FEJFAR Stanislav 25.11.1912-17.5.1942

Z Personal
Stanislav FEJFAR
Narození 25.11.1912
Místo narození Štikov (č. o. Nová Paka)
Úmrtí 17.5.1942
Místo úmrtí Guines (Pas-de-Calais, Francie)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 101

FEJFAR, Stanislav, * 25. 11. 1912 Štikov (č. o. Nová Paka), † 17. 5. 1942 Guines (Pas-de-Calais, Francie), důstojník, účastník 2. odboje

Po studiích na vyšší průmyslové škole se přihlásil k letectvu. 1933 absolvoval Školu důstojníků letectva v záloze v Prostějově a po ní 1933–35 Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově. Prošel jako aktivní důstojník řadou československých leteckých jednotek: 6. pozorovací a 61. zvědnou letkou leteckého pluku 1, 38. a 37. stíhací letkou leteckého pluku 3. V době německé okupace českých zemí v březnu 1939 sloužil na letišti ve Spišské Nové Vsi, po návratu do Čech se rozhodl odejít do zahraničního odboje. 8. 6. přešel hranice do Polska, kde vstoupil do československé jednotky v Krakově, odkud přes Gdyni odplul 16. 6. druhým transportem do Francie a přihlásil se do cizinecké legie. Spolu s dalšími Čechoslováky odplul do severoafrické Sidi Bel Abbès a postupně se přeškolil na základnách v Blidě a v Oranu-La Senii na francouzská stíhací letadla. Po vypuknutí druhé světové války byl v polovině prosince 1939 přidělen ke Groupe de Chasse I/6 v Oranu, po německém útoku na Francii se aktivně zúčastnil akcí na francouzsko-německé frontě, sestřelil dva nepřátelské letouny a jeden pravděpodobně, za což obdržel francouzský válečný kříž Croix de Guerre. Po porážce Francie odplul 24. 6. 1940 transportem nejprve do severní Afriky a odtud přes Casablanku a Gibraltar do anglického Liverpoolu, kam dorazil 12. 10. Vstoupil do RAF a 6. 8. byl přidělen k 310. československé stíhací peruti. Po přeškolení na britské stíhací letouny Hurricane se zúčastnil letecké bitvy o Anglii, v níž zaznamenal tři sestřely, z toho jeden ve spoluúčasti. Po léčení zdravotních komplikací vleklého zánětu čelních dutin od listopadu 1940 do dubna 1941 nastoupil jako velitel B-letky k 313. československé stíhací peruti, kde se přeškolil na Spitfiry. Úspěšně zasáhl do bojových operací jednotky a jeho bojové úspěchy se vyšplhaly na šest jistých sestřelů, dva pravděpodobné a jeden poškozený nepřátelský stroj. Zahynul při návratu z náletu bombardovacích letounů na francouzský přístav Boulogne, kterým zajišťoval stíhací podporu. Za svoji bojovou činnost byl mnohokrát vyznamenán, mj. třikrát Československým válečným křížem 1939, dvakrát Československou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. stupně. Po válce byl in memoriam povýšen na majora a 1991 na plukovníka. Posmrtně byl vydán F. válečný deník, který si psal 1939–42.

D: Deník stíhače, 1970.

L: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 71–72; J. Rajlich, Esa na obloze, 1995, s. 96–99; týž, Na nebi hrdého Albionu 1 (1940), 2 (1941), 3 (1942), 1999–2001; L. Kudrna, Na nebi a zemi západní Evropy. Příběh československého letce S. F., 2006; týž, Stíhací pilot první linie. Paměť a dějiny 2008, č. 3, s. 78–100.

P: VÚA -VHA, Praha, kvalifikační listiny S. F.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Němeček