 200 MW nebo ochranná obálka jaderné elektrárny 1000 MW v Jaslovských Bohunicích u Trnavy.

F. publikoval vysokoškolská skripta, šestnáct monografií a více než dvě stě článků ve sbornících a časopisech Technický obzor, Strojnický obzor, Inženýrské stavby, Zváranie, Stavebnický časopis a v zahraničních periodikách Zeitschrift des österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereins, Der Stahlbau, Acier-Stahl-Steel, Engineers News Record ad. Účastnil se mezinárodních sympozií ve Vídni, Paříži, Berlíně, Lutychu, Haagu, Londýně, přednášel na univerzitách v USA, Číně, Sovětském svazu ad. Patřil k mezinárodně respektovaným autoritám v oboru ocelových konstrukcí.

Získal řadu ocenění a vyznamenání, stal se členem vědeckých společností a komitétů: Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein, komise pro ocelové konstrukce při VTS , člen vědeckého kolegia ČSAV pro mechaniku a energetiku, člen Masarykovy akademie práce. 1963 dostal státní cenu, byl nositelem zlaté Felberovy medaile ČVUT, zlatých plaket ČSAV , zlaté Bechyňovy medaile za zásluhy o rozvoj technických věd, zlaté Křižíkovy medaile aj. Byl zvolen členem-korespondentem ČSAV . 2001 vznikla nadace na podporu nadaných studentů a mladých vědeckých pracovníků v oboru stavebních ocelových konstrukcí nesoucí jeho jméno.

D: výběr: Svařování, 1947; Svařované konstrukce příhradové, 1947; Mostní stavitelství, 1949; Americké ocelové mosty, 1949; Přibližné řešení nosníkových roštů, 1949; Zesílení styků plnostěnných svařovaných konstrukcí, 1949; Svařované konstrukce spřažené s betonovou deskou, 1950; Ocelové konstrukce svařované a nýtované 1. Prvky ocelových konstrukcí, 1951; Stabilita lomených prutů namáhaných na vzpěr: stabilita příhradových rámových rohů, 1953; Příručka svařování 1–3, 1955; Stabilita lomených pásů, 1955; Ocelové konstrukce pozemního stavitelství, 1960; Ocelové mosty příhradové, obloukové a visuté, 1971; Spoje s koutovými svary, 1981; Joints with filled welds, 1985; články: První svařovaný most v československé republice, in: Technický obzor 40, 1932, s. 217–220, s. 273–277; Svařování vysokotlakých nádob a kotlů, in: Strojnický obzor 17, 1937, s. 93–98; Základy svařování pro konstruktéry, in: Strojnický sborník, 1940, s. 173–182, s. 210–217, s. 241–249.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 183; K 75. narozeninám prof. F. F., in: Československý svaz stavebních inženýrů, 1976, s. 55; Informační zpravodaj ČVUT 1977, č. 7, s. 36; ČBS, s. 136; L. Votruba, Stručný historický vývoj, stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 30; J. Studnička a kol., F. F. (1901–1989), 2000 (s bibliografií); týž, 100 let od narození F. F., in: Stavební obzor 9, 2000, s. 316; Tomeš 1, s. 299; J. Hučka, F. F., in: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 4, 2004, s. 327–328.

P: Archiv ČVUT, Praha, fond F. F. (s inventářem E. Králové, 2008); fond Rektorát, č. 17, osobní spis.

Vít Šmerha, Jan Hučka