FEISTMANTEL Karel 14.2.1819-29.9.1885

Z Personal
Karel FEISTMANTEL
Narození 14.2.1819
Místo narození Praha
Úmrtí 29.9.1885
Místo úmrtí Smíchov (dnes Praha)
Povolání

11- Geolog 27- Hutník nebo metalurg

5- Paleontolog

FEISTMANTEL, Karel (též Karl), * 14. 2. 1819 Praha, † 29. 9. 1885 Smíchov (dnes Praha), báňský odborník, geolog

Pocházel z hereckého rodu. Otec Franz F. (1786–1857) se usadil trvale v Praze. F. studoval na gymnáziu a technice v Praze, od 1838 byl hutním úředníkem v železných hutích na křivoklátském panství knížat Fürstenbergů, posléze pracoval jako správce ve Staré Huti a Nové Huti (dnes Nižbor), v Roztokách u Křivoklátu, v Břasích (u Rokycan), nakonec v Novém Jáchymově. 1878 odešel jako hutní ředitel do výslužby.

Ve volném čase se intenzivně zabýval geologickým, paleobotanickým, mineralogickým a ložiskovým výzkumem jednak spodního paleozoika Barrandienu (v té době silur v pojetí J. Barranda), jednak svrchního karbonu a permu (svrchního paleozoika) středních Čech. Jako geolog a petrograf studoval barrandienské bazické vulkanity v proterozoiku a ve spodním paleozoiku (nyní ordovik a silur) a kyselé vulkanity v křivoklátsko-rokycanském pásmu (svrchní kambrium). Přispěl k upřesnění stratigrafie spodního ordoviku, v tehdejším pojetí krušnohorských a komárovských vrstev. V šedesátých letech vypracoval geologické mapy Křivoklátska a okolí Krušné hory u Hudlic, které zůstaly v rukopisu a patrně se nezachovaly. Jako prvý studoval ložiska sedimentárních železných rud v ordoviku (etáž D podle Barrandova pojetí, 1876) rovněž mikroskopicky, pokusil se tak na základě struktury řešit jejich genezi. 1884 uveřejnil studii o tehdy málo známé skupině živočišných hub (Spongiae) z barrandienského spodního paleozoika. Druhou oblastí F. zájmu byly středočeské svrchnopaleozoické pánve. Předložil jejich první stratigrafické členění a charakteristiku některých černouhelných slojí. Objevil svrchní karbon u Stradonic (u Berouna). 1852 na této lokalitě, jednom z nejvýznamnějších keltských oppid v Čechách, prováděl i první archeologický výzkum. 1870 ve studii o uhelných ložiskách u Radnic uveřejnil geologickou mapu jejich okolí. Po K. M. Šternberkovi se v Čechách poprvé systematicky zabýval flórou svrchního paleozoika. Závěrem života studoval z hlediska uhelné geologie a nálezů flóry svrchní skupinu uhelných slojí (visuté pásmo flecové) v kladensko-rakovnické, resp. slánsko-rakovnické pánvi. Po penzionování spolupracoval s J. Krejčím v Barrandienu, 1885 spolu uveřejnili souhrnnou práci o této oblasti, s první tektonickou mapou Barrandienu (1:288 000). Jako mineralog popsal ložisko antimonitu u Chříče nedaleko Rakovníka, nálezy sulfidů, karbonátů, wawelitu a některých dalších nerostů v proterozoiku a ve svrchnokambrických vulkanitech u Křivoklátu a v jeho okolí (Roztoky, Zbečno, Račice) a v černouhelných souvrstvích ve středočeských svrchnopaleozoických pánvích, včetně mineralogických nálezů v uhelných slojích. Uveřejnil osmapadesát prací, některé vyšly v německé a později i v české verzi.

F. byl aktivním členem pražského Přírodovědeckého klubu od jeho založení 1869, dopisujícím členem Říšského geologického ústavu (Geologische Reichsanstalt) ve Vídni, byl dopisujícím členem KČS N, po penzionování členem Komise pro přírodovědecké prozkoumání Čech. Jeho syn Otakar F. (1848–1891) byl geolog a paleontolog.

D: Geognostische Skizze der Umgebung von Pürglitz, in: Lotos 6, 1856, s. 122–128, 138–143, 161–166; Neues Vorkommen von Antimonglanz in Böhmen, in: tamtéž 8, 1858, s. 235–237; Kamenouhelná ložiště v okolí Radnic, in: Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech 1, 1870, č. 2; Die Steinkohlenbecken bei Klein-Přílep, Lisek, Stilcov, Holoubkov, Miroschau und Letkov, in: Archiv für die naturwissenschaftliche Landes-Durchforschung von Böhmen 2, 1873, č. 2; Die Eisensteine in der Étage D des böhmischen Silurgebirges, in: Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1876; Ueber die Lagerungsverhältnisse in der Unterabtheilung D des böhmischen Silurgebirges, in: Sitzungsberichte der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1878, s. 120–142; Psaronien der böhmischen Steinkohlenformation, in: tamtéž 1882, s. 290–299; Středočeské usazeniny kamenouhelného útvaru, in: Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech 5, 1883, č. 3; Spongienreste aus silurischen Schichten von Böhmen, in: Sitzungsberichte der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1884, s. 100–106; Visuté pásmo flecové ve Slánsko-Rakovnické pánvi, in: Archiv pro přírodovědecké proskoumání Čech 4, 1885, č. 6; Orographisch- geotektonische Übersicht des Silurischen Gebietes im mittleren Böhmen, in: Archiv für die naturwissenschaftliche Landesdurchforschung von Böhmen, 1885 (s J. Krejčím).

L: J. V. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého, 1897, s. 39–41; L. Viniklář (ed.), Vývoj české přírodovědy, 1931, passim; R. Kettner, 75 let od smrti K. F. (*1819, †1885), in: Čas. Mineral. Geol. 5, 1960, č. 1, s. 84–86; NGS 2, 1961, s. 696; ÖBL 1, s. 292; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 33; DBE, 3, 1996, s. 253; Sklenář, s. 161.

Pavel Vlašímský