FANTA Heinrich 26.8.1877-9.2.1941

Z Personal
Heinrich FANTA
Narození 26.8.1877
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 9.2.1941
Místo úmrtí Brno
Povolání 74- Architekt
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 68-69

FANTA, Heinrich, * 26. 8. 1877 Vídeň (Rakousko), † 9. 2. 1941 Brno, architekt, pedagog

Po absolvování reálky vystudoval 1896–1900 architekturu a pozemní stavitelství na vídeňské technice a praktikoval v architektonických ateliérech ve Vídni a Mnichově. 1901/02 byl asistentem na katedře užitkových staveb a železničních svršků na vídeňské technice. 1904–18 učil jako profesor na Státní průmyslové škole v Liberci. Zároveň pracoval jako kurátor Severočeského průmyslového muzea a věnoval se rozsáhlé projekční činnosti spolu s Maxem Kühnem. S ním navrhoval kostely, divadelní a administrativní budovy, veřejné a tovární stavby, rodinné a podnikové domy. Na začátku první světové války byl povolán na frontu a od 1916 se jako velitel účastnil výstavby železnice v jižním Tyrolsku. Před propuštěním z vojenské služby v dubnu 1918 byl jmenován řádným profesorem na nově zřízené katedře užitkových staveb na Německé vysoké škole technické v Brně. Z Liberce se odstěhoval 1924, do té doby v Brně vyučoval jeden až dva týdny v měsíci. Do 1929 přednášel encyklopedii pozemního stavitelství a užitkové stavitelství, 1929–39 užitkové stavitelství a 1939–41 stavbu budov. 1924/25 a 1931–33 působil jako děkan oddělení architektury a pozemního stavitelství, 1925/26 a 1933/34 jako rektor školy.

Již rané dílo, vytvářené ve spolupráci s Kühnem, charakterizovalo prolínání a splývání racionálního inženýrského myšlení a romantizujícího výtvarného názoru, jež se ve dvacátých letech výrazně vyhranily ve dvě paralelně probíhající tendence: ryze utilitárně řešené průmyslové stavby a obytné budovy, pojaté v protikladu k dobovým zásadám funkcionalistické architektury romanticky a emotivně. U obytných staveb, podobně jako v jejich interiérech, navázal na tradici měšťanských a pohodlných obydlí. Kromě Kühna byl F. častým spolupracovníkem Emil Tranquillini a později rovněž syn Fritz F. 1902 se stal členem Rakouského spolku inženýrů a architektů ve Vídni, 1926 přijal členství v německém Moravském uměleckém spolku (Mährischer Kunstverein), jemuž od 1933 předsedal.

D: realizace a návrhy s M. Kühnem: kaple U Obrázku, Liberec-Ruprechtice, 1905–1907; panský dům W. von Klingera, Nové Město pod Smrkem, před 1906; kaple rodinné hrobky továrníka J. Etricha, Trutnov, před 1906; soutěžní projekt na veřejnou knihovnu D. Kreuzingera, Cheb, 1906; dřevěný hostinec pivovaru Medinger & Co. a pavilon trutnovského pivovaru na výstavě českých Němců, Liberec, 1906; vila a hospodářské budovy F. Čížka, Hejnice, 1907–1908; kostel sv. Antonína Paduánského s farou, Markova ul., Liberec-Ruprechtice, 1908–1910; areál hospice s kapucínským kostelem sv. Máří Magdaleny, Jungmannova ul., Liberec, 1908–1911; dvě budovy tkalcoven firmy J. Liebieg & Co., Liberec, 1908–1911; návrh reálného gymnázia, Kufstein (Rakousko), před 1910; přestavba zámku, Malá Skála u Turnova, před 1910; projekt galerie, Liberec, před 1910; rodinné domy pro dělníky z pily, Liberec, před 1910; vila dr. E. Tauscheho, Vrbova ul., Liberec, 1910– 1911; vila W. a A. Ginzkeyových, Liberec-Vratislavice nad Nisou, kolem 1911; Rakouský úvěrový ústav, ul. 1. máje, Liberec, 1911–1913; stáčírna lahvového piva, Liberec, před 1912; budova Okresního soudu, Pražská ul., Trutnov, 1912–1914; komplex rodinných domů, Trutnov-Zahradní město, před 1914; soutěžní návrh na krematorium, Liberec, 1914; samostatné práce a práce s dalšími spoluautory: portál obchodu J. Mühlhausen’s Nachfolger, Kärtnerstraße, Vídeň, nejpozději 1902; projekty železničních stanic Cavalese, Castello, Montan, Kaltenbrunn, Kalditsch, San Lugano, Fleimser Tal (Val di Fiemme, Itálie), 1916; pozemní stavby železnice (budovy nádraží, depo, portál tunelu, tamtéž?), Fleimser Tal (tamtéž; s L. Orleyem), 1917–1918; náhrobek rodiny Hellerovy v židovské části Ústředního hřbitova, Olomouc, 20. léta; administrativní budova firmy Juta GmbH, Štěpánská ul., Praha, 1921; přestavba Oberländerovy vily, ul. Dr. A. Hejny, Úpice, 1922; nájemní domy Moravské eskomptní banky, Úvoz, Brno (s E. Tranquillinim), před 1925; správní budova a turbinová hala přádelny bavlny, Hronov (s týmž), 1925; cementové a obilní silo, Kyjov, po 1925; přestavba domu E. B., Úpice, po 1925; přestavba dělnického nájemního domu, Broumov, po 1925; návrh na německé divadlo, Brno (s E. Tranquillinim), 1927–1928; vila O. Nowotneho, Šalounova ul., Broumov, 1927–1928; návrh nové radnice, Jablonec nad Nisou (s týmž), 1929; soutěžní návrh na budovu Všeobecného penzijního ústavu, Burešova ul., Brno (s V. Baierem), 1930; soutěžní návrh na Masarykův pavilon, Tatranská Lomnica (Slovensko), 1930; kanceláře firmy Oberländer, Úpice, 1930–1931; Buxbaumova vila, Tyršova ul., Úpice, 1932; přestavba domu, Úpice, 1934; dům MUDr. L. Lederera, Trutnov, 1934; interiérové vybavení domu dr. E. Noa, Moravská Ostrava (s F. Fantou), 1934; přestavba obytného domu, Broumov, kolem 1935; zahrada F. Morawetze, Úpice (s týmž), 1936; nedatováno: venkovský a zahradní dům M. Rösslerové, Broumov; interiérové vybavení bytu H. Skutezka, Praha.

L: Die Hochbauten der Fleimstalbahn, in: Der Industriebau 18, 1927, s. 55–60; Zweckbauten der Architekten H. F. und Dr. Emil Tranquillini, in: tamtéž, s. 184–187; Neue Arbeiten von Prof. H. F., in: Forum 4, 1934, s. 327–332; J. Vybíral, Z „druhého“ proudu brněnské kultury – H. F. a další, in: Bulletin Moravské galerie v Brně 49, 1993, s. 100–103; týž, Architektura na Moravě a ve Slezsku, in: Mezery v historii 1890–1938. Polemický duch střední Evropy – Němci, Židé, Češi, 1994, s. 96–103 (katalog výstavy); Z. Lukeš, Splátka dluhu. Praha a její německy hovořící architekti 1900–1938, 2002, s. 38; NEČVUD, s. 197; http://www.slavnevily.cz/ vily/kralovehradecky/buxbaumova-vila; http://www.slavnevily.cz/vily/kralovehradecky/ vila-oskara-nowotneho; http://www.archiweb.cz/architects. php?type=arch&action=show&id=2564.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková